facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Marcel Kraus: Společenské a humanitní obory jsou nyní sebevědomější

7. 5. 2021
Marcel Kraus: Společenské a humanitní obory jsou nyní sebevědomější

Jak změnil program ÉTA Technologické agentury ČR společenské, humanitní a umělecké obory? A co nového se plánuje v inovovaném Kampusu Hybernská? O tom všem portál Vědavýzkum.cz hovořil s Marcelem Krausem, tvůrcem programu ÉTA, který od začátku letošního roku nově stojí v čele univerzitního rozvojového projektu Hyb4City v Kampusu Hybernská.

Marcel Kraus

Jste tvůrcem programu TA ČR ÉTA na podporu společenských, humanitních a uměleckých věd. Jak se po těch letech na program díváte?

Program ÉTA zcela změnil způsob vnímání toho, čeho mohou společensko-humanitní nebo umělecké vědy v aplikovaném výzkumu a inovacích dosáhnout. Tajemství programu tkví v tom, že se snaží o prolomení jednoho paradigmatu: už to nejsou zejména technické či přírodovědné obory, na které se stát obrací ve věci vyšší kvality života nebo konkurenceschopnosti, ale zajímá se více i o to, jak naši budoucnost vidí obory společensko-humanitní.

Co to pro český výzkum znamená?

To znamená, že už nelze výzkum a inovace ztotožnit pouze s tradičními výzkumnými otázkami typu, jak produkt vyrobit, jak zlepšit jeho funkčnost nebo snížit energetickou náročnost. Aplikovaný výzkum musí obsahovat i další výzkumné otázky, například zda by to nešlo vyrobit i jinak, odpovědněji nebo šetrněji k člověku, k přírodě či k našim budoucím životům. Při tvarování naší budoucnosti nás musí zajímat i názory expertek a expertů z oborů společensko-humanitních a uměleckých věd, tedy filosofů, jazykovědců, pedagogů, umělců, sociologů, odborníků na komunikaci a média, žurnalistů, právníků, ekonomů, historiků, teologů, psychologů a mnoha dalších. Tyto obory nám mohou pomoci objevit zcela nové trhy nebo rozšířit ty stávající, případně zviditelnit doposud přehlížené cílové skupiny. Nevyužívání inovačního potenciálu společensko-humanitních a uměleckých oborů si dlouhodobě žádná země nemůžeme dovolit.

Před několika dny vyhlásila TA ČR výsledky páté veřejné soutěže programu ÉTA. Jak tuto soutěž hodnotíte? Jaký podle vás mělo zavedení programu ÉTA efekt na společenské a humanitní vědy v Česku?

Podle míry úspěšnosti se tato soutěž může jevit jako problematická. (pozn.: TA ČR vydala nejčastější důvody k nepodpoření návrhů projektů v 5. veřejné soutěži ZDE). Ovšem záleží na úhlu pohledu. Jako v každé soutěži, i v této je mnoho velmi zajímavých a užitečných projektů. Řada z nich – a to platí u všech soutěží – je založena na interdisciplinárním propojení společensko-humanitní znalosti nebo umělecké složky s prvky umělé inteligence, virtuální reality, online médií, herního průmyslu nebo environmentálních či zdravotnických záležitostí.

A jak program ÉTA celkově hodnotím? Společenské, humanitní a umělecké obory sebevědoměji stojí na území světa aplikovaného výzkumu a inovací. Probouzí se inovační nabídka a poptávka, vedle již tradičních podniků přibývají stovky dalších inovací schopných subjektů z oblasti veřejné správy a neziskových organizací. Společensko-humanitní obory se v řadě projektů propojují nejen mezi sebou, ale velmi často i s obory přírodovědnými nebo technickými v oblasti kreativních průmyslů, cirkulární nebo digitální ekonomiky, sociální robotiky, sociálních inovací nebo ve veřejné politice. To je podle mě dědictví programu ÉTA, které je nejvíce viditelné a na které by se mělo navázat.

Na čem je naopak podle Vás potřeba dále pracovat?

Určitě je nutné řadu věcí rozvíjet. ÉTA, kromě stovek podpořených projektů, přinesla i řadu otázek, které čekají na zodpovězení: například jak řešit úskalí interdisciplinární spolupráce s přírodovědnými, technickými nebo lékařskými obory, zda je národní a evropská legislativa podpory výzkumu správně nastavena na míru inovačního potenciálu společenských, humanitních a uměleckých věd, jak snižovat nejistotu v návrzích projektů podaných do soutěže, rozkolísanost názorů hodnoticích složek na naplnění kritérií nebo problematiku humanitního transferu. Je nutné založit platformu složenou z odborné i široké veřejnosti, na které by se do hloubky probíraly otázky aplikovaného společenskovědního, humanitního a uměleckého výzkumu a inovací.

Zůstaňme ještě na chvíli u otázky transferu. Co je podle vás největším tématem v kontextu transferu a aplikovaného výzkumu v sociálních, humanitních a uměleckých vědách v českém prostředí?

V podstatě se nejedná o nic, co by nepatřilo mezi transferové stálice: jak k sobě přivést akademickou a mimoakademickou komunitu a jak moderovat společnou diskusi o tom, na čem je užitečné bádat. Vše je spojeno s otázkami mezilidských vztahů, kultury, legislativy nebo procesů, které dělají otázku transferu v oblasti sociálních, humanitních a uměleckých oborů komplexnější. Ovšem ptáte-li se na největší transferovou výzvu v těchto disciplínách, odpověděl bych takto: nalezení společného jazyka. A to v tom smyslu, aby se různí aktéři z různých sfér, s odlišnou životní zkušeností, expertizou i poznáním, s různým pohledem na svět a jiným chápáním stejných slov, byli schopni dorozumět. Jedině za předpokladu vzájemného dorozumění může bez problému docházet k projektům, které se zabývají etickými aspekty autonomní mobility, společensky spravedlivými dopady využití umělé inteligence nebo sociální robotikou.

Zmínil jste společensky spravedlivé dopady technologií. Narážíte na nově zavedené kritérium v programu ÉTA, které hodnotí genderovou dimenzi v obsahu výzkumu?

Ano, také. Principy odpovědného výzkumu a inovací souvisejí i s otázkou dopadů výsledků aplikovaného výzkumu na život společnosti a různých skupin. Jedna velikost obyčejně nesedne všem, zejména ne ta ve světě inovací. Poznatky o tom, zda jsou například bezpečnostní prvky u aut obdobně bezpečné pro muže jako pro těhotné ženy, jak naučit systém rozpoznávání obličejů citlivosti k etnicitě, různé barvy pleti nebo líčení, případně zda je nutné zohlednit genderové nebo věkové hledisko do formulace veřejné politiky, mohou do výzkumu přinášet obory jako sociologie, antropologie, filosofie nebo etika. I v takovém případě se jedná o transfer sociálních a humanitních oborů, protože se ve výsledku výzkumu projevuje jejich inovační potenciál ke zvyšování kvality života společnosti.

Máte intenzivní zkušenost se zahraničním přístupem k inovacím, jak z Německa, tak z Velké Británie. Lze se v tomto ohledu inspirovat?

Fraunhoferovu institutu v Lipsku vděčím za to, že mi pomohl propojit několik zdánlivě nesourodých světů: kulturu a kreativitu s výzkumem a inovacemi. Ukázalo se, že jsou tyto světy velmi dobře komplementární. Má spolupráce s britskou National Endowment for Science, Technology and the Arts, známá jako NESTA a British Council jsou na tomto propojení vlastně založené – zabývám se s kolegy z celého světa otázkami rozvoje kulturních a kreativních průmyslů. Tato zkušenost jasně ukazuje, že kulturní a kreativní průmysly jsou katalyzátorem nového druhu ekonomiky se silným vztahem k udržitelnosti, sociálním inovacím nebo rozvoji měst, regionů i národních ekonomik. Inspirovat bychom se mohli ve větší otevřenosti, připravenosti k přijetí impulsů zvenčí, ve vědomí toho, že jsme součástí širších, nadnárodních sítí a vůbec ve schopnosti vyjít mimo svou komfortní zónu přece jen o pár kroků dál, než bychom byli běžně ochotní.

Od ledna 2021 stojíte v čele univerzitního projektu Hyb4City v Kampusu Hybernská – jaký je jeho cíl a kam by se podle Vás měl Kampus dále posouvat?

Po tříletém angažmá Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vstoupil Kampus Hybernská do své druhé generace. Nyní se jeho program odvíjí od celé Univerzity Karlovy, a to na základě strategického partnerství s hlavním městem Prahou. Komplex budov na adrese Hybernská 4 je naplňován činností dvou entit – strategickým univerzitním projektem Hyb4City a městem a univerzitou založeným a zapsaným ústavem Kampus Hybernská. Cílem celého Kampusu je vytvoření společenství vědy, vzdělávání, inovací a kultury a vytváření podmínek pro transfer technologií i provoz kulturních a společenských aktivit. Vizí Kampusu Hybernská je etablované svébytné univerzitní a městské centrum svého druhu viditelné v mezinárodním prostoru.

Co všechno za aktivity Kampus nabídne a pro koho je určen?

Jedná se o místo pro setkávání studentů, vědců, výzkumníků, podnikatelů, umělců, kreativců nebo inovátorů s veřejností hlavního města Prahy. Po odeznění pandemie nabídne řadu přednášek, debat, panelů, diskusí, koncertů či výstav. Rádi bychom se více zaměřili i na anglicky hovořící publikum. Prostor Kampusu využijeme pro prolínání různých společenských témat a nápadů pro vznik nových forem spolupráce mezi akademickou, firemní i neziskovou sférou s pozitivním dopadem na hlavní město Prahu. Pro letošní rok bychom rádi zdůrazňovali témata, jako jsou sociální inovace, využití umělé inteligence pro řešení společensky relevantních problémů, a v neposlední řadě založili i platformu pro diskusi nad otázkami aplikovaného výzkumu v sociálních a humanitních vědách a uměleckých a oborech a prezentaci inovativních výstupů projektů ÉTA, a to nejen z Univerzity Karlovy.

Děkujeme za rozhovor!

 

Za Vědavýzkum.cz se ptal Jan Tesárek.


Marcel Kraus

Marcel Kraus je manažer projektu Hyb4City Univerzity Karlovy v Kampusu Hybernská, je odpovědný za koordinaci týmu a strategický rozvoj programu v oblasti inovačního ekosystému a transferu Univerzity Karlovy. Do týmu CPPT UK přišel z Technologické agentury ČR, kde do jeho portfolia patřily programy ÉTA a ZÉTA. Byl členem evropského projektu GEECCO zaměřeného na otázky genderové rovnosti ve výzkumu. Zabývá se národní a mezinárodní politikou podpory kulturních a kreativních průmyslů (NESTA & British Council). V minulosti byl spolupracovníkem oddělení Inovativních systémů transferu Fraunhoferova institutu pro střední a východní Evropu v Lipsku.