Původní dohoda z roku 2020, která předznamenala pobrexitové podmínky pro zapojení Velké Británie do programu Horizont Evropa, vzala za své po výhružkách britské vlády, že zneplatní Severoirský protokol, který formuloval „měkkou“ podobu hranice na irském ostrově a formu přeshraničního obchodu.
Následné období nejistoty se podařilo provizorně překlenout díky přechodným opatřením Plánu B a finančním garancím britské výzkumné a inovační grantové agentury UKRI, jež umožnily domácím výzkumníkům do konce letošního února, tedy dočasně, čerpat peníze z programu Horizont Evropa. Přesto včas nezabránily hrozbě jejich odříznutí od možnosti koordinovat chod mezinárodních konsorcií nebo od čerpání grantů Evropské výzkumné rady. Mnozí držitelé těchto ERC grantů tak byli rázem postaveni před dilema, zda přesídlit na kontinent, anebo si vystačit s omezenými domácími zdroji.
Mlžení nad Horizontem Evropa
Nastalé mnohaměsíční vakuum ukončila na konci února principiální dohoda Spojeného království a Evropské unie upravující vzájemné obchodní vztahy (tzv. Windsorský rámec odkazující k Severoirskému protokolu) a související, nicméně termínově nezávazná, vstřícná vyjádření předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen. Tyto události vyslaly do vědeckovýzkumné sféry dlouho očekávané optimistické signály o vzájemné ochotě k uzavření dohody o přidružení Velké Británie, která je také podmínkou její další účasti v rámcových programech Horizont Evropa či Copernicus a Euratom.
S tím se však nespokojili zástupci 18 institucí, od univerzitních aliancí jako League of European Research Universities (LERU) či Russell Group, výzkumných odnoží Royal Society až po zástupce průmyslu, kteří ve svém prohlášení z kraje března apelovali na nutnost okamžité věcné a účinné akcelerace v otázce britského přidružení do těchto programů. Jednomyslně upozorňují na škody, jež dvouleté období nejistoty a průtahy na britské i kontinentální straně způsobují zejména v klíčových společných projektech reagujících na aktuální globální výzvy, například v řešení klimatické změny, výzkumu rakoviny či duševního zdraví.
Byť zatím jen rétorickou „čáru přes rozpočet“ tomuto vývoji načrtl nejnovější desetibodový rámcový plán (Science and Technology Framework) britské vlády, významný počin nedávno zřízeného Ministerstva pro vědu, inovace a technologie (DSIT). Jeho cílem je s přispěním přibližně 370 milionů liber upevnit britskou pozici jakožto vědeckotechnické supervelmoci jednoznačným důrazem na transformační technologie z okruhu umělé inteligence, vývoje polovodičů, telekomunikace budoucnosti, biologického inženýrství a kvantových výpočtů. V tomto ohledu zůstává britský předseda vlády Rishi Sunak konzistentní.
Oproti očekávání se však v představeném plánu neobjevují žádné zmínky o Horizontu Evropa. Zklamání ještě umocnilo to, že totéž platí o Sunakově komentáři publikovaném v deníku The Times týž den, kdy došlo ke zveřejnění plánu, tedy 6. března 2023. Jak pro BBC Radio 4 uvedla Michelle Donelad, která stojí v čele DSIT, zveřejněný plán nevyjadřuje odchýlení britské vlády od snahy o přidružení k programu Horizont Evropa, natož aby prodlužoval obecnou nejistotu. Přesto její zmínka o tom, že připojení musí být přijatelné v prvé řadě pro domácí daňové poplatníky, vzbudila mezi členy vědeckovýzkumné komunity další rozpaky.
Jako určitou „náplast“, použijeme-li slova Adriana Smithe, prezidenta Royal Society a hlasitého zastánce připojení k programu, mohou vnímat ujištění vlády o prodloužení finančních záruk pro britské žadatele, kteří uspějí ve výzvách programu Horizont Evropa do konce letošního června. Dočasnou úlevu tak mohou pocítit i české výzkumné týmy, které mohou nadále začleňovat své britské protějšky do mezinárodních konsorcií.
Překážky na obou stranách
Britský premiér Rishi Sunak se ocitá ve dvojnásob paradoxní situaci. V otázce přidružení k EU naráží na nevraživost euroskeptického křídla konzervativců, zatímco u labouristů má v této věci podporu jistější než u vlastní strany. Kromě hlasů zaznívajících z výzkumné, univerzitní, ale také průmyslové a byznysové scény musí brát v potaz rovněž požadavky unionistů, kteří se obávají vytvoření nové dělicí linie mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království.
Ani pozice Evropské unie není jednoznačná už jen z toho důvodu, že přidělení statusu přidružené země Velké Británii si vyžádá složité právní konsolidace na úrovni evropských nařízení. Otevřená také zůstává diskuse o asociaci Švýcarska, které bylo pro svou pasivitu dokonce před časem vyloučeno z ESFRI.
A aby komplikací nebylo málo, Britové vcelku logicky požadují snížení poplatku za přidružení k Horizontu Evropa, neboť pokud k němu nakonec dojde, tak ze sedmiletého programu využijí stěží jeho druhou polovinu. Evropská komise však na oplátku může požadovat kompenzace za hodnocení britských žadatelů v prvních letech programu.
Dojde na „plán A“?
Odhlédneme-li od absence explicitní zmínky o Horizontu Evropa v novém plánu britské vlády, její zástupci vyjadřují v médiích přesvědčení, že přidružení k evropským výzkumným programům zůstává prioritou – ovšem s dovětkem, že celý proces potrvá minimálně další rok. Pro překlenutí této doby navrhují využít prostředků z Plánu B, který byl původně koncipován pro alternativní financování britské vědy a výzkumu.
Tyto principiálně pozitivní, ale stále vágní signály, jsou pro mnohé zúčastněné nepřijatelné stejně jako politika krátkodobých finančních garancí. Přitom zejména vědecká komunita masivně apeluje na jednoznačné řešení v řádu měsíců.
Atmosféra nejistoty a opatrnosti mezitím přihrává body těm, kteří prosazují jakkoli omezenou, ale zato autonomní britskou cestu. Tu naznačuje i aktuální vládní plán, jehož 9. bod hovoří o „využití postbrexitových svobod“ k tomu, aby se Británie stala hybatelem a tvůrcem globálních inovačních a technologických standardů.
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Zdroje: Science Business (1, 2, 3), gov.uk, LERU, The Economic Times, Times Series
