Aleš Svoboda
Nejen tyto otázky jsme položili majoru Armády České republiky Aleši Svobodovi, který se s námi dále podělil o svou – více než roční – zkušenost s Evropskou kosmickou agenturou (ESA).
V blízké budoucnosti míří na streamovací platformu Netflix filmová adaptace sci-fi románu Jaroslava Kalfaře Kosmonaut z Čech. Sehrála ve Vašem dětství kinematografie roli pro volbu kariéry letce a astronauta v záložním týmu ESA?
Určitě, v dětském věku, kdy přemítáme o své budoucí profesi, posloužily jako zdroj inspirace filmy jako například Top Gun nebo Železný orel, tedy filmy se stíhačkami. Na pomezí kosmonautiky a letectví mne pak v tomto věku oslovil snímek Správní hoši podle knihy Toma Wolfa. V jeho první polovině sledujeme překonání zvukové bariéry Chuckem Yeagerem, druhá polovina filmu se pak soustředí na Project Mercury.
Svůj motivační dopis, kterým jste oficiálně potvrdil svou účast ve výběrovém řízení na pozici v týmu astronautů ESA pro vesmírný program, jste označil za svou „nejlépe napsanou A4“. Čím si myslíte, že jste se oddělil od tak silné konkurence?
Motivační dopis jsem pojal pragmaticky. V zásadě šlo o výběrové řízení na pracovní pozici jako každou jinou. Vycházel jsem tak z toho, co bylo pro zmíněné místo důležité – od základních požadavků po osobní specifika.
Samozřejmě by si člověk měl být vědom svých kvalit, kterými se odlišuje. V mém případě šlo – například v oblasti dosaženého vzdělání – o absolvované doktorské studium na Fakultě vojenských technologií Univerzity obrany v Brně, v rámci kterého jsem si osvojil znalosti a dovednosti v oblasti výzkumu. To je samozřejmě podstatným plusem, protože velká část kosmického programu je zaměřena na vědu a výzkum. Mnoho profesionálních pilotů tak například nedisponuje tímto stupněm vzdělání. Myslím si tedy, že v mém úspěchu sehrála roli kombinace více faktorů.
Dostal jste v průběhu výběrového řízení – či na samotném konci – zpětnou vazbu?
Zpětné vazby se mi dostalo neoficiální cestou, tedy přímo od některých lidí v komisích, které sestávaly z astronautů z předešlého výběru. S nimi jsem se samozřejmě několikrát setkal. Například s Lucem Parmitanem, který uspěl v náboru astronautů ESA v roce 2009 a byl členem Expedice 36/37 na Mezinárodní vesmírné stanici (International Space Station – ISS). Konkrétně od něj – aniž bych se chtěl chlubit – byla zpětná vazba na mou osobu extrémně pozitivní. Jinak jsem oficiální cestou žádný detailní report neobdržel.
Nové pojetí oddílu astronautů ESA spatřuji jako nejasné
Jak probíhaly aktivity a další výcvik v záložním týmu po přijetí do ESA?
Polovina roku 2023 se nesla ve znamení PR a mediálních aktivit, tedy například besed se studenty, rozhovorů či podcastů. To v daleko menší míře pokračuje i nyní – přestože jsem tuto činnost musel lehce upozadit, neboť značně překročila mé kapacity.
Ve druhé polovině roku jsme měli jednodenní workshop následovaný týdenní stáží v Kolíně nad Rýnem v Evropském středisku astronautů (European Astronaut Center – EAC). Zde jsme byli seznámeni například s ISS, fyziologií pobytu ve vesmíru či procesem výzkumu a měli možnost si vyzkoušet virtuální realitu pro výcvik astronautů. Povinností bylo také absolvovat každoroční lékařskou prohlídku. Kromě těchto kratších sporadických aktivit udržuji jako astronaut záložního týmu pravidelný kontakt s lidmi programu Human and Robotic Exploration.
S kolegy z týmu se dále držíme ve vzájemné informovanosti. Ne, že bychom si volali každý den, ale máme například skupinu na aplikaci WhatsApp.
Jak rozsáhlý výcvik absolvují členové záložního týmu v případě povolání na misi?
Výcvik před misí absolvuje každý člen – ať už ze záložního, či aktivního týmu. Pro nás připadají v úvahu kratší mise, přibližně na čtrnáct dní, v rámci kterých nevykonáváme ty výcvikově nejnáročnější aktivity. Mám na mysli například výstupy do volného kosmického prostoru či náročnější práce s robotickým ramenem, jež vyžadují delší výcvik, kterému jsou podrobeni astronauti v aktivním týmu.
V našem případě tak stačí pro 14denní misi v extrémním případě šest měsíců, ve standardním případě přibližně devět měsíců výcviku, který obsáhne vše důležité. V případě absolvování výcviku, který není vztažen ke konkrétní misi, je pak benefitem to, že některé povinné položky jsou již brány jako absolvované. Pokud by pak došlo k přiřazení k určité misi, byl by v tomto případě výcvik o to kratší.
Působilo na vás něco z aktivit ESA negativním dojmem? Spatřujete u agentury nějaké nedostatky či chybné kroky?
Neřekl bych, že by na mne v tomto směru něco působilo vyloženě negativním dojmem. Spíše bych řekl, že spatřuji jako nejasné, třeba ve srovnání s NASA, nové pojetí oddílu astronautů. V tom směru, že u členů tohoto uskupení, jež je rozděleno na tři části – na aktivní tým, rezervní část a pilotní projekt paraastronauta, vzniká jakási nejasnost v konkrétních plánech. To je dáno tím, že ESA není zcela nezávislou organizací, která si může dělat, co se jí zlíbí. Spíše se jedná o „sdružení“ dvaadvaceti členských zemí a ESA pouze implementuje to, co si dané státy přejí.
Vzniká zde tedy závislost na tom, z jaké země je daný člen týmu. Pokud si určitý stát bude přát letět třikrát ročně do vesmíru, ESA tomuto státu – za předpokladu, že to bude v technických možnostech – vyhoví. Pokud si daný stát nebude přát nic, ESA také nevyvine žádnou aktivitu. Oddíl je tvořen členy z různých zemí. Závisí tak na ambicích konkrétních států a na tom, co je ESA schopná podpořit.
Astronaut by měl být schopný učit se stále nové věci
Jak by měl vypadat aktuální soubor dovedností astronauta? Došlo v tomto směru v závislosti na technologickém pokroku k rozšíření seznamu požadavků?
Kromě zmiňované mediální průpravy, která byla také předmětem školení, si myslím, že dramatické změny v časovém posunu nenastaly. Samozřejmě záleží, jak moc zpátky do historie hledíme, tedy s čím chceme srovnávat. Během 60. a 70. let oddíl astronautů tvořili výhradně vojenští piloti a charakter misí se také lišil od těch nynějších. Ačkoli je přirozený výskyt pilotů v oddílech astronautů výrazný, v minulém výběru byli zastoupeni padesáti procenty, v současném třiceti. Ve Spojených státech jsou tyto poměry podobné jako v Evropě.
Určité požadavky, jež jsou kladeny na profesi pilota, mají řadu průniků s nároky, které by měl daný člověk splňovat na pozici astronauta. Abych se však vrátil k obecnému skillsetu, myslím si, že hlavním rysem je obecné zaměření. Astronaut by tak měl být schopný stále se učit nové věci, což například právě pilotům není cizí. Není proto žádoucí pouze jednostranná specializace bez komplexních dovedností.
Dále by měl být astronaut schopný fungovat v kolektivu, samozřejmě je také žádoucí podstatná odolnost vůči stresu. Zejména pokud přihlédneme ke skutečnosti, že astronaut musí fungovat v uzavřené společnosti v podmínkách stavu beztíže, které navozují určité nefyziologické stavy. V neposlední řadě jsou mise medializované a stojí spoustu peněz, což na stresu také neubírá.
Co si myslíte o častých argumentech z oblasti vědy a výzkumu, že je v misích oproti pilotům málo vědců?
Věda se v rámci vesmírných misí dělá jen v tom rozsahu, že astronaut je skutečně jen koncovým pracovníkem – operátorem, rozhodně to tedy není člověk, který by na stanici bádal a vytvářel vědecké poznání za pochodu. To už je dávno předmětem předešlého výzkumu na Zemi. Na orbitální stanici se už provádí pouze technický postup. Opět se tedy dostáváme k tomu, že „vyslanec ze Země“ musí být univerzální a poradit si se spoustou aktivit, a jednostranné zaměření je tak, jak jsem zmínil, nežádoucí.
Ze strany Armády ČR mám v oblasti kosmických aktivit maximální podporu
Jak dlouho může astronaut ESA setrvat na své pozici? Respektive v jakém časovém rozmezí máte možnost zúčastnit se mise?
Není žádné věkové ohraničení, jedinou limitací je zdraví astronauta. Dokud je daný člověk dostatečně fit na to, aby byl certifikovaný po zdravotní stránce pro daný kosmický let, tak může na pozici setrvat „nekonečně“ dlouho. Časové omezení pak ale dále představují nové selekce ESA, v rámci kterých je oddíl doplněn, případně nahrazen, novými lidmi. Rozestup mezi posledními selekcemi byl třináct čtrnáct let. Je také otázkou, zda je žádoucí tyto selekce dělat s kratší periodou či se stejnou.
V neposlední řadě také záleží na mé dostupnosti – můj profesní život je primárně spjat s Armádou České republiky. To znamená, že má spolupráce s ESA je až na druhém místě.
Vyšla by vám Armáda ČR vstříc v případě vaší účasti na vesmírné misi?
Cítím, že ze strany mých nadřízených a velení Vzdušných sil Armády ČR mám maximální podporu. Vždycky jsem ji měl a myslím si, že ji do budoucna mít budu. Pokud by se tedy realizovala nějaká kosmická mise, tak je velmi pravděpodobné, že bych pro to měl ty nejideálnější podmínky.
Vzdušné síly Armády ČR se však modernizují a začínáme implementovat různé strategické projekty. Příkladem je projekt F-35, v jehož projektovém týmu jsem i já – a předpokládám, že se této implementace budu účastnit i nadále. Může tedy nastat moment, kdy jakožto člen zmíněného týmu budu muset dedikovat rok či několik let tomuto projektu, kdy nebude vhodné moji práci v něm přerušit (např. výcvik v USA či práce na projektu v kritické fázi jeho realizace). Nebude tak možné si dovolit uvolnit se z této pozice například na celý rok, protože si zrovna někdo řekl, že je ta správná doba. Takže má případná účast na vesmírné misi je také částečně závislá na mé profesi.
Jak by se k vaší účasti na vesmírné misi stavěla vaše rodina?
Rodina počítá s tím, že v případě, že by se tato příležitost naskytla, tak má samozřejmě obrovskou prioritu. S vědomím toho, že se nejedná o záležitost, která je o Aleši Svobodovi, ale o záležitost celé České republiky, jež podpoří výzkum a vzdělávání, průmysl, letectví a kosmonautiku.
Navíc se bavíme o časovém rozmezí tři čtvrtě roku. Tedy šesti až devíti měsících výcviku, čtrnácti dnech ve vesmíru a pak o týdnu rekonvalescence.
Kosmické aktivity mají obrovskou přidanou hodnotu
V prosinci minulého roku Česká republika odmítla z finančních důvodů nabídku společnosti Axiom Space, v rámci jejíž mise jste měl letět do vesmíru. Naskytnou se pro Českou republiku v dohledné době podobné příležitosti?
Myslím si, že těchto příležitostí lze v budoucnu očekávat více, a to nejen od Axiom Space, ale i od dalších firem. V příštích letech by dále na oběžné dráze měly být i další menší orbitální stanice. Zde je důležité poznamenat, že přestože jde o komerční lety, nejedná se o vesmírnou turistiku. Velké kosmické agentury, jako je NASA či ESA, nakupují u komerčních partnerů. U těchto firem se tak vytváří konkurenční prostředí a v tomto prostředí volného trhu tak vzniká tlak na cenu, z čehož giganti jako NASA a ESA benefitují. Tato spolupráce s komerčními partnery je trendem, který stále narůstá a jenž poskytne řadu příležitostí.
Otázka je, jaká bude aktivita ze strany ČR po stránce podpory. Zda dojde k přechodu z úrovně nezávazných diskusí na oficiální manažerskou projektovou rovinu a případnou realizaci.
Ubírá se podle vás ČR v oblasti vesmírných aktivit správným směrem?
Řekl bych, že se ubíráme správným směrem, nicméně tempo je, dle mého názoru, spíše pomalé. To je patrné zejména v porovnání s jinými zeměmi, které zvolily podstatně agresivnější strategii v zapojování se do kosmických aktivit v celé šíři – ať už se jedná o různé družice, kosmické aplikace, či s tím související výzkum a věda. Správná strategie proto není radovat se nad tím, že máme stejně velký rozpočet na kosmické aktivity jako loni, když minulý rok představoval poměrně nevýraznou částku.
Naše strategie je tak v tomto směru poněkud stydlivá. Často se používá rétorika typu: Aktuálně probíhá krize, inflace a období různých škrtů a vše se bude realizovat až v momentě, kdy všechny nepříznivé okolnosti pominou. Princip je přitom naprosto opačný – jedná se o segment, který má obrovský potenciál. Když se budeme bavit čistě pragmaticky o penězích, tak kosmické aktivity mají obrovskou přidanou hodnotu. Zní to jako fráze, ale byznys spojený s hi-tech moderními technologiemi pomůže ekonomice státu přeci jen o něco více, než byznys orientovaný na svařování trubek a zametání listí. Tento ekonomický benefit je tak napříč světem jasně patrný.
Zdroj: Vědavýzkum.cz (JM)
Foto: Aleš Svoboda a ESA
Aleš Svoboda je bojový pilot Vzdušných sil Armády České republiky a člen týmu strategického projektu F-35. Nalétáno má přes 1500 hodin na celé řadě strojů, zejména pak na nadzvukových letounech Gripen. Byl nasazen v zahraniční operaci v pobaltských zemích, prošel výcvikem ve Švédsku, absolvoval kariérní kurz u amerického letectva a zúčastnil se řady velkých aliančních cvičení i bojových střeleb na zkušebním polygonu u polárního kruhu. Od listopadu 2022 je členem rezervní části oddílu astronautů Evropské kosmické agentury. V rámci výzkumu spolupracuje s českými vysokými školami. Vystudoval Univerzitu obrany v Brně a Univerzitu Pardubice, má doktorát z letecké a raketové techniky. Má rád sport a přístrojové potápění.
