Oba místo ve výzkumné skupině získali, přestěhovali se do Česka během pandemie, a ještě se po cestě zvládli vzít. Během jednoho roku se podíleli na řadě úspěšných projektů a svého rozhodnutí přihlásit se o místo na CEITEC prý rozhodně nelitují.

Martina Ussia a Mario Urso pracují ve výzkumné skupině Martina Pumery na CEITEC VUT. Foto: Archiv Martiny a Maria

Martina Ussia je chemická inženýrka, Mario Urso je fyzik. A oběmase podařilo získat místo ve výzkumné skupině Martina Pumery Energie budoucnosti a inovace. „Pracujeme na mikro a nanorobotech. Jsou to miniaturní zařízení, která se díky specifickým stimulům umí autonomně pohybovat v kapalinách. Využíváme pak tyto roboty v různých oblastech od biomedicíny po environmentální oblast,“ popisuje Martina Ussia. Ona se zaměřuje především na přípravu a modifikaci materiálů za účelem vyvolání pohybu pomocí světelného záření a také na optimalizaci jejich vlastností v závislosti na typu aplikace. Příkladem je odstranění bakteriálního biofilmu z povrchů. Naopak Mario Urso se soustředí na návrh samotných robotů tak, aby jejich pohyb mohl být ovládán světlem či magnetickým polem a aby zvládli specifické úkoly. To může být například rozkládání plastového odpadu ve vodě. „Ačkoliv jsme z odlišných oborů, naše znalosti se doplňují a kombinujeme je, abychom dosáhli ve výzkumech lepších výsledků. Na posledních dvou projektech jsme spolu dokonce oficiálně spolupracovali,“ říká Mario Urso.

Otázce, co italský pár na CEITEC VUT přivedlo, se oba smějí, protože jejich příběh není zcela tradiční. „Minulý rok v únoru jsem četl slavnou publikaci od profesora Pumery o grafenu a slepičincích. Poté, co jsem ho dočetl, jsem si říkal, že by se mi líbilo stát se součástí jeho výzkumné skupiny. Ozval jsem se mu a on mi představil CEITEC. Zjistil jsem, že je zde mnoho expertů, skvělé vybavení a množství příležitostí k rozvoji. Na základě toho jsem se rozhodl podat žádost o práci a byl jsem přijat,“ popisuje svou cestu Mario Urso.

Martina Ussia pak dodává, že když slyšela o laboratořích výzkumné skupiny, o CEITEC Nano a o přijetí svého partnera, začala trochu žárlit. „Řekla jsem Mariovi, že chci taky pracovat s Martinem Pumerou a mít takové skvělé přístrojové vybavení a zázemí. Začala jsem proto reálně přemýšlet, že se přihlásím. Nakonec jsem to udělala, místo dostala a ani ne za měsíc jsme se stěhovali do Česka,“ vypráví italská výzkumnice.

Do České republiky se stěhovali v době nejrůznějších koronavirových opatření, takže jejich cesta se proměnila v jedno velké dobrodružství. Navíc všechny lety z Itálie byly tehdy zrušené. „Museli jsme jet autem a bylo neuvěřitelně zdlouhavé projet tehdy všechny země,“ vzpomínají. V té době bylo navíc dovolené cestovat v autě a ubytovávat se pouze se členy rodiny. Proto se pár rozhodl nechat se po cestě oddat a do Česka dorazili již jako novomanželé. „Plánovali jsme svatbu ke konci roku 2020. Abychom si usnadnili cestu a veškeré papírování, rozhodli jsme se nakonec udělat civilní sňatek hned a oslavu v kostele s našimi rodinami uděláme, až nám to dovolí situace,“ shodují se manželé.

Na začátku června oslavili jeden rok působení na CEITEC VUT a shodují se, že nelitují rozhodnutí, které na začátku loňského roku udělali. Plánují také zůstat tak dlouho, jak to bude možné. To jim nyní usnadnil fakt, že se Mariovi podařilo získat podporu v rámci Marie Sklodowska-Curie Actions. „Znamená to, že můžu zůstat minimálně další dva roky, z čehož mám velkou radost,“ říká Mario Urso. Jelikož jeho žena má smlouvu také minimálně na dva roky, můžou v Česku a na CEITEC dál zůstat oba.

Co se jim líbí na výzkumné skupině Martina Pumery a CEITEC a proč by chtěli pokračovat, je kromě vybavení i úzká spolupráce s univerzitami a firmami. „Ve srovnání s Itálií to tady funguje rychleji. Přetavit nápad do něčeho hmatatelného zabere méně času. Také jsme právě dokončili spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně a začínáme spolupráci s Masarykovou univerzitou,“ vyjmenovává Mario Urso a Martina Ussia potvrzuje, že právě otevřenost, která je na CEITEC, velmi oceňují.

Světelně poháněné samohybné mikroroboty pro aplikaci v životním prostředí pokračovat, je kromě vybavení i úzká spolupráce s univerzitami a firmami. „Ve srovnání s Itálií to tady funguje rychleji. Přetavit nápad do něčeho hmatatelného zabere méně času. Také jsme právě dokončili spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně a začínáme spolupráci s Masarykovou univerzitou,“ vyjmenovává Mario Urso a Martina Ussia potvrzuje, že právě otevřenost, která je na CEITEC, velmi oceňují.

„Co v Itálii postrádáme, jsou takové instituce, kde by se potkávali a spolupracovali spolu všichni od PhD studentů a seniorních výzkumníků po externí zájemce,“ shodují se italští vědci. Těm se líbí i mezinárodní skupina, jejíž jsou součástí. Na závěr dodávají, že se těší na projekty a spolupráci, které před sebou v tomto roce ještě mají.

Autor: Zuzana Hübnerová

Zdroj: CEITEC