Řešíte v EY případy a projekty, které souvisejí s technologií a vědou?
S touto oblastí se u nás většinou setkáváme v případě spolupráce firem a univerzit. Máme mnoho softwarových klientů, kteří úzce spolupracují s univerzitami jednak kvůli recruitmentu a také organizují společné projekty například v opensource softwaru. Že bychom řešili problematiku vědeckého pracovníka a založení jeho vlastní firmy, s tím jsme se v praxi zatím moc nepotkali.
Co firmy v rámci spolupráce zajímá nejvíc?
Univerzity ke spolupráci se soukromým sektorem motivují nejrůznější granty a dotace. Laicky to vnímám jako ověření, že to, co vybádají, bude použitelné i v praxi. Řada programů je podmíněna tím, že univerzity budou mít protistranu mezi korporáty, a tam vidím motivaci. Důležitý aspekt pro naše klienty ze soukromého sektoru naopak je, že firmy nedokáží bez univerzit fungovat kvůli recruitmentu. Koneckonců to je i naše angažmá na VŠE. Oslovujeme mladé lidi, aby u nás pak chtěli pracovat.
Co byste ale poradila vědci, který by chtěl založit svůj vlastní startup?
Primárně je to o tom, co má být výsledek. Pokud se jedná o vědce, který má napojení na akademickou sféru, tak je otázka, zda by poskytl know-how nebo něco licencovatelného, a chtěl by pobírat například jen licenční poplatky. V tom případě je struktura jednodušší – jednalo by se o právní nastavení správné entity a zajištění souvisejících práv. Pokud by ale chtěl vymyslet například geniální aplikaci, kterou by i prodával, tak bychom museli zajít ještě o krok dál. Zajímalo by nás, kdo je zákazník, jestli je finální spotřebitel on sám, nebo jsou to firmy. V neposlední řadě bychom se ještě zabývali otázkou financování.
Jak na vás působí výše základního jmění s.r.o.? Je to něco, co hraje v Čechách psychologickou roli?
Jedná se o čistě psychologický faktor. Pořád v Čechách funguje. Zda je společnost solventní, jestli ručí nebo neručí za svoje závazky a co v ní zbude, stejně řeší až v případě krachu. Ale ano. Když se zakládají s.r.o. s korunovým základním kapitálem, stále to vypadá zvláštně. Člověk do nich stejně potřebuje kapitál dostat, aby vše zafinancoval. V praxi často vlastník nebo investor vloží kapitál, který jde částečně do základního kapitálu a zbytek je příplatek. Ve finále je z účetního pohledu stejně všechno vykazováno jako vlastní kapitál. To, že je základ menší, není žádné drama. Chvilku ale ještě potrvá, než si všichni zvyknou, že se jedná jen o formální číslo.
Text obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Aleše Vlka s Lucií Říhovou si můžete poslechnout zde.
Lucie Říhová je zkušenou daňovou poradkyní v daňovém oddělení poradenské firmy EY v České republice. Do společnosti EY nastoupila v roce 2004, daňovou problematikou se ale zabývá již od roku 2002. Aktivně se podílí také na soutěži EY Podnikatel roku. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde získala titul Ph. D. v oboru financí. Na Vysoké škole ekonomické v Praze (Katedra veřejných financí) působí dále jako lektorka. Je členkou Komory daňových poradců České republiky. Zaměřuje se zejména na oblast daní z příjmů právnických osob a mezinárodní daňové strukturování. Zastupuje klienty v daňových řízeních a kontrolách. Poskytuje také poradenství týkající se investičních pobídek, výzkumu a vývoje a dotačních programů z evropských fondů.