„Vojenské rozpočty nevyhnutelně rostou,“ uvedl poslední srpnový den, Chris Bailey, ředitel služby Amazon Web Services, na setkání zástupců vlády, armády, akademiků a soukromého sektoru na půdě Českého vysokého učení technického v Praze. Potvrdil tak, že nadnárodní korporace pozorně sledují geopolitické turbulence, vyhodnocují bezpečnostní rizika a uvažují nad tím, jakým způsobem přispět svými technologickými znalostmi k vývoji nových vojenských zařízení.
Aktuální státní rozpočet kalkuluje s celkovými výdaji resortu Ministerstva obrany ve výši necelých 90 miliard korun. Ve střednědobém výhledu v letech 2023 a 2024 pak počítá s každoročním navýšením o zhruba 10 miliard korun.
Malý historický exkurz o státních výdajích na obranu
Vojenské rozpočty nerostou a neklesají ve vakuu. Z domácí perspektivy je jejich výše kromě zajištění integrity ČR vázána na závazky vůči NATO i na dlouhodobější strategická rozhodnutí, jakým byla například profesionalizace armádních sborů. Také proto v devadesátých letech klesal poměr výdajů Ministerstva obrany vůči HDP z 2,61 % v roce 1993 až na 1,90 % v roce 1997.
Tento poměr krátkodobě narostl v období, kdy ČR vstupovala do NATO, aby se až do roku 2003 pohyboval kolem 2,3 %. Od roku 2005, tedy po zrušení povinné základní vojenské služby, a od roku 2008 i v důsledku ekonomické krize následoval setrvalý propad až na 0,97 % v roce 2016. Od té doby, zřejmě v důsledku teroristických aktivit Islámského státu, zvýšeného náporu uprchlíků na vnější hranice Evropské unie nebo v souvislosti s ruskou anexí Krymu, začal český obranný rozpočet – podobně jako v dalších evropských zemích – pomalu stoupat až na 1,35 % HDP v rozpočtovém roce 2022.
O tom, že tato hodnota nebude konečná a že na její výši mají přímý vliv také aktuální světové události, svědčí výroky ministerského předsedy Petra Fialy z května letošního roku o nutnosti navýšení rozpočtu Ministerstva obrany na úroveň společného evropského cíle, tj. na 2 % HDP již v roce 2024.
Je nabíledni, že tento trend souvisí s akutní potřebou zvýšení odolnosti EU před hybridními, fyzickými, reálnými i potenciálními hrozbami ze strany Ruské federace. Co ale možná není zřejmé na první pohled – nárůst státních výdajů na obranu zasahuje i sféru vědy, výzkumu a inovací.
Současná resortní podpora obranného výzkumu
V kapitole věnované výdajům Ministerstva obrany ze státního rozpočtu pro rok 2022 najdeme oblast výzkumu mezi tzv. ostatními výdaji. Celkové prostředky na podporu obranného výzkumu a vývoje tvoří 0,48 % (426 878 000 Kč) všech resortních výdajů. Z toho je zabezpečena trojice pokračujících programů obranného výzkumu a vývoje.
Z programu „Rozvoj výzkumných pracovišť resortu obrany“ je financována především institucionální podpora výzkumných organizací, a to ve výši 85 mld. Kč. Částka 600 tis. Kč pokrývá veřejné soutěže, hodnocení projektů a ostatní aktivity, zatímco 8,5 mil. Kč je určeno pro zajištění mezinárodní spolupráce – tj. národní účasti ve výzkumných projektech a programech pod záštitou Evropské obranné agentury.
Hlavními nástroji účelové podpory obranného výzkumu a inovací v gesci Ministerstva obrany jsou programy „Rozvoj ozbrojených sil“ s prostředky ve výši 83 mil. Kč a „Ambice“ s rozpočtem 250 mil. Kč, vyčleněných pro rozvoj těch oblastí, v nichž české ozbrojené složky v rámci NATO a EU dosahují významných výsledků.
Nutno podotknout, že mezi prioritami resortních výdajů na obranu podporu výzkumu a inovací explicitně nenajdeme, není-li zahrnuta v pojmu podpory strategických projektů. Kromě nich mezi klíčovými rozpočtovými položkami figurují investice do modernizace technického vybavení Armády ČR, pokrytí mandatorních provozních výdajů s předpokladem růstu personálního zastoupení v obranných složkách a plnění závazků ČR vůči mezinárodním organizacím nebo zajištění akceschopnosti Armády v zahraničních operacích.
Evropský obranný program a snaha o technologickou autonomii
Výzkum a vývoj jsou slovy předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen páteří vznikající účinné a odolné Evropské obranné unie. Hlavním hybatelem nových technologických výzev je v současné době Evropský obranný program (European Defence Fund – EDF), který pro Českou republiku reprezentuje Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.
Primárním určením programu EDF, jenž navazuje na dva pilotní programy (PADR a EDIDP), je stimulace všech fází unijního obranného výzkumu a průmyslového vývoje hi-tech řešení v letech 2021–2027 jak za účelem posílení bezpečnostních politik jednotlivých členských států EU, tak jejich motivace ke kooperaci a technologické integraci podobně jako v případě Evropského kosmického programu. Implicitně lze zřízení EDF chápat i jako výraz snahy o strategickou nezávislost na USA, například na jeho modernizačním programu vojenské techniky.
V důsledku pandemie covid-19 byl původní, ambiciózní rozpočet EDF razantně snížen z 13 miliard na 7,9 miliardy eur. Z toho zhruba třetinu nyní tvoří investice do společného obranného výzkumu (s důrazem na inovace a redukci bezpečnostních hrozeb), zbylé dvě třetiny pak spolufinancování efektivní kooperace národních výzkumných iniciativ. Prostředky jsou uvolňovány v ročních Pracovních programech EDF, přičemž ten pro rok 2022 disponuje objemem ve výši 924 milionů eur. Evropská komise k tomu uvádí, že 4–8 % rozpočtu bude dedikováno vývoji takových technologií, které prokazují schopnost generovat převratné inovace.
Letošní program předestírá 33 témat v 8 výzvách, které primárně cílí na oblast vesmíru (např. detekce raketového ohrožení), námořního boje, kybernetiky (např. nástroje informační války) a tzv. informační převahy (např. systémy interoperabilního velení a řízení), z dalších pak uveďme vývoj bezosádkových zařízení vzdušného či podvodního boje.
Kromě zavedených výzkumných center a obranných institucí je EDF adresován také malým a středním inovačním podnikům, z nichž podle údajů Evropské komise působí v dodavatelských řetězcích evropského obranného průmyslu zhruba 2500. Jestliže se však jejich role často vyčerpává v mezích národního celku, pak je cílem programu iniciovat a podpořit jejich přeshraniční angažmá a zakládání mezinárodních a mezisektorových konsorcií.
Nejnovější nástroje evropské obranné inovační politiky
Prekurzorem pilotáže i vzniku EDF byla Evropská obranná agentura (European Defence Agency – EDA), jež sídlí v belgickém Ixelles a jejímž výkonným ředitelem je Jiří Šedivý, bývalý ministr obrany a velvyslanec ČR při NATO. Kromě koordinace celoevropské bezpečnostní a obranné politiky slouží tato mezivládní agentura jako přední podpůrná platforma v otázkách výzkumu a vývoje obranných technologií.
Po přípravných programech a diskusích o potřebě inovací bylo v květnu letošního roku rozhodnuto o rozšíření struktury EDA o Evropské obranné inovační centrum (Hub for EU Defence Innovation – HEDI). To začne komunikovat s aktéry obranného výzkumu, vývoje a průmyslu s cílem akcelerovat implementaci Evropského obranného inovačního schématu (EUDIS), jenž byl Komisí přijat již v únoru 2022.
Smysl programu EUDIS spočívá v prohlubování strategické autonomie prostřednictvím propojování inovátorů s koncovými výrobci, aktivizaci malých a středních podniků, vytváření synergie civilního, obranného a kosmického výzkumu atd. Investice až do výše 2 miliard eur, budou mimo jiné přinášet vlastní technologické výzvy, zajišťovat inkubátory, hackathony či obchodní školení, zajišťovat přeshraniční networking i další nástroje.
Zázemí: domácí výzkumný terén
Pokud se rozhlédneme v domácím prostředí, vyvstává otázka, které výzkumné organizace jsou, nebo by mohly být generátorem progresivních iniciativ. Které oblasti a obory jsou doménou českého vojenského výzkumu a jeho inovačního potenciálu?
Jediným státním podnikem v rámci resortu Ministerstva obrany, který má charakter výzkumné organizace, je Vojenský výzkumný ústav, s. p. Ve své činnosti se zaměřuje předně na chemickou a biologickou radiační ochranu, výzkum toxických látek a dekontaminace, vývoj nebezpečných chemikálií určených pro výzkum a výcvik pozemních vojsk, ale také na senzorovou techniku, elektronický a kybernetický boj, maskování či speciální materiály a technologie.
Z dalších výzkumně orientovaných pracovišť, které operují v oblasti obranného a vojenského sektoru, je třeba zmínit Odbor pro vědu a výzkum při Ústřední vojenské nemocnici, Ústřední vojenský veterinární ústav, Vojenský zdravotní ústav, Vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu (CASRI).
Vojenské vysoké školství ztělesňuje státní Univerzita obrany, která svými výzkumnými aktivitami reaguje především na praktické potřeby českých ozbrojených sil a obranného průmyslu. Z čerpaných evropských fondů (zvláště OP PIK) uveďme alespoň vývoj prototypu autonomního logistického systému, inovaci existujícího simulátoru pro výcvik v letovém provozu anebo projekt antidronového systému detekce a sledování malých pozemních nebo nízkoletících cílů, který reaguje i na zvýšenou tržní poptávku.
Kromě toho probíhá v rámci resortního programu Ambice univerzitní výzkum i v oblastech maskovacích systémů nebo využití pasivních sledovacích systémů pro detekci družic. Na širší společenskou poptávku zase reagují projekty realizované z podpory dalších poskytovatelů, jako jsou Ministerstvo vnitra (např. vývoj zpravodajsko-průzkumného robotického systému na bázi umělé inteligence), Grantová agentura ČR (např. výzkum toxicity a léčby nervově paralytických látek typu novičok), Technologická agentura ČR (např. ochrana letectví před nízkoenergetickými lasery) aj.
V nejobecnější perspektivě určuje národní koncepci a cíle obranného aplikovaného výzkumu a vývoje oddělení obranného výzkumu a vývoje v Sekci průmyslové spolupráce Ministerstva obrany. Legislativním a evaluačním procesům se pak věnuje oddělení výzkumu, vývoje a evropských fondů.
Jak „vědci“ potkávají „vojáky“
Dosud jsme se věnovali pouze státem řízeným organizacím a výdajům na obranu, respektive obranný výzkum a vývoj, a jejich evropskému rámci. Abychom do obrazu zahrnuli další zúčastněné strany, jako jsou civilní univerzity, podniky a průmysl, vraťme se k výše zmíněnému srpnovému setkání na ČVUT, které uspořádala nezisková organizace DefSec Innovation Hub, jež systematicky podporuje inovace v obranném sektoru a usiluje o maximalizaci jeho spolupráce s univerzitami a průmyslem.
Náměstek ministra obrany Tomáš Kopečný v souvislosti se zaváděním nových převratných technologií (EDT) tehdy upozornil na to, že „soukromý sektor s nimi pracuje úspěšně již delší dobu. Nyní je třeba, aby je objevili i ti, kteří se starají o naši bezpečnost, o bezpečnost naší civilizace.“ Dynamické proměny pokročilých technologií vedou zástupce ozbrojených složek kromě podpory vlastního výzkumu k mapování trendů ve sféře civilního výzkumu a inovací v tržním a průmyslovém prostředí. Facilitátorem při tom mohou být jak české technické univerzity, jako je hostující ČVUT, tak soukromé subjekty jako třeba Amazon: „Jsme připraveni sdílet s vámi naše znalosti a dovednosti a přispět ke zvýšení vaší i naší bezpečnosti,” obracel se k přítomným hostům Chris Bailey.
Podobně laděným setkáním, které tentokrát osobně zaštítil někdejší předseda Vojenského výboru NATO, generál Petr Pavel, bylo školení expertů Evropské obranné agentury (EDA) určené představitelům českých firem všech velikostí. Ti se dozvěděli, o jaké obranné technologie je v Evropě aktuálně největší zájem – například o environmentálně šetrné, tzv. zelené obraně nebo o mobilní 3D tisk náhradních dílů. Hlavním tématem však byly společné evropské projekty: Zazněla tak doporučení k zakládání mezinárodních konsorcií či speciálních technologických skupin (CapTechs) – ať už prostřednictvím nástroje EDA B2B platform pro hledání byznysových partnerů v sektoru obrany, nebo pomocí platformy EDA IdentiFunding, ve které lze přiřadit vlastní projekt k různým možnostem evropského financování.
Že spolupráce s armádou může být – s vědomím všech geopolitických odlišností, a ostatně i etických aspektů – účinným katalyzátorem výzkumu a transferu vědomostí, potvrzují také slova Delany Mikolášové, české vědecké diplomatky, z rozhovoru o situaci v Izraeli: „Podpora špičkového výzkumu byla historicky klíčová také proto, aby si izraelská armáda udržovala výraznou technologickou převahu nad znepřátelenými státy ve svém bezprostředním sousedství.”
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Zdroje: Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky, České vysoké učení technické v Praze, EDA, Evropská komise (1, 2), FINABEL, Ministerstvo obrany ČR, Svaz průmyslu a dopravy České republiky
