facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Ocenění doktorandi: Věda nemá pevnou pracovní dobu

15. 4. 2020
Ocenění doktorandi: Věda nemá pevnou pracovní dobu

Veronika Fedorová se věnuje biologii a Július Vida zase fyzice. Oba patří mezi doktorandy Masarykovy univerzity, kteří uspěli se svými výzkumnými záměry v soutěži Brno Ph.D. Talent.

Veronika Julius 8 1440x720 695365397

Díky soutěži dostalo letos v únoru stipendium ve výši 300 tisíc korun na tři roky celkem 25 studentů. Z toho jich 15 působí na Masarykově univerzitě a mezi nimi právě i Veronika a Július. I když se každý z nich věnujeme něčemu docela jinému, jedno je spojuje. Oba jejich obor bavil už na střední škole.

„Vždycky mě bavila biologie a hlavně otázky typu, jak funguje příroda. Přivedlo mě to až k molekulární biologii na Přírodovědecké fakultě MU. Když jsem zjistila, že takový obor existuje, nepřemýšlela jsem dál a podala si jedinou přihlášku,“ říká studentka, která se aktuálně na Lékařské fakultě MU věnuje výzkumu kmenových buněk.

Júlia bavilo předmětů víc, ale nakonec se přiklonil k fyzice, která se mu líbila pro své logické uspořádání. „Možná by mi vyhovovaly i jiné obory. S rozvojem multidisciplinárního výzkumu stále víc vnímám, že by bylo zajímavé dívat se na věci i z jiných úhlů. Kvůli své doktorské práci se teď například věnuji víc chemii. Ale jsem rád, že jsem si původně vybral právě fyziku.“

Úprava povrchů i kmenové buňky

Podobně rozdílné to měli i při rozhodování, zda jít dál na doktorské studium. Zatímco Veronika o jiné možnosti ani neuvažovala a chtěla pokračovat v práci ve vědecké laboratoři, Július se nad tímto životním krokem hodně zamýšlel. „Přemýšlel jsem, jestli jít někam do průmyslu, ale díval jsem se také po možnostech studia v zahraničí nebo jinde v Česku. Nakonec o setrvání na Přírodovědecké fakultě MU rozhodlo zajímavé téma, na kterém pracuje můj nynější vedoucí,“ popisuje mladý fyzik.

Teď je v týmu, který se věnuje plazmové úpravě povrchů. Konkrétně se zabývá problematikou výroby nové generace solárních článků takzvanou roll-to-roll technologií, při níž se na pás základního materiálu tisknou elektronické obvody a součástky, a to v několika krocích a vrstvách. „Takto připravené vrstvy obsahují organické složky, které je potřeba odstranit, abychom dosáhli optimálních fyzikálních vlastností. Zkoumáme možnosti plazmové úpravy těchto vrstev, která by mohla nahradit v současnosti používaný zdlouhavý proces vysokoteplotního vypalování,“ přibližuje téma své doktorské práce.

Na novém tématu ve „staré“ laboratoři pracuje Veronika, která si už na bakalářském studiu vybrala školitelku z Lékařské fakulty MU. Na doktorátu se věnuje popisu molekulárních mechanismů, které umožňují nervovým kmenovým buňkám zachovat si své specifické vlastnosti. Jde o buňky, které se vyskytují v určitých oblastech mozku, umí se neustále dělit, a tím obnovovat při zachování původních vlastností, a mohou z nich vznikat už specializované nervové buňky, jako jsou neurony v mozku. „Můžeme je studovat díky liniím lidských kmenových buněk, a hledat tak například příčiny vzniku mozkových nádorů,“ vysvětluje Veronika.

Aby se člověk mohl v klidu věnovat výzkumu a studiu, je podle mladé doktorandky dobré, když může na daném pracovišti získat i nějaký úvazek. Částečný úvazek spojený s výzkumnou prací získali oba. Pro Júlia to byl jeden z důvodů, proč si doktorské studium nakonec zvolil. „Kdybych se vědě nemohl věnovat naplno, nešel bych do toho,“ říká.

Dojmy po prvním semestru

Oba mladí vědci za sebou mají první semestr doktorského studia. Když na něj nastupovali, měli už hrubou představu, jak život doktoranda vypadá. Administrativní i jiné detaily spojené se studiem prý ale stále objevují.

„Jak vypadá vědecká stránka studia, jsem měl příležitost sledovat na Erasmu ve Francii. Líbilo se mi to a taky mě to motivovalo pokračovat ve studiu. V tomto směru jsem tedy tušil, co mě čeká. Co mě ale hodně překvapuje, je, jak rychle všechno utíká. Možná je to tím, že vědecká práce se neodehrává v nějakých pevných termínech, ale spíš se přelévá z jednoho dne do druhého, a když se občas něco nepodaří, musí se to zkoušet pořád znovu,“ říká Július.

Absenci pevné pracovní doby jako jeden z velkých rozdílů mezi doktorandem a jeho vrstevníky zaměstnanými mimo vědeckou sféru vnímá i Veronika a říká, že v laboratoři bývá prostě tak dlouho, jak je potřeba – někdy i o víkendu.

Doktorské studium před ně postupně klade další požadavky, oba začali pomáhat ve výuce a začínají hlouběji poznávat, co všechno obnáší vědecká práce. Veronika chce během doktorátu mimo jiné zjistit, jestli má pro výzkum potřebné vlastnosti. „Zatím si myslím, že by mi vědecká kariéra vyhovovala, ale uvidím, jak obstojím. Jednou z věcí, kterou si musím osahat, je umění vymyslet originální výzkum a také pro něj získat podporu.“

Júlia otázka projektů, jejich řízení a řízení času taky zajímá. „Zatím jsem z oblasti přípravy projektů hlavně pochopil, proč starší vědci potřebují magisterské a doktorské studenty. Psaní různých grantových žádostí a článků je náročný proces, a zůstává jim proto méně času na práci v laboratořích,“ říká s úsměvem.

 

Autorka: Ema Wiesnerová

Zdroj: Masarykova univerzita