Jsou Češi národ ornitologů?

V evropském kontextu jsme tak uprostřed. Na západ o nás, v zemích jako je Holandsko nebo Německo, je tradice pozorování ptáků a sdružování v zájmových organizacích výrazně větší. Ve Velké Británii má ornitologická společnost přes milion členů. Česká společnost ornitologická (ČSO) jich má přes sedm tisíc, takže neporovnatelně méně. Směrem na východ od nás naopak tradice sdružování ještě slábne.

Jak se vyvíjí zájem v čase?

V posledních letech se s každým rokem zvyšuje, což vidíme na řadě ukazatelů, například na vzrůstajícím zájmu lidí o účast na akcích pro veřejnost, každoročně také přibývá členů ČSO nebo finančních darů. Lidé si potřebu chránit přírodu nejenom uvědomují a berou ji za svou natolik, že do ní investují své peníze, často i nemalé částky. To vše dohromady vnímám jako pozitivní ukazatel toho, že ještě není pozdě na to, abychom porušenou přírodu, která nás obklopuje, zvládli zachránit.

Čím si tu zvýšenou vlnu zájmu vysvětlujete?

To je spíše otázka pro sociologa, já vám mohu říci pouze svůj osobní názor. Kromě naší aktivní komunikace se projevuje to, že za sebou mámě několik desetiletí systematického environmentálního vzdělávání ve školách. Dopady klimatické změny dnes vidí opravdu každý prakticky denně přímo za oknem a není tedy divu, že stále více lidí má pocit, že stávající stav našeho vztahu k okolí není udržitelný, a je potřeba něco změnit. Lidé si uvědomují, jak moc jsme svázáni s přírodou a zranitelní. Nepochybně tomu přispěla také pandemie covidu.

Jaká by podle Vás měla být společenská role ČSO?

Naším posláním, které máme kodifikované už od roku 1926, kdy byla ČSO založena, je dělat osvětu, výzkum a ptáky chránit. Uplynulých 100 let je důkazem, že to už od začátku bylo postavené správně. Několik generací stále vidí smysl v těch samých věcech a ani já nevidím důvod k zásadní změně směřování organizace. Spíš bychom se měli dívat po možnostech, které nám umožňují dělat naši práci důkladněji a pořádněji.

Kam všude činnost ČSO zasahuje?

Základním kamenem všech našich aktivit je vědecká činnost. V rámci vlastního výzkumu se zaměřujeme na projekty, které nemohou dělat výzkumné ústavy Akademie věd, univerzity ani jiné vědecké organizace. Věnujeme se například projektům občanské vědy, do kterých se může zapojit veliké množství členů, dobrovolníků a aktivních spolupracovníků, díky čemuž mohou projety probíhat na velkém území a po dobu mnoha let. Například monitoring běžných druhů ptáků probíhá od roku 1982. Díky němu víme, kteří ptáci v Česku, potažmo v celé Evropě, přibývají, kteří ubývají a že ptáci zemědělské krajiny jsou tou nejvíce ohroženou skupinou.

Máme také oddělení, které ve spolupráci s Evropskou radou pro sčítání ptáků (EBCC) koordinuje sběr dat z celoevropských sčítacích programů a následně data analyzuje. Do Prahy se scházejí data z více než 30 evropských zemí a vypracováváme celoevropské indikátory, které slouží jako podklady pro politické rozhodování na úrovni Evropské unie. Ptáci naše geopolitické hranice nerespektují, takže pro jejich efektivní ochranu je nutná mezinárodní spolupráce.

Druhým pilířem Vaší činnosti je ochrana ptáků a přírody.

Věnujeme se zejména tomu, co vnímáme jako největší slabiny a nejbolavější místa, což je ochrana ptáků v zemědělské krajině. Chráníme konkrétní druhy, třeba sýčka, kterému reálně hrozí vyhynutí. Věnujeme se také vzácným druhům dravců, například orlům královským.

Velikým tématem je územní ochrana přírody, kterou realizujeme budováním ptačích parků. Jsme civilní organizace, nemůžeme vyhlásit rezervaci, ale můžeme koupit pozemky a tam si jako vlastníci dělat, „co chceme“. Tento přístup je zavedený na západ od nás a v Česku jsme jej poprvé vyzkoušeli v roce 2008 na Josefovských loukách u Jaroměře, kde se osvědčil. Podařilo se nám vykoupit většinu území a dnes je to z hlediska přírodního bohatství perla v celé širší oblasti. Tento úspěch bychom rádi zopakovali i na dalších lokalitách, momentálně je jich 5 a ve velmi pokročilém stadiu přípravy je další. Do 20 let bychom chtěli mít funkční ptačí park v každém kraji v Česku.

A třetím pilířem je vzdělávání a výchova.

Máme ucelený program ornitologické osvěty, který je široce zaměřený od naprostých laiků až po lidi s hlubokým zájmem. Zaměřujeme se na malé děti, i dospělé a seniory. Snažíme se, aby si každý našel prostor, kde se může rozvíjet.

Jde nám o to, aby lidé zažili aha moment a uvědomili si, že na přírodě záleží a je potřeba chránit biologickou rozmanitost. Všichni můžeme změnit své chování a být zodpovědnějšími spotřebiteli. Stačí i takové drobnosti jako pochopení, že většina potravin se dnes produkuje z konvenčního chemického zemědělství, díky kterému ubývají polní ptáci. Já jako spotřebitel mohu kupovat biopotraviny, protože vím, že tím šetřím přírodu.

To vše zní jako velmi nákladné aktivity. Z jakých zdrojů ČSO financujete?

Aby byla organizace stabilní, tak kombinujeme různé způsoby. Základem jsou členské příspěvky a také dary, jejichž výše činí přes 10 milionů ročně. Dalším důležitým zdrojem jsou granty a dotace, které využíváme tam, kde se nabídka potkává s našimi prioritami. Snažíme se nedělat projekty pro projekty, ale mít jasnou představou, pro kterou hledáme financování. A poslední třetinu rozpočtu tvoří naše vlastní hospodářská činnost: koupili jsme e-shop Zelená domácnost, čímž jsme výrazně rozšířili naši nabídku pomůcek, které posilují vztah člověka k přírodě a ptákům, nebo přímo pomáhají v jejich ochraně. Nabízíme také odbornou práci, kterou si klienti kupují.

Na webu Ptačí hodinky najdete výsledky sčítání

Ptačí hodinka: největší český projekt občanské vědy

Jeden z Vašich nejúspěšnějších projektů pro veřejnost, Ptačí hodinku, jste spustili v roce 2019. Každoročně se jí účastní několik desítek tisíc dobrovolníků, kteří počítají ptáky po dobu jedné hodiny. Napadlo Vás, že by projekt mohl být takto úspěšný?

Naší ambicí je oslovit lidi, kteří v zimě krmí ptáky na krmítku, ale musím přiznat, že přes 35 000 účastníků v roce 2022 předčilo i naše očekávání. Věděli jsme, že podobné projekty jsou v zahraničí velmi úspěšné a že potenciál k oslovení veřejnosti je hodně veliký. Proto jsme projekt plánovali několik let, abychom vše organizačně zvládli včetně velikého náporu zájemců.

Co obnášela příprava?

Inspirovali jsme se u zahraničních projektů, nejvíce pak u kolegů z Bavorska, které je nám blízko nejen geograficky, ale i kulturně, takže řada věcí funguje podobně. Využili jsme bavorské know-how a znalosti toho, jak projekt propagovat, a my jsme naopak přispěli internetovým portálem, na kterém celý projekt běží. Původní systém využíváme dodnes a připojili se také ornitologové z Rakouska a Švýcarka, přistupují Srbové a Slováci.

Další výhodou spolupráce je, že data sbíráme jedním způsobem, takže je můžeme srovnávat přeshraničně.

Kdo jsou lidé, kteří ptáky v rámci Ptačí hodinky sčítají?

Úplně obecně jde o lidi, kteří mají ptáky rádi (smích). Další upřesnění je velmi těžké, rozpětí je velmi široké. Účastní se jak malé děti, které sčítají s rodiči, tak senioři. Někteří jsou profesionální vědci-ornitologové a jiní jen stěží poznají 12 druhů ptáků, které sčítáme, a využívají pomůcky, které dobrovolníkům k určování nabízíme.

Tímto bych chtěl motivovat všechny, kteří váhají, zda se do projektu zapojit. Zkuste to! Na našem webu najdete připravené jednoduché určovací obrázky, například v podobě plakátu, který si můžete vyvěsit vedle okna. A pro ty pokročilejší, které ornitologie chytne, pak nabízíme určovací kvízy, vycházky pro veřejnost nebo intenzivní kurzy určování ptáků, o které je veliký zájem.

Ukázka určovacích pomůcek projektu Ptačí hodinka

Co se s daty děje po sčítacím víkendu?

Všechna pozorování jsou veřejně viditelná tak, jak je lidé zadají, tedy včetně chyb. Ty jsou v projektech občanské vědy běžné a počítá se s nimi. Obrovskou výhodou podobných projektů je jejich plošné pokrytí a veliké množství dat, takže odlehlé hodnoty, které pravděpodobně představují chyby v pozorování, můžeme snadno odfiltrovat. Právě tato důkladná validace dat probíhá v prvních týdnech po sčítání a následně publikujeme očištěný datový soubor, ze kterého dostávají všichni účastníci report. Celkové výsledky jsou také veřejně přístupné na webu. Publikací v recenzovaných časopisech zatím není mnoho, protože projekt neběží dlouho.

Cílem projektu tedy není vyprodukovat hodně vědeckých publikací?

Osvětová stránka má v tomto případě prioritu. Přesto máme data, která jsou posbíraná standartní metodou a mají velikou vědeckou relevanci. Časem je jistě využijeme např. k hodnocení zimních trendů výskytu jednotlivých druhů, ale na to potřebujeme delší časovou řadu. Nyní můžeme těžko dělat větší závěry, protože je překryjí náhodné faktory, například počasí. Pokud je jeden rok sníh a druhý ne, tak tím budou data výrazně ovlivněná.

Dokážete přesto už i na krátké časové řadě zmínit něco nového, co jsme se díky Ptačí hodince dozvěděli?

Už po prvních letech se v datech objevují fenomény, o kterých jsme nevěděli. Objevili jsme například gradient početnosti napříč Českou republikou u nejběžnějších druhů, které se plošně vyskytují na celém našem území. Sýkora modřinka se například vyskytuje početněji v severozápadní části republiky než v jihovýchodní. Rozdíly v početnosti nejsou veliké, ale jsou systematické a vidíme je ve chvíli, kdy si data promítneme do mapy. Ta je veřejně dostupná na webu, takže každý, kdo náš web navštíví, si může klást otázky a přemýšlet nad tabulkami meziročních srovnání s mapami. Občanskou vědu totiž nemůžeme redukovat jen na sběr dat v terénu. Občanská věda skutečně zpřístupňuje celý vědecký proces veřejnosti.

Autor: Vědavýzkum.cz (TM)

Foto: Jindra Báťková (archiv Zdeňka Vermouzka)

Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické - vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity, poté několik let pracoval jako muzejník. Dlouhodobě se věnuje výzkumu a ochraně ptactva, v posledních 13 letech jako ředitel kanceláře ČSO. V roce 1999 stál u zrodu programu Volná křídla, který chrání ptáky před nelegálním pronásledováním. Vede dlouhodobé programy sledování běžných druhů ptáků a systematicky se věnuje popularizaci ochrany ptáků a přírody.