Převažuje podpora podniků nebo akademických institucí?
Je to půl na půl. Co do počtu účastí v projektech, jsme dlouhodobě skoro na přesné polovině akademických institucí a podniků. Co se týká financí, tak o trochu více jde do akademických institucí. Je to ale drobný rozdíl.
Kolik řádově rozdělujete mezi své příjemce ročně?
Letos slavíme deset let výročí, takže v tomto ohledu byl náběh postupný. Tehdy jsme začínali s ročním rozpočtem asi 500 milionů korun. V tuto chvíli náš rozpočet činí zhruba 4 miliardy korun. Na příští rok bychom měli mít až k 5 miliardám korun.
Vy jste byl nejprve v předsednictvu Technologické agentury a teď zastáváte funkci ředitele. Je to jiné? Jak vypadá váš běžný den?
Je to trochu jiné. Co se týče pracovního vytížení, tak to není odlišné. Odlišné jsou kompetence a odpovědnost. Předsednictvo je vrcholným orgánem a předseda je statutárním zástupcem Technologické agentury, ale Technologická agentura je složená výkonně z takzvané Kanceláře. Ředitel řídí tu Kancelář, kde jsou zaměstnanci, kteří provádí vlastní činnost agentury.
Co vy osobně považujete za silné stránky systému výzkumu a vývoje v České republice?
Teď budu skutečně říkat své osobní názory, které nebudou vyjadřovat oficiální postoj Technologické agentury. Myslím si, že stále máme kreativní výzkumníky. Kreativita je Čechům skutečně vlastní. U nás se vždy najde někdo, kdo sedne a udělá to. Platí to i ve výzkumu a ve vědě. Je to také vlastnost, za které jsou Češi ceněni v mezinárodních projektech, například v Horizontech. To mluvím z vlastní zkušenosti. Při bádání je důležitý jiný názor. Myslím si, že právě v tomto máme výhodu. Dokážeme se na to podívat například pohledem jiného oboru.
A naopak slabé stránky?
Obecnou největší chybou Čechů je podle mě hledání hnid. Nebojím se říkat, že Česká republika je technologicky výborně vybavená, že máme výborné vědce, kteří jsou kreativní. Bohužel je ale velmi často slyšet pravý opak. Nakonec to není v přístrojích, ale v lidech. A pak se bohužel stává, že odcházejí. Co se týče výzkumné komunity, tak největším problémem Česka je takzvaný inbreeding. Člověk nastoupí na školu na nějaký obor, ten dostuduje, zůstane na postgraduální studium v tom samém oboru u toho samého profesora, pak se stane docentem, pak profesorem a nahradí toho svého profesora v tom samém oboru, na té samé škole, kde je. Bohužel tento způsob vede k tomu, že se se vytvářejí uzavřené skupinky, které si o sobě velmi často myslí, že jsou na světové špici, byť nejsou ani na té regionální. To je velký problém a je to důvod, proč odchází mladí a nadějní výzkumníci z Česka do zahraničí. Nevidí tu příležitost někam se posunout.
Text obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Aleše Vlka s Martinem Bunčekem si poslechněte zde.
Zdroj: Youradio News
Martin Bunček
Absolvent Univerzity Pardubice, Fakulty chemicko-technologické. Postgraduální studium absolvoval na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Absolvoval pracovní pobyt v Oxfordu a Eindhovenu. Pracoval v biotechnologické společnosti GENERI BIOTECH s.r.o. téměř od jejího založení, postupně prošel všemi pozicemi a koncepčně se podílel na formování firmy, zejména výzkumu a vývoje. Působil na manažerské pozici vedoucího výzkumu a vývoje GENERI BIOTECH s.r.o. a manažera kvality ISO 9001:2008. Řešitel či spoluřešitel mnoha národních i mezinárodních (FP6, FP7 EU) grantových projektů. Získal vlastní zkušenosti na poli ochrany výsledků VaV, uplatnění výsledků VaV v praxi, a také nákupu a využití know-how. Je autorem či spoluautorem citovaných odborných publikací v impaktovaných časopisech a patentů, které jsou využívány v praxi. Aktivně se účastnil iniciace a počátečního rozvoje sdružení českých biotechnologických firem CzechBio. Nyní je ředitelem Kanceláře Technologické agentury České republiky.
