Z dat informačního systému VaV je zřejmé, že Teologická fakulta JU (společně s CMTF UP) je v programu ÉTA TA ČR poměrně úspěšným uchazečem, čímž zastiňuje jak ostatní teologické fakulty, tak celou řadu společenskovědně či humanitně zaměřených fakult. Čím si to vysvětlujete?

Když se podívám, kdo z našich akademiků získává nejen tyto projekty, ale výrazně ovlivňuje i diskurz na fakultě, vnímám dva faktory, které zřejmě mají rozhodující vliv. Jednak je u nás řada kolegů, kteří absolvovali vzdělání ve dvou různých oborech, a to často až do rigorózního řízení nebo i doktorského stupně. A nejde přitom jen o kombinaci filosofie a teologie, ale i teologie a historie nebo jazykovědy a také filosofie a přírodních věd. Interdisciplinaritu, tolik ceněnou právě v programu ÉTA, máme tedy takříkajíc v DNA naší akademické obce. A nejen ji, také transdiciplinaritu, díky které jsou naši kolegové a jejich výzkumné týmy sto propojovat různé obory vzhledem k jejich různým rovinám abstrakce. Druhým faktorem jsou bezesporu mezinárodní zkušenosti, které má významná část kolegů. Řada z nás absolvovala doktorské studium v zahraničí, zejména v Rakousku, dále v Německu, Itálii nebo USA. Tyto zkušenosti pak dále rozvíjejí a prohlubují dlouhodobé zahraniční stáže, ke kterým využíváme zákonem garantované studijní volno – sabatický semestr, a které mají silnou podporu ze strany děkana fakulty.

Dotkli jsme se nyní programu ÉTA, který ovšem letos končí, resp. měl svoji poslední veřejnou soutěž. Jak program hodnotíte?

Program TAČR ÉTA samozřejmě aplikovaný výzkum v humanitních a sociálních oborech u nás velmi posunul. Ale nebyla to jen veřejná finanční podpora. Šlo také o obsah programu, který obecně zdůrazňoval interdisciplinaritu a kladl důraz na propojení humanitních a sociálních věd s IT. Aplikovanému výzkumu v humanitních a sociálních vědách by proto prospělo, pokud by měl takové nebo obdobné priority i každý další budoucí program podpory.

Vidíte v Česku nějaké nedostatky v podpoře aplikovaného výzkumu v sociálních a humanitních vědách?

To, co nám podle mého soudu schází, jsou programy zaměřené na podporu spolupráce humanitního a sociálně vědního aplikovaného výzkumu s jinými partnery než komerční sférou. Momentálně se např. nevyplatí, aby na aplikovaném výzkumu jako aplikační garanti spolupracovali poskytovatelé sociálních služeb. To jsou buď neziskové, nebo příspěvkové organizace, pro které takové projekty znamenají tolik práce navíc, že na výzkumu raději díky dobrým vztahům s výzkumnými organizacemi spolupracují jen jako externí aplikační garanti. Ale nemusí jít jen o sociální sektor, ale také o školy a školská zařízení nebo obce a občanskou společnost vůbec.

U technicky či přírodovědně orientovaného aplikovaného výzkumu hraje významnou roli komerční sféra. V případě společenskovědně a humanitně orientovaného výzkumu by přirozeným „partnerem/uživatelem“ měl být stát, resp. veřejná správa. Myslíte, že spolupráce státní a veřejné správy se společenskovědním a humanitním výzkumem má v ČR potenciál se rozvíjet? V čem vidíte překážky?

Samozřejmě že státní správa a samospráva jsou oblastmi, ve kterých se může aplikovaný výzkum humanitních a sociálních věd velmi dobře uplatnit. Podle toho, co k tomu říkají kolegové např. z AV ČR, kteří se takovým výzkumem, a tedy zpravidla datovými analýzami pro stát zabývají, je u nás problémem především chybějící legislativa. Mám zde navíc obavy, že naše představy o řízení státu musí ještě projít zásadní změnou, než bude něco takového možné.

Co máte konkrétně na mysli?

Potřebujeme změnit naše smýšlení o roli státu a samosprávných celků nebo o výkonu moci ve společnosti – a to jak z pozice politiků, tak z pozice občanů. Aby občané neočekávali – ani pozitivně, ani rezignovaně – výkon moci jako dominanci, ovládání a rozkazování. Aplikovaný výzkum zaměřený na aktéry sociálního dění, zaměřený do společnosti, zaměřený na komunikaci a kohezi mezi různými vrstvami společnosti a na růst lidského i sociálního kapitálu může podpořit snahy o vybudování moderní společnosti, která místo rozkazů a zákazů očekává srozumitelnou a podloženou komunikaci od státu – abychom zůstali jen u aktuálních problémů. To ale také znamená, že by se významným zdrojem podpory pro aplikovaný výzkum v humanitních a sociálních vědách mohli a měli stát i aktéři občanské společnosti, tzn. především nadace.

Program ÉTA poměrně zásadním způsobem akcentoval interdisciplinaritu – ostatně např. projekt řešený u Vás na TF JU týkající se etiky provozu autonomních vozidel je toho příkladem. Má tato skutečnost oporu v koncepci Vašeho doktorského studia?

Podle mě je to u doktorského studia velká otázka, zda má být oporou výzkumu, nebo spíš rychleji než nižší studia odrážet vývoj vědeckého poznání a relevantních problémů a situací v aplikační sféře a praxi. Zřejmě je potřeba obojí. Tomu nově odpovídá možnost podat tzv. kombinovanou akreditaci studijního programu. Ten pak kombinuje dvě nebo více oblastí vzdělávání. V tomto druhu akreditací vidím na doktorském stupni velký potenciál.

Jak taková akreditace v praxi funguje?

Podmínky pro takovou akreditaci logicky požadují, aby jedna z oblastí vzdělávání byla dominantní. Tomu rozumím tak, že je potřeba, umět se některým neduhům interdisciplinarity dopředu vyhnout. Absolvent doktorského studia by tedy měl být aspoň v jednom oboru skutečně doma – formálně i věcně. Jinak pak bude mít i kariérní potíže třeba s tím, v jakém oboru se habilitovat, resp. zda se vůbec někde habilitovat může. U nás na fakultě proto vidíme jako důležité, naučit studenty doktorských studií interdisciplinárně pracovat. Tedy, aby byli doma např. v teologii nebo sociální práci, ale zároveň měli dostatek znalostí a dovedností z dalších oborů, třeba sociologie náboženství, etiky, psychologie, filosofie, historie atp., aby dokázali svá témata zpracovávat interdisciplinárně a zvládli spolupráci v interdisciplinárních týmech.

Teologické fakulty příliš nespojujeme s aplikovaným výzkumem. Jak je vidět na příkladu Vaší fakulty, může být skutečnost diametrálně odlišná. Jak byste argumentoval budoucímu doktorandovi či mladému výzkumnému pracovníkovi se zájmem o společenskovědní a humanitní výzkum, který by váhal „zda jít na TF JU a dělat výzkum u Vás“?

Jak už jsem říkal, každý náš program bude mít vždy svůj základní obor a jasný profil, „náš“ sociální pracovník bude vždy hlavně sociálním pracovníkem, i když bude mít třeba mnohem hlubší vhled do profesní etiky sociální práce, než je to u jiných studií v sociální práci, a navíc bude mít solidní vhled i do etiky obecné.

Nedomnívám se tedy, že dokážeme nabídnout jakékoliv myslitelné interdisciplinární téma, které se týká humanitních a sociálních věd. Spíš máme několik oblastí, ve kterých jsme interdisciplinárně a transdisciplinárně silní a budeme rádi, když se je k nám někdo přijde učit a bude je u nás dál rozvíjet. Jde zejména o aplikovanou a sociální etiku, dějiny filosofie a dějiny teologického myšlení nebo církevní dějiny, a pak také o spiritualitu a etiku v sociální práci.

Děkujeme za rozhovor.

Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta

Rozhovor byl redakčně upraven

Michal Opatrný

je od roku 2016 vedoucím Katedry etiky, psychologie a charitativní práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zároveň působí jako proděkan pro vědu a rozvoj na téže instituci. Kromě toho je také od roku 2018 člen odborného orgánu hodnotitelů Rady a vlády pro vědu, vývoj a inovace.