facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Anna Mittnerová: Výzkumníci v PASTI COVID pandemie

29. 4. 2020
Anna Mittnerová: Výzkumníci v PASTI COVID pandemie

Mezinárodní a mezisektorová spolupráce v oblasti vědy a výzkumu vede k lepším výsledkům a pokroku, což je známý fakt, o kterém není třeba diskutovat ani psát. Jaká je ale praktická stránka mobilit z úhlu pohledu personalisty či referenta zahraničních pracovníků na české univerzitě? A jak situaci zkomplikovala aktuální pandemie?

Zahraniční stáže vědeckých pracovníků, zejména těch začínajících, jsou podporovány různými grantovými schématy. Evropská Komise mobilitám vyhradila celou část rámcových programů pro výzkum a vývoj a nazývá tuto část programu Marie Sklodowska Curie Actions (MSCA). Program běží už od roku 1994, to je od 4. rámcového programu EU. Údajně už podpořil 130 000 výzkumníků. Těší se velké oblibě a konkurence podávaných projektů s žádostí o financování mobility je stále větší. Z toho důvodu se Evropská komise rozhodla podporovat vědecké mobility i prostřednictvím jiných dotačních schémat, zejména přímo řízených z členských států. České republice, Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se podařilo v současném rozpočtovém období (2014-2020) navrhnout a spustit v rámci Strukturálních a investičních fondů (ESIF) Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání různá schémata podpory mezinárodní mobility výzkumníků. Cílem programu „Mobility“ je podpořit profesní růst výzkumných pracovníků a rozvoj výzkumných organizací prostřednictvím posílení lidských zdrojů.

Cíle zní honosně - v praxi to vypadá tak, že čeští výzkumníci mohou vyjíždět na dlouhodobé stáže na zahraniční pracoviště, většinou akademická. A naopak výzkumníci nejen z členských zemí EU, ale z celého světa, mohou po prokázání svých kvalit přijet a pracovat na vědeckém tématu v české výzkumné organizaci až na dobu dvou let. Až doposud to vypadá velmi srozumitelně a jednoduše, ale podívejme se na praktickou stránku mobilit z úhlu pohledu personalisty či referenta zahraničních pracovníků na české univerzitě.

Zásada číslo 1: Všichni mobilitu realizující výzkumníci, včetně doktorandů, jsou považování za ZAMĚSTNANCE. Vychází to z politik Evropské komise a z pravidel rámcového programu pro MSCA, která do značné míry převzal i OP VVV pro program Mobilit. Neplatí-li zásada číslo 1, mobilitu realizuje třeba student doktorského studijního programu, je to jako v Cimrmanovi: „Hlaváčku, pište si.“ I doktorand je ZAMĚSTNANEC.

Mobilitu realizující vědce přijímá do pracovního poměru hostitelská organizace, nebo jsou do zahraničí vysíláni zaměstnanci mateřské organizace, jejichž pracovní poměr nadále trvá. Hostitelská, případně mateřská organizace, v našem případě vysoká škola, která obdržela příslušný grant na projekt mobility, tak uzavírá s nově příchozím zahraničním vědcem pracovní smlouvu na dobu jeho vědeckého pobytu, či prodlužuje pracovní smlouvu s vlastním zaměstnaným vědcem na dobu jeho vyslání do zahraničí. Anglicky se všechny typy takovýchto mobilit označují termínem fellowship, v češtině stáž. Nicméně vždy jde o pracovněprávní vztah, protože dotyčný výzkumník, ať už český nebo zahraniční, stále dostává za svůj výkon práce mzdu. 

Každý personalista vám poví, že pracovněprávní nebo taky zaměstnanecký vztah se povinně řídí všemožnými předpisy a zákony, z nichž ty nejdůležitější jsou:

  • Interní předpisy a Kolektivní smlouva zaměstnavatele, to je naší hostitelské či vysílající organizace,
  • Zákon o zaměstnanosti, Zákoník práce ČR (ZP), část sedmá ZP - Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště,
  • Zákon o veřejném zdravotním pojištění, Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
  • Evropské Nařízení (ES) č. 883/2004 – o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, Bilaterální smlouvy o sociálním zabezpečení,
  • Zákon o dani z příjmu, Bilaterální smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

Referent zahraničního oddělení k tomu ještě přidá:

  • Zákon o pobytu cizinců na území České republiky,
  • Směrnice Rady 2005/71/ES o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu

Personalista vám potvrdí, že náš mobilitu realizující zaměstnanec a jeho hostitelská organizace hradí z grantu odvody na zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Organizace pak za výzkumníka odvádí měsíční zálohy na daň z příjmu a řeší, kde bude mít daňový domicil, a zda si bude moci nárokovat slevu třeba na manželku a nezaopatřené děti. Organizace také musí dodržet všechny ohlašovací povinnosti dané zákonem o zaměstnanosti. Před uzavřením pracovní smlouvy se podle Zákoníku práce musí nový pracovník podrobit důkladné zdravotní prohlídce a podle ustanovení Zákoníku práce se také řídí cestovní náhrady při pracovní cestě nebo dočasném přidělení na jiné pracoviště, třeba zrovna to v zahraničí.

Při zahraničních cestách delších než týden po členských státech EU a ještě asi 25 dalších zemích světa je nutno žádat ČSSZ o vystavení Potvrzení A1 o příslušnosti našeho cestovatele k sociálnímu zabezpečení ČR. U našich zaměstnanců z třetích zemí světa je nutno hlídat jejich další výjezdy z ČR do zahraničí, nejpozději po 3 měsících se musí vrátit zpět do hostitelské organizace, aby zde setrvali další 3 měsíce, než zase někam vyjedou. Nemají to lehké ani se zdravotním pojištěním, protože nemají nárok na Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC), ale pouze na veřejné zdravotní pojištění v ČR. Pokud vědci „třetizemci“ (ze všech ostatních zemí mimo EU) vyprší platnost Povolení k pobytu na území ČR, automaticky mu zaniká i pracovní smlouva a je povinen okamžitě opustit území ČR a Schengenského prostoru. Proto musí zavčasu žádat Odbor azylové a migrační politiky MV ČR (OAMP) o prodloužení povolení k pobytu, za což zaplatí 2 500 Kč.

Podívejme se na mobility z úhlu pohledu referenta zahraničního oddělení – pokud k nám přijíždí vědec ze země EU, zdánlivě to vypadá jednoduše, ale i ten musí prokázat, ke kterému státu přísluší nebo bude příslušet z hlediska sociálního zabezpečení. Měl by si tady vyřídit Přechodný pobyt na území ČR a zažádat o rodné číslo. Vědci třetizemci by měli získat povolení k zaměstnání. Naštěstí existuje Evropská směrnice o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu, která je od této povinnosti osvobozuje, ale za podmínky, že se o ně po celou dobu pobytu na území ČR bude starat hostitelská organizace, ve které budou zaměstnáni. Aby mohl takový vědec přijet na naše území, musí žádat na Zastupitelském úřadě ČR (ZÚ) v cizině o vydání vstupního víza pro účely dlouhodobého pobytu za účelem vědeckého výzkumu. Tento proces trvá od podání žádosti na ZÚ 60 dnů, ale než si vědec opatří všechny nutné povinné dokumenty k žádosti, včetně výpisu z rejstříku trestů s úředně ověřeným překladem do češtiny, Dohody o hostování a Závazku hostitelské organizace, že ona se o něj postará, protáhne se tato doba na nejméně 3 měsíce, někdy i na půl roku.

Toto je jen ochutnávka povinností personalisty a zahraničního referenta při přijímání a zaměstnávání zahraničního výzkumníka anebo při vysílání českého výzkumníka do zahraničí. Nutno ještě dodat, že veškerá komunikace s cizincem i s úřady v zahraničí musí probíhat v cizím jazyce, většinou v angličtině, a že takto odborně a jazykově schopný personalista s největší pravděpodobností nepřijme zaměstnání na vysoké škole, kde je podstatně hůře platově ohodnocen než v některé komerční nadnárodní korporaci.

COVID-19: Teď to teprve začíná být napínavé

Teď nám do tohoto už tak komplikovaného procesu ještě navíc vstoupila pandemie a jednotlivé země po celém světě omezily volný pohyb osob (Movement Control Order), uzavřely hranice svých států a přestala fungovat mezinárodní a někde i vnitrostátní doprava osob. Koho by taky dopravci vozili? Státní úřady pracují v omezeném režimu a většinou jen přes e-komunikaci. Teď to teprve začíná být napínavé.

A co se stane s našimi mobility realizujícími vědci, kteří jsou rozcestovaní po celém světě nebo jako cizinci zaměstnaní u nás? Někteří uvízli v cizině a domovské organizace (zaměstnavatelé) najednou řeší, jak vlastně fungují pravidla pro “home office“ (každý to nazývá jinak), aby vědec mohl aspoň pracovat i odjinud. Jak vyúčtovat jeho „zahraniční cesťák“, když nedobrovolně zůstal v cizině? Okamžité přerušení mobility, jak původně navrhovalo MŠMT anebo někteří koordinátoři projektů MSCA, není prakticky vůbec proveditelné. Vědec má uzavřenou pracovní smlouvu s organizací, která ho zaměstnává, a není možné mu najednou přestat platit mzdu a zdravotní a sociální pojištění a zálohy na daně z příjmu, nejen z morálního hlediska, ale i ze zákonných důvodů. Výpovědní lhůta podle Zákoníku práce činí dva měsíce - tím bychom o vědce mohli třeba už nadobro přijít. Taky pak neprokážeme v projektu slíbené výstupy a výsledky, za což budeme poskytovatelem grantu sankcionováni.

Ještě horší situace nastává u těch zahraničních vědců, kterým zrovna v době restrikcí kvůli pandemii končí jejich pracovní poměr s českou hostitelskou organizací, protože už dobíhá jejich mobilita plánovaná v projektu. Vědec by měl okamžitě po vypršení povolení k dlouhodobému pobytu a ukončení pracovního poměru vycestovat z území ČR, jak je stanoveno v Dohodě o hostování, kterou předkládal na ZÚ ČR v zahraničí při podávání žádosti o toto Povolení. Hostitelská organizace se v dalším dokladu pro ZÚ kdysi zavázala, že pokud vědec nevycestuje, tak „uhradí případné náklady spojené s pobytem výzkumného pracovníka na území České republiky po skončení platnosti oprávnění k pobytu na území České republiky, včetně nákladů spojených s vycestováním výzkumného pracovníka z území České republiky, pokud tyto náklady vznikly do 6 měsíců ode dne skončení platnosti dohody o hostování a byly hrazeny z veřejných prostředků.“ To tedy hostitelské organizaci přijde draho.

Tudy cesta nevede. Co ale s tím?

A co teď, když tady nedobrovolně uvízne vědec ze zámoří? Jak ho dopravit třeba na Fidži, když nic nelítá? Jednoduché to ale není ani po Evropě: Jak dopravit vědce s manželkou a dvěma batolaty do Minsku po dvouletém pobytu v Praze? Fungují vůbec stěhovací služby? Cesta autobusem do Minsku trvala 24 hodin, jezdí teď ale vůbec něco? Pustí ho přes Polsko? Přeci z vědce se slibně našlápnutou vědeckou kariérou neuděláme ze dne na den nezaměstnaného a bezdomovce. Povolení k pobytu mu vypršelo, začít pracovat nemůže ani nikde jinde než na hostitelské organizaci, protože nemá povolení k zaměstnání, nemá zaměstnaneckou kartu. Jak si má tedy obstarat prostředky na živobytí po dobu nedobrovolného uvíznutí v ČR? Třetizemec nemůže jít ani na úřad práce žádat o podporu v nezaměstnanosti. Nemá na ni nárok, i když poctivě po celé dva roky platil nemalé odvody na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Náš zákon neumožňuje ČSSZ vyplatit uhrazené částky dotyčnému zpět, v některých jiných státech to jde. Jak dlouho zde náš uvízlý vědec vydrží z našetřených peněz, když musí platit nájem, živit sebe a rodinu, a hlavně platit za celou rodinu zdravotní pojištění a k tomu ještě musí mít našetřeno na cestu domů?

Hostitelské organizaci nezbývá nic jiného než dotyčného vědce na přechodnou dobu, než bude moci vycestovat, zaměstnat a jeho mzdové náklady hradit z vlastních zdrojů – ale z jakých, když se nedá přiřadit k žádnému grantu či dotačnímu schématu? Jen pro informaci, částka životního minima stanovená cizineckou policií pro čtyřčlennou rodinu na jeden měsíc je 10 690 Kč plus prostředky na ubytování 4 osob 19 617 Kč, dohromady tedy 30 307,- Kč čistého měsíčně. Když k tomu připočtěme daň z příjmu, odvody na sociální a zdravotní za zaměstnavatele a zaměstnance, tak se dostaneme na mzdový náklad ve výši 52 000 Kč na měsíc.

Návrh řešení: umožnit přesuny prostředků v projektech

Nikdo není schopen odhadnout, jak dlouho bude tento stav trvat, ale přece bychom nějaký návrh pro poskytovatele grantu OP VVV mobilit měli. Vím, že to bude složité, ale co dnes není?

Někteří výzkumníci ukončili svoji mobilitu předčasně, když viděli, jak se situace vyvíjí. Neváhali, rozvázali pracovní poměr dohodou a ještě stihli odcestovat z Česka. Tím jsme ušetřili prostředky za nezrealizované měsíce mobilit. Navrhujeme využít tyto prostředky na pokrytí nákladů těch vědců, kteří v Česku nedobrovolně uvízli. Bylo by to efektivní a okamžité řešení, vědec by dál pokračoval na vědeckém úkolu. Mobilita by se tak prodloužila o pár měsíců, než vědec bude schopen vycestovat. Hostitelská instituce by nepřečerpala původní plán počtu „člověkoměsíců“ realizovaných mobilit, pouze by mobility u někoho byly kratší a u jiného delší než 24 měsíců. Všem by to ale okamžitě pomohlo.

Můj apel na poskytovatele grantů tedy je: pomozte nám změkčením pravidel programu Mobilit po dobu, než se situace srovná tak, aby ti, co zde uvízli, mohli vycestovat, a ti, co se nemohou vrátit, mohli pracovat v klidu v zahraničí. Poskytovatelé podpory by mohli zmírnit negativní dopady na samotné vědecké pracovníky, jejich rodinné příslušníky a hostitelské organizace ani ne tak navýšením prostředků, jako spíše uvolněním pravidel programu a umožněním přesunu finančních prostředků v rámci rozpočtu již běžících projektů. Pomohlo by to, pokud se rozhodne RYCHLE.

Tím bychom aspoň některé mobility realizující výzkumníky vytáhli z PASTI COVID pandemie.

 

Pro další informace kontaktujte: Anna Mittnerová, VŠCHT Praha, Zahraniční oddělení, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., mobil 603 985 164

 

Autorka: Anna Mittnerová


Anna Mittnerová

je absolventkou VŠCHT Praha, její kariéra začala v laboratořích geologického průzkumu, později v komerčních firmách se zahraniční účastí. Zkušenosti získala i z práce na obchodním oddělení Velvyslanectví USA v Praze. Od roku 2005 působí na rektorátních pracovištích VŠCHT Praha, kde zabezpečovala poradenskou, finanční a právní administraci projektů mezinárodní spolupráce a rámcových programů EU. Aktivně působila jako hlavní řešitelka několika projektů programu EUPRO a EUPRO II MŠMT, řídila řešitelský tým VŠCHT v projedu 7. RP „ TRIGGER“ s tématikou genderové rovnováhy ve vědě a výzkumu. Specializuje se na mezinárodní mobility výzkumných pracovníků a s tím související poradenství v oblasti cizineckého práva, personalistiky a daňového poradenství. V letech 2010 až 2013 byla delegátkou ČR v programovém výboru Evropské komise pro 7.RP/PEOPLE (Marie Curie), je členkou poradní skupiny pro lidské zdroje a genderovou rovnováhu ve VaVaI při MŠMT. V letech 2018 - 2020 participovala na řešení projektu PILZ „Problematika internacionalizace v prostředí veřejných vysokých škol se zaměřením na oblast lidských zdrojů“ financovaného MŠMT z Centralizovaného rozvojového programu pro VVŠ. V současnosti působí jako administrátorka projektu ChemJets UCT Prague podpořeného MŠMT z programu ESIF OP VVV specifické části Mezinárodní mobilita výzkumných pracovníků, kde se stará o 14 zahraničních výzkumníků, kteří jsou zaměstnáni na dvouletých pracovních vědeckých stážích na VŠCHT Praha.