O Gerthy Cori jsme psali již v předešlém díle na portálu Vědavýzkum zde.

Dětství v českých zemích

Carl Ferdinand Cori byl pražským Němcem, pocházel z tradiční německy mluvící katolické profesorské rodiny. Narodil se v roce 1896 jako prostřední ze tří dětí. Se svými rodiči – otcem zoologem Carlem Isidorem Corim a matkou Marií Lippichovou žil v pražské Salmovské ulici. Jeho dědečkem byl profesor fyziky Ferdinand Lippich, mezi jeho významné předky patřil též F. M. Pelcl, osvícenský buditel, filolog a historik.

Jeho otec byl roku 1898 pověřen vedením zoologické zahrady v Terstu, kam ho rodina následovala a tam také mladý Carl – těsně po sarajevském atentátu – absolvoval gymnázium. V roce 1914 byla zahrada uzavřena a Carlův otec byl povolán do armády. Carl se vrátil do Prahy a věnoval se studiu na pražské Německé univerzitě – obor lékařství.

Carl Ferdinad byl ze třetího ročníku studia odvolán na italskou válečnou frontu. Sloužil jako zdravotník např. na Piavě, pracoval v nemocnicích v Ljublani či v Terstu. Z té doby (r. 1918) pochází jeho citát: „Epidemie (španělské chřipky), její vysoká smrtnost mezi podvyživenými vojáky i civilisty a neschopnost jim pomoci, pro mne byly velkým šokem.“

Poté, co málem zahynul při bombardování, se vrátil do Prahy, teď už hlavního města tehdejší Československé republiky. Vrátil se ke studiu a následně pracoval u prof. G. Mansfelda na maďarské univerzitě v Bratislavě s pozdějším nositelem Nobelovy ceny A. Szent-Györgyim. Promován byl o pár měsíců později než jeho budoucí žena Gerthy – 20. května 1920.

Vídeňský pobyt

Po studiu na univerzitě se Carl a Gerthy rozhodli – i vzhledem k vyostřující se geopolitické situaci – opustit Prahu a přestěhovat se do Vídně, kde se 5.8.1920 vzali.

V roce 1921 pracoval Carl jako asistent ve farmakologickém ústavu univerzity v Gratzu u profesora Otto Loewiho, nositele Nobelovy ceny z roku 1936 za „objevy týkajících se přenosů nervových impulsů“. Zde se poprvé zaměřil na studium látkové přeměny cukrů. Vzhledem k ještě bídnějším životním podmínkám než ve Vídni a také značným antisemitským náladám zde zůstal jen šest měsíců. Manželé plánovali vystěhování z Evropy.

Odjezd do Ameriky

Původně měl Carl Cori v úmyslu vyslyšet výzvu nizozemské vlády a přihlásit se na práci na Jávě, ale přišlo pozvání od H. R. Gaylorda k nástupu do Státního ústavu pro výzkum zhoubných chorob v americkém Buffalu. Počátkem roku 1922 tam nastoupil jako biochemik, po půlroce za ním přicestovala i manželka.

V roce 1925 se manželé Coriovi dočkali prvního velkého vědeckého úspěchu, když na Warburgův zkumavkový důkaz zvýšené anaerobní glykolýzy (přeměny glukózy v mléčnou kyselinu) v buňkách zhoubného nádoru odpověděli důkazem téhož v živém těle.

Manželé - držitelé Nobelovy ceny - Carl a Gerthy Coriovi

Vědci Coriovi

Od počátku 20. let se ale manželé Coriovi věnovali především studiu látkové přeměny cukrů. Předmětem jejich práce byla kvantitativní analýza metabolismu monosacharidů (glukózy, fruktózy a galaktózy) i polysacharidu glykogenu v živočišném těle a také regulace metabolismu. Vyvinuli vlastní metodu kvantifikace střevní absorpce (pro míru vstřebávání monosacharidu v krysím střevě se ujalo označení Cori coefficient). Svůj hlavní objev, metabolickou dráhu přeměny cukru v glykogen, publikovali 1928, dnes se nazývá Cori cycle.

Jako lékaři měli na paměti vždy fyziologické souvislosti a to činilo jejich výzkum metabolismu cukrů zásadním pro medicínu.

Teprve 1928 oba získali americké státní občanství.

V roce 1931 přijal Carl nabídku místa mimořádného profesora a přednosty farmakologického ústavu na Washingtonově univerzitě v Saint Louis, kam ho manželka následovala a kde se jim narodil syn Carl Thomas Cori. Vedle ústavu farmakologie vedl Carl Cori od roku 1942 i ústav biochemie. V roce 1944 byl jmenován řádným profesorem a po dvou letech se stal přednostou na ústavu biochemie, kam směřovali nejlepší světoví odborníci (H. Kalckar, S. Ochoa, M. Cohnová aj.).

Nobelova cena

V roce 1947 byla Coriovým jako třetí manželské dvojici v historii (po Curieových a Joliot-Curieových) udělena Nobelova cena za jejich objev průběhu katalytické přeměny glykogenu. O finanční odměnu se podělili napůl s argentinským fyziologem B. A. Houssayem, objevitelem významu hormonů předního laloku hypofýzy pro metabolismus sacharidů.

Na banketu, který se konal u příležitosti udělení Nobelovy ceny ve Stockolmu v roce 1947, Carl o spolupráci se svojí ženou řekl: „Naše spolupráce začala před třiceti lety, když jsme byli ještě studenty na univerzitě v Praze, a od té doby pokračuje bez přerušení. Naše aktivity se většinou vzájemně doplňovaly a jeden bez druhého bychom nedošli tak daleko jako společným úsilím.“

Carl bez Gerthy

Gerthy zemřela ve svých 61 letech (v roce 1957) ve Spojených státech amerických.

Po smrti Gerthy se Carl v roce 1960 znovu oženil s Anne Fitz-Gerald Jonesovou a změnil místo – přešel na Harvard University a současně pracoval v laboratoři pro výzkum enzymů v Massachutteské všeobecné nemocnici v Cambridgi ve státě Massachuttes jako hostující profesor po poměrně dlouhé období. Zemřel v roce 1984 ve svých nedožitých 88 letech.

Gender v souvislosti s Coriovými

Gerthy vždy byla pro své pohlaví upozaďována před svým mužem, ačkoli byla vědkyní stejné úrovně. V Americe už alespoň nečelila diskriminaci pro své původní náboženské vyznání. I tak získala profesuru až rok po svém muži, často mívala až desetkrát nižší plat než její muž, a některé názvy jejích úspěchů její vliv už ze své podstaty anglického názvu nezohledňují:

• Cori coefficient = koeficient Coriových
• Cori cycle = cyklus Coriových
• Cori ester = ester Coriových
• Cori classification = klasifikace Coriové
• Cori disase = nemoc Coriové

Coriovi a současnost

Díky své příslušnosti národnostní, jazykové i náboženské byli manželé Coriovi téměř vytěsněni z paměti českého národa. Málokdo je schopen dnes říci, kolik nobelistů vlastně Česká republika má. Ti vzdělanější budou vědět o Heyrovském (1959) a Seifertovi (1984), ale málokdo ví o Gethty a Carlovi Coriových (1947) a ještě méně lidí ví o Berthě Sophii Felicitě von Suttnerové (1905) či Peteru Günbergerovi (2007).

Dnes je po Gerthy Cori pojmenovaná ulice, kráter na Měsíci a na Věnuši a její podobizna se objevila i na poštovní známce. Oba manželé mají také svoji desku na domech, kde se v Praze narodili, a je po nich pojmenována i planetka 6175. Stále však je málo znám jejich přínos vědě a výzkumu v České republice.

V USA v St. Luise mají manželé Coriovi pamětní desku na univerzitě i svoji hvězdu na Chodníku slávy s pamětní deskou, kde je doprovodný text, ve kterém se uvádí, že: „získali doktorát z medicíny v Praze na německé univerzitě a z jejich laboratoře vzešlo dalších šest laureátů Nobelovy ceny.“

Autor: Vědavýzkum.cz (MK)

Zdroj: Český rozhlas , Nobelova cena, Učená společnost, Akademie věd ČR