facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Jaroslav Miller: Bilancování a rektorská agenda pro rok 2020

13. 1. 2020
Jaroslav Miller: Bilancování a rektorská agenda pro rok 2020

Rektor Univerzity Palackého v Olomouci Jaroslav Miller se zamýšlí nad tím, co se ve vědě, výuce, ale také v rámci plnění společenské role jeho vysoké škole povedlo. V rámci závěrečné fáze svého rektorského působení by rád s akademickou obcí diskutoval roli UP v otázkách jako životní prostředí, vývoj klimatu či rozvoj občanské společnosti.

miller head w

Vážení kolegové a kolegyně, milí studenti a studentky, v roce 2020 vstupuje do závěrečné fáze výkon mé rektorské služby a já si stále naléhavěji uvědomuji společenskou důležitost třetí role univerzity stejně jako naši (spolu)odpovědnost za svět, v němž je nám dáno žít. Rád bych proto v tomto textu nastínil rámec agendy, kterou (zvláště v tomto období) považuji za klíčovou a která by se dle mého skromného soudu měla stát jednou z explicitně vyřčených priorit naší univerzity pro blízkou i střednědobou budoucnost.

Považoval bych si za čest, kdybychom o těchto prioritách vedli věcnou diskusi a podařilo se v hlavních bodech dosáhnout celouniverzitního konsenzu. Těmito prioritami mám na mysli vyšší míru zodpovědnosti UP za životní prostředí a vývoj klimatu a také podporu občanské společnosti a rozvojové pomoci.

Věda, výzkum a internacionalizace

Za posledních šest let se společným úsilím nás všech podařilo dostat Univerzitu Palackého v Olomouci mezi přední středoevropské výzkumné univerzity a mezi pětici vědecky nejvýkonnějších vysokých škol v České republice, což se mimo jiné projevilo v našem členství v Asociaci výzkumných univerzit ČR i v našem postavení na rozhraní první pětistovky nejlepších univerzit světa. Zřejmě nejvýrazněji jsme pokročili v oblasti internacionalizace. Počet zahraničních studentů ve všech formách studia je dnes na UP nesrovnatelně vyšší než před pěti lety, anglickojazyčná kultura (při vší úctě k ostatním jazykům) začíná tvořit nedílnou součást naší univerzitní identity a míra propojení Univerzity Palackého se světem a zahraničními vysokými školami a vědeckými institucemi zřejmě nemá v naší univerzitní historii obdoby. Akcelerace mezinárodních aktivit všeho druhu neunikla pozornosti domácích ani zahraničních partnerů. Jako formální výraz uznání našeho úsilí obdržela Univerzita Palackého v roce 2019 v Helsinkách prestižní Evropskou cenu za internacionalizaci akademického prostředí. Důležitější však je skutečnost, že naše univerzita byla jako jediná středoevropská akademie oslovena s nabídkou účasti v konsorciu Aurora, elitním klubu evropských univerzit, který se bude v roce 2020 ucházet o financování s podporou Evropské unie. Propojení s významnými evropskými vysokými školami a členství v tomto konsorciu mohou významně přispět k dalšímu kvalitativnímu rozvoji olomoucké univerzity prakticky ve všech oblastech. V případě úspěchu se významná část agendy naší univerzity v následujících deseti letech přesune z národního rámce do rámce celoevropského. Masarykova či Karlova univerzita sice zůstanou stále našimi blízkými partnery a konkurenty, avšak stále více začnou tuto roli zastávat také univerzity v zemích Evropské unie. Vzdělání, věda či kvalita akademické administrativy jsou svou povahou mezinárodní a po této cestě musí Univerzita Palackého dle mého názoru v budoucnu kráčet. Dynamiku UP ocenilo rovněž Ministerstvo školství a tělovýchovy, které prostřednictvím Domu zahraniční spolupráce nabídlo naší univerzitě, aby se stala metodickým centrem pro mezinárodní vzdělávání nejen v rámci ČR, ale do budoucna rovněž v rámci širší střední Evropy.

Výuka a její koncepce

Bez nadsázky olbřímí kus práce odvedla celá akademická obec UP také na poli výuky a kvality. Doslova na zelené louce se podařilo vybudovat systém kvality a hodnocení, přičemž zaslouženým plodem investované kolektivní energie bylo získání institucionální akreditace ve 22 oblastech vzdělávání, autonomie akreditovat studijní programy a modernizovat způsob vysokoškolského vzdělávání. Koncept pedagogické fakulty Učitel 21 jde jednoznačně touto cestou, přičemž bez institucionální akreditace by byl mnohem obtížněji prosaditelný. V této souvislosti je vhodné připomenout, že univerzita musela vystavět zcela novou a dříve neexistující součást své administrativy, jejímž vrcholným tělesem je Rada pro vnitřní hodnocení UP. Hloubka a složitost této systémové změny je dle mého názoru zcela srovnatelná se zavedením boloňského systému bakalářského, magisterského a doktorského studia v 90. letech 20. století.

Agenda 2020+

Dynamický rozvoj naší univerzity v posledních letech, strategická zadání ze strany MŠMT i legislativa státu nepochybně zvýšily nároky na univerzitní administrativu i na každého člena akademické obce. V debatách s kolegy z různých fakult a kateder často vnímám názory, že akademický život byl dříve mnohem jednodušší. Mám pro tyto stesky pochopení a samotného mne trápí často neuvážená politika státu, která (byť většinou jako vedlejší, nezamýšlený důsledek) zvyšuje byrokratické zatížení vysokých škol. Zároveň je však třeba říci, že svět v roce 2020 se v mnoha ohledech dramaticky odlišuje od světa v roce 1990, 2010 a dokonce i od nedávného světa roku 2015. Stojíme dnes před jinými výzvami než v minulosti, jsme vystaveni vyšší míře konkurence a budoucnost bude klást na vzdělávací systém, na univerzity i na celou společnost jiné nároky a vyšší očekávání než v minulosti.

Akademie nežijí a nikdy nežily ve vakuu a netvořily privilegovaný sociální mikrokosmos oddělený od zbytku společnosti. Právě naopak, společnost od univerzit, center vzdělanosti a elit (v tom nejlepším smyslu slova) legitimně očekává a vždy očekávala příspěvek k řešení palčivých výzev i nastolování témat diskuse ve veřejném prostoru. Jinými slovy, univerzity vždy nesly svůj díl odpovědnosti za svět a nemohou se zapouzdřit v pohodlné koncentraci výhradně na výuku a výzkum, protože by tím částečně popřely smysl svého poslání. Silný hlas univerzit na veřejnosti je dnes o to důležitější, že od současné generace politiků v České republice zřejmě nelze očekávat vizionářské strategie ani řešení systémových společenských, environmentálních či kulturních výzev.

Šetrnost univerzity k životnímu prostředí

Rád bych proto v závěrečné fázi svého mandátu věnoval více pozornosti dvěma naprosto zásadním a vzájemně souvisejícím výzvám, které nepochybně spolurozhodnou o podobě naší budoucnosti a kvalitě života příštích generací. První z nich, nikoliv překvapivě, se týká přijetí institucionální odpovědnosti za vývoj klimatu a za udržitelný rozvoj. Tato, i dříve přítomná, agenda je koneckonců součástí strategických dokumentů UP i připravovaného projektu evropských univerzit v rámci konsorcia Aurora. Těší mne, že Univerzita Palackého v Olomouci nezačíná v této oblasti na zelené louce, o čemž koneckonců svědčí i národní cena za společenskou odpovědnost, kterou UP obdržela v listopadu 2019. Kromě aktivit spolku Udržitelný Palacký, který se soustřeďuje na environmentální témata, je možno zmínit i skutečnost, že již několik fakult a pracovišť přistoupilo v minulých letech k důslednému třídění odpadu, či rozhodnutí vedení UP zrušit zasílání papírových oznámení a pozvánek na oficiální akce a přejít pouze na elektronickou formu komunikace. Výše uvedené příklady jsou však pouze dílčím projevem pocitu odpovědnosti za životní prostředí. Rád bych proto zahájil celouniverzitní diskusi o systémovém komplexním řešení, jehož cílem by měla být instituce šetrnější k okolnímu světu, univerzita produkující méně odpadu, univerzita snižující uhlíkovou stopu a univerzita více využívající nových zelenějších technologií. Neoddělitelnou součástí příběhu je podle mého názoru rovněž osvětová a popularizační činnost namířená k veřejnosti. Zde bychom měli navázat na záslužné aktivity jednotlivců, jako jsou (mimo jiné) prof. Bořivoj Šarapatka či doc. Pavel Nováček z přírodovědecké fakulty. Univerzita Palackého v Olomouci disponuje dostatečným odborným zázemím umožňujícím fundovanou debatu i efektivní řešení. Na naší univerzitě rovněž pracují a studují tisíce zaměstnanců a studentů, kteří nejsou lhostejní k problematice globálního oteplování a zhoršování kvality životního prostředí. Jedná se o záležitost dotýkající se všech, proto bych rád přizval do debaty o udržitelném rozvoji a šetrnosti k životnímu prostředí na naší univerzitě (pracovní název Campus 2020) jak odborníky z kateder, tak vedení fakult i univerzitních zařízení, pracovníky v administrativě a samozřejmě studenty a studentské spolky. Společné know-how a společná motivace nás mohou v této oblasti posunout zásadně dopředu.

Podpora občanské společnosti a rozvojová pomoc

Druhou oblastí, na kterou bych se chtěl intenzívněji zaměřit, je občanská společnost a rozvojová a charitativní činnost univerzity v nejširším smyslu slova. Současný svět trpí postupnou ztrátou sociální koheze, nerovnoměrnou akumulací bohatství, nárůstem extrémismu, vzestupem populismu a krizí svobody a demokracie. Přímým důsledkem jsou rostoucí politický útlak v mnoha zemích, občanské války a nepokoje i masové migrace do bohatých regionů světa. Univerzity přitom disponují nástroji, jak přispět alespoň skromným dílem ke zmírnění těchto neblahých a budoucnost ohrožujících jevů. Tou zdaleka nejsilnější zbraní je vzdělání a jeho podpora jak v sociálně a ekonomicky problematických lokalitách v České republice tak v chudších regionech světa, kterým nebyl a není dopřán klidný vývoj a hospodářská prosperita. Jak jsme viděli v několika uplynulých letech, stabilita Evropy závisí na stabilitě geograficky blízkých regionů, jejichž dlouhodobou prosperitu nezajistí přítomnost vojenských základen velmocí, ani jednostranné finanční injekce, ale především vzdělání, perspektiva uplatnění a budování vlastní infrastruktury. Tyto faktory rozhodují mimo jiné o tom, zda masová a ze své podstaty nekontrolovatelná migrace do EU bude pokračovat či budou vytvořeny podmínky, aby lidé mohli realizovat své životní plány a ambice ve svých zemích. K uvažování o aktivnějším angažmá v rámci rozvojové pomoci mne přivádí vlastní příběh Univerzity Palackého na začátku 90. let. Tehdy se naší komunismem zdecimované univerzitě dostalo vydatné a trvalé pomoci od našich partnerů především ze Západní Evropy a Spojených států amerických, která umožnila začít s budováním (často na zelené louce) infrastruktury a vysokoškolských standardů obvyklých ve svobodných zemích. Dnes je UP konsolidovanou, relativně bohatou a globálně konkurenceschopnou univerzitou. Je proto legitimní ptát se, zda jsme schopni a ochotni vyjít ze své pohodlné komfortní zóny a pomoci jiným, kteří se možná nacházejí v podobné situaci jako my před 30 lety.

Jsem hrdý, že Univerzita Palackého v nedávné minulosti přijala několik tureckých akademiků pronásledovaných ve své vlasti, a to ve spolupráci s mezinárodní organizací Scholars at Risk. Případů útlaku vědců z politických, náboženských či etnických důvodů jsou však ve světě tisíce a naše univerzita má možnost a potenciál projevit solidaritu, pomoci jednotlivcům a zároveň získat slibné vědce a akademické pracovníky v řadě oborů. Charakter rozvojové pomoci má rovněž program celoživotního vzdělávání UP v kurdském Erbílu (v tomto regionu již vědci UP ostatně působí řadu let, a to především v oboru archeologie). Vlajkovou lodí Univerzity Palackého v oblasti budování občanské společnosti představují v současné době projekty UNION (Občanská univerzita) a Euforka, které fungují na principu výjezdů našich akademiků a studentů mimo Olomouc, během kterých naši experti na základě své odbornosti zprostředkují občanům objektivní informace o důležitých, nicméně emotivně vnímaných a často dezintepretovaných otázkách a výzvách současnosti jako jsou evropské mýty, fake news, migrace či reforma penzijního systému. Při (nutně neúplném) výčtu hlavních veřejných aktivit UP nemohu opomenout existenci Dobrovolnického centra, které je mimořádnou institucí tohoto typu ve vysokoškolském prostředí v ČR. Olomoucká univerzita slouží této zemi již 450 let a občanské aktivity, rozvojová pomoc a charita jsou a měly by být neodmyslitelnou součástí naší činnosti. I z těchto důvodů bych v poslední fázi své rektorské služby chtěl z této oblasti učinit jednu z priorit.

Je nutno přiznat, že realizace strategie „zelenější“ a k životnímu prostředí šetrnější univerzity stejně jako veřejné služby a rozvojové pomoci znamená vystoupit z komfortní zóny a investovat část naší kolektivní energie do výše zmíněných oblastí. Domnívám se ovšem, že to neodmyslitelně patří k agendě zodpovědných a v širším kontextu uvažujících institucí a univerzit.

 

Autor: Jaroslav Miller