facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Tomáš Jungwirth: Výběr prezidenta ERC probíhal pod časovým tlakem

15. 4. 2020
Tomáš Jungwirth: Výběr prezidenta ERC probíhal pod časovým tlakem

Rád bych poděkoval Ivanovi Dvořákovi za zájem o Evropskou výzkumnou radu a za důležité otázky, které vznesl ve svém komentáři. Pokusím se na ně odpovědět.

Tomáš Jungwirth poskytl redakci Vědavýzkum.cz rozhovor, v němž reagoval na rezignaci Maura Ferrariho z postu prezidenta ERC. Na jeho komentář posléze reagoval Ivan Dvořák zde. (pozn. red.)

Nejprve k úvodní poznámce Ivana Dvořáka, že jsem se v rozhovoru jednoznačně přiklonil k interpretaci Evropské komise. Tady bych rád vysvětlil, že tomu bylo právě naopak. V rozhovoru jsem tlumočil prohlášení Vědecké rady ERC, jejímž jsem členem. Byla to Vědecká rada ERC, která po několikaměsíční zkušenosti vyslovila jednomyslně svému předsedovi nedůvěru a požádala ho o odstoupení. Vědecká rada ERC je nezávislý sbor akademiků, který ERC řídí. Evropská komise vstoupila do hry až po vyslovení nedůvěry a ve svých krocích plně respektovala rozhodnutí nezávislé Vědecké rady ERC.

Jak Ivan Dvořák naznačuje, skutečně jsem měl s Maurem Ferrarim osobní zkušenost spolu s ostatními osmnácti aktivními členy Vědecké rady ERC, v jejímž čele Ferrari od ledna letošního roku stál. V osobním kontaktu jsme s ním byli už od jeho jmenování budoucím prezidentem v květnu 2019. Kromě odborné nekompetentnosti jsme se po několikaměsíční zkušenosti jednomyslně shodli ve Vědecké radě, že Mauro Ferrari ztratil i naši osobní důvěru.

K první otázce z reakce Ivana Dvořáka nejprve shrnu fakta. Členy Vědecké rady ERC nominuje nezávislá sedmičlenná komise autorit z akademického světa (více zde). Předsedu Vědecké rady a prezidenta ERC nevolí členové Vědecké rady ze svého středu, ale je nominován jinou nezávislou sedmičlennou komisí akademiků (více). Podle mého názoru úspěch a renomé ERC vděčí z velké části právě tomu, že je řízena nezávislou Vědeckou radou v čele s prezidentem, kterého nominují transparentním způsobem osobnosti z prostředí vědy a výzkumu. Předchozí tři prezidenti byli podle mého názoru vynikající a to samé platí i o desítkách mých kolegů, kteří působili nebo působí ve Vědecké radě. Skutečností ale je, že čtvrtý president ERC v osobě Maura Ferrariho nebyla dobrá volba. Kromě toho, že chyba může nastat v každém byť sebelépe nastaveném systému, tak vidím dva faktory, které mohly volbu negativně ovlivnit. Zaprvé, konec funkčního období předchozího prezidenta bohužel padl do období končícího mandátu předchozí Evropské komise, která prezidenta na základě nominace formálně uvádí do funkce. Proces výběru tak podle názoru Vědecké rady probíhal pod přílišným časovým tlakem. Druhý faktor, který ve Vědecké radě vnímáme jako negativní, byl, že podle nastavených pravidel mohla nominační komise vybírat jen z kandidátů, kteří se sami za sebe na post prezidenta ERC přihlásili. Podle našeho názoru mnoho z nejlepších akademiků vhodných pro tuto roli by takto samostatně nejednalo, ale přijalo by až návrh na svou nominaci od respektovaných vědeckých institucí, učených společností nebo profesních vědeckých organizací. Nominační komise by tedy podle názoru Vědecké rady měla mít napříště možnost vybírat z přihlášek zaslaných nejen samotnými uchazeči, ale i z institucí. A pokud se v daném kole neobjeví žádný kandidát, který by nade vší pochybnost splňoval kritéria pro prezidenta ERC, tak by měl být dán časový prostor na vyhlášení nového kola.

K druhé otázce Ivana Dvořáka - nevím o příkladu, kdy by se iniciativy Maura Ferrariho nějak odrazily ve federální vědní politice Spojených států, takže tuto část otázky nedokáži komentovat. Rád ale odpovím na dotaz ohledně jeho krátkého působení v ERC. Hlavním úkolem prezidenta ERC je ctít a hájit právně vymezenou roli ERC, kterou je podpora hraničního výzkumu formulovaného odspoda samotnými vědci a s jediným kritériem výběru, kterým je vědecká excelence. ERC je dnes jednou z nejvíce renomovaných grantových agentur svého druhu ve světě. Výrazně větší část evropských peněz na podporu vědy a výzkumu ale jde na cílené projekty směrem k praktickému využití v oblastech, které jsou většinou předem vymezené shora. K řadě evropských nástrojů na podporu inovací přibyla například nová Evropská inovační rada, která se nyní testuje v pilotním režimu a naostro se s ní počítá v příštím rámcovém programu od roku 2021. Mauro Ferrari se tedy mohl ucházet o pozici v Evropské inovační radě nebo v jiném nástroji financování cíleného výzkumu, pokud jeho zájem a schopnosti leží v této oblasti. Rád bych nakonec zdůraznil, že zaměření ERC na vědecké projekty definované zdola a získávání nových vědeckých poznatků s praktickým využitím se nevylučují, právě naopak. ERC má i vlastní nástroj dodatečné podpory formou tak zvaných Proof-of-concept grantů, pomocí kterých mohou vědci posunout výsledky získané během řešení svého hlavního ERC grantu směrem ke komercializaci nebo jinému praktickému uplatnění.

 

Autor: Tomáš Jungwirth 

 


RV1 7790webTomáš Jungwirth

Je vedoucí Oddělení spintroniky a nanoelektroniky Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR a profesor na Nottinghamské univerzitě ve Velké Británii. Zabývá se fyzikou pevných látek, materiálovým výzkumem a elektronickými vlastnostmi nanostruktur. Podílel se na řadě významných prací v oboru spinové elektroniky, například na objevu spinového Hallova jevu. V roce 2011 obdržel ERC Advanced grant Spintronika založená na relativistických jevech v systémech s nulovým magnetickým momentem, v němž se zaměřil na výzkum možného použití antiferomagnetických látek ve spintronických aplikacích. V roce 2015 se stal teprve druhým českým členem Vědecké rady ERC, nyní pokračuje ve druhém funkčním období. Byl také členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI).