Začnu úplně od začátku - jak jste se vůbec „ocitla” na CEITECu?

Přišla jsem na Masarykovu univerzitu z komerční sféry s vizí přispět ke vzniku ústavu CEITEC, ale vůbec jsem neplánovala zůstat celých šestnáct let. To, že jsem „kulturní změnu“ adaptace na akademické prostředí ustála a pak univerzitě věnovala tolik let, bylo i díky tomu, že jsem mohla realizovat zajímavé rozvojové úkoly. Nejprve jako konzultantka pro rámcové programy EU, což byla moje expertíza z komerční sféry, a potom, když byl v roce 2008 spuštěn program VaVpI a začal se formovat tým připravující projekt CEITEC, jsem dostala na starost business plán spolupráce s průmyslem a další části studie proveditelnosti.

Jaké pozice jste poté na CEITECu zastávala a co bylo náplní Vaší práce?

Po založení ústavu CEITEC MUNI jsem se jako vedoucí grant office věnovala vzniku a rozvoji profesionální in-house grantové „agentury“ s cílem získat co nejvíce finančních zdrojů na výzkum a příchod nových talentů z mezinárodních zdrojů. A od roku 2016 jsem měla jako koordinátorka pro strategická partnerství a mezinárodní vztahy na starost hlavně založení a vedení mezinárodní Alliance4Life, účast ústavu CEITEC v alianci EU-LIFE a péči o mezinárodní vztahy zejména na úrovni EU.

Stála jste u samotného založení institutu. Jak jeho vznik vůbec probíhal? A co bylo receptem jeho úspěchu?

CEITEC vznikal dlouho na základě jednání mnoha aktérů nejen v rámci Jihomoravského kraje. Já jsem se o něm poprvé dozvěděla v Bruselu, kde zástupci vedení Masarykovy univerzity a Jihomoravského inovačního centra tento záměr prezentovali. Byla jsem vizí CEITEC opravdu nadšená a když jsem pak dostala od tehdejšího prorektora nabídku být součástí dění, neváhala jsem. Po svých zkušenostech s různými evropskými projekty a konsorcii jsem věděla, že každý projekt je možné zrealizovat víceméně formálně – přístroje se nakoupí, nové budovy postaví, indikátory se splní, výstupy a zprávy se odevzdají…, anebo je možné příležitosti využít opravdově, tedy k uskutečnění zásadních a strategických kvalitativních změn. Uvěřila jsem, že CEITEC půjde druhou cestou a po těch mnoha letech je jasné, že se to podařilo.

Přípravy takového projektu musely být asi intenzivní...?

Rozhodně ano. Přípravy projektu nabraly na dynamice poté, co bylo dosaženo konsensu, že projekt povede Masarykova univerzita a vznikl přípravný centrální tým vedený Tomášem Hrudou a na úrovni CEITEC MUNI tým vedený profesorem Jaroslavem Kočou. Bylo to období intenzivní spolupráce s oběma řediteli, s vědeckými koordinátory výzkumných programů i vedením univerzity a bylo by to velmi vyčerpávající, kdybychom nevěřili, že tvoříme unikátní centrum, které v ČR do té doby nemělo obdoby. 

Jsem přesvědčena, že na začátku byl receptem úspěchu právě tah na branku a schopnost partnerů spojit se a vyjednat konsensus, sladit zájmy mnoha aktérů. Úspěch byl umožněn také samotným inovativním modelem řízení univerzitního výzkumného ústavu, kdy ředitel je do funkce jmenován s pravomocí zavádět progresivní změny, které mohou být pro vědce a akademiky nepopulární, ale právě pro tu kvalitativní změnu a dlouhodobý úspěch v mezinárodním měřítku jsou naprosto nezbytné.

Nejvíc jsem hrdá na vybudovaný tým

Na co jste za své působení na CEITECu nejvíce pyšná? A zároveň – existuje něco, čeho litujete, že se nepovedlo tak, jak jste chtěla?  

Nejvíc jsem hrdá na grant office, kterou jsem měla možnost vybudovat a využít tak svoje předchozí zkušenosti z evropského prostředí výzkumu a inovací. Musela jsem ale nejdřív sehnat finance, tedy připravit několik dalších projektů do strukturálních fondů a rámcových programů EU, z nichž bylo možné zafinancovat pozice manažerů výzkumných projektů a nabídnout jim motivující podmínky nejen co se týče mzdy, ale i nákladných školení, včetně zahraničních.

Někteří kolegové a kolegyně přišli ze zahraničí, někteří měli zkušenost vlastní vědecké kariéry, ale všichni měli velkou chuť učit se a stát se těmi nejlepšími „projekťáky“. Troufám si říct, že v období 2011 - 2016 měl CEITEC MUNI nejlepší grantovou kancelář v ČR, což se odrazilo v získání mnoha evropských projektů, i v renomé, které naše profese získala u vědců. 

Těší mě také úspěchy Alliance4Life, kterou CEITEC MUNI vede a kde partnerům z dalších jedenácti zemí střední a východní Evropy předáváme svoje zkušenosti a dobrou praxi. Právě díky této alianci a členství v západoevropské EU-LIFE vidíme, jak daleko už jsme došli. 

A co se naopak nepovedlo?

Co se nepovedlo? Určitou dobu mě mrzelo, že se nepodařilo na CEITEC MUNI udržet původní zkušený tým grantové kanceláře. Bylo to v době, kdy už jsem ji nevedla, ale přece jen mě to zamrzelo. Na druhé straně, tak jak to bývá, nic není černobílé. Jádro týmu dál působí na Masarykově univerzitě na rektorátu a z jejich služeb tak profituje celá univerzita. Nakonec, oblast grantového poradenství nebyla jedinou oblastí, která byla úspěšně zavedena nejprve na CEITEC MUNI a poté na celouniverzitní úrovni, a je to právě tato pilotní role, kterou moderní centra na univerzitách výborně plní. 

Akademické prostředí se mění jen pomalu 

Co považujete za nedůležitější osobní lekci, kterou Vám kariéra na CEITECu dala?

Nevím, jestli je možné nazvat to osobní lekcí, ale určitě jsem došla k poznání, že akademické prostředí je velmi složité a jen pomalu se mění, pokud jde o progresivní kulturní změny. Na mé pozici jsem se snažila o rozvoj profese, které říkám „vědecká administrativa“ a o který se nyní zasazuje mezinárodní profesní asociace EARMA i její česká odnož CZARMA, vedená právě z rektorátu Masarykovy univerzity.

Já osobně jsem se vlastně nikdy nesmířila s tím, že ve vědeckém prostředí jsou všechny nevědecké pozice automaticky zařazeny jako „administrativa“, i když vůbec nejde o nějaké úřadování, ale o pozice rozvojové a strategické. Podařilo se nám udělat hodně pro vnímání vědecké administrativy ve smyslu její proaktivní a rozvojové role, ale potenciál pro zlepšování stále existuje.

Uvědomuji si na druhé straně, že pro výzkumné instituce a univerzity je důležitá i role zajištění chodu a kontroly ve smyslu administrativní „back office“. Obě role ale vyžadují úplně jiný typ lidí a pro každou je potřeba vytvořit takové podmínky, aby se lidé cítili dobře a byli motivovaní odvést skvělou práci. Získání respektu a ocenění práce administrativy ze strany vědců a vedení výzkumných institucí je stále ještě velkou výzvou nejen u nás v ČR, ale i v zahraničí.

Pokud byste mohla poradit něco lidem, kteří aktuálně začínají na pozicích grantových manažerů nebo manažerů se zaměřením na internacionalizaci výzkumu, co by to bylo? 

V prvé řadě bych jim poradila být proaktivní a nečekat v kancelářích, až za nimi vědci přijdou. Kontakt s vědci, včetně neformálních setkání, je velmi důležitý pro navázání vztahu a získání důvěry. Z mojí zkušenosti je výhodou, když má grantový manažer vědecký background, ale není to podmínkou nutnou. Důležitější je zvládnout projektové know-how i stresující zátěž neúprosných termínů a uzávěrek projektových výzev, mít odvahu trvat na dodávání vstupů od vědců a partnerů, tedy mít manažerské dovednosti. A také schopnost formulovat texty, výbornou angličtinu, vyznat se v tvorbě rozpočtů, být v obraze o často se měnících podmínkách grantových schémat, umět vyjednávat s partnery v různorodém kulturním prostředí atd.

Je to komplexní a náročná profese. Uvidíme, jak se bude vyvíjet v budoucnu s rozvojem využívání umělé inteligence. Hlavně bych novým manažerům poradila, aby se naučili kompenzovat velkou pracovní zátěž a také aby se ubezpečili, že pracují pro osvícené vedení a spolupracují s motivovanými vědci, u nichž je potenciál úspěchu společného snažení tandemu vědec a manažer největší. Protože úspěch přináší úspěch a příklady táhnou. 

Z jakého důvodu jste se rozhodla po svém dlouhém působení skončit na CEITECu?

Právě z důvodu toho dlouhého působení. Přestože jsem letos získala jako řešitelka a koordinátorka konsorcia další čtyřletý projekt z programu Horizont Evropa, který zajistí pokračování vedení Alliance4Life, a jako členka kanceláře ředitele měla účast na směřování ústavu v oblasti mezinárodní agendy, vnímala jsem už velmi silně potřebu změny a nové seberealizace. 

Jsem rozvojový člověk, kterého těší a motivuje rozjíždět nové věci a na pozici koordinátorky strategických partnerství jsem byla už od roku 2016. Jsem opravdu vděčná vedení ústavu a univerzity za ocenění mojí práce dokonce udělením medaile Masarykovy univerzity, dostala jsem mnoho krásných emailů hlavně od kolegyň a kolegů z našich aliancí i mojí bývalé grant office. Vazby určitě přetrhat nechci a nadále jsem k dispozici jako nezávislá konzultantka, pokud bude zájem o moje služby ze strany CEITEC, nebo i z ČR a zahraničí.

Jaké jsou Vaše další osobní a kariérní plány v období „po CEITECu”? 

S úsměvem říkám, že se považuji za „zaléčenou workholičku“, která se snaží trochu zvolnit pracovní tempo. Nalezení odvahy k velké životní změně a moje ambice spolehnout se na vlastní samostatnou výdělečnou činnost mi ale určitě zahálet nedovolí.

Chci uplatnit svoje medicínské vzdělání a věnovat se metodě Spirální stabilizace páteře®, což je rehabilitační metoda účinná při výhřezu meziobratlového disku a skolióze. Mám s touto metodou už zkušenosti a líbí se mi, že to je práce v pohybu, a ne sezení za počítačem, motivuje mě ta přímočará užitečnost, kdy můžu vidět okamžité výsledky. Vlastně pokračuji ve vizi CEITEC zlepšovat zdraví a kvalitu života lidí, jen trochu jiným a více přímočarým způsobem.

Vedu kurzy nejen této metody, ale také kurzy jógy jako učitelka a lektorka. Jsem otevřená i dalším příležitostem, protože jak často říkám, když jsme ochotní udělat všechno, jak nejlépe umíme, a pak to umíme pustit a na nic netlačíme silou, vesmír se vždycky uspořádá. To je můj osvědčený přístup, který mi funguje v práci i v osobním životě.

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zlatuše Novotná působila až do konce minulého roku jako koordinátorka strategických partnerství a mezinárodních vztahů ústavu CEITEC Masarykovy univerzity, jako jeho hlavní představitelka v alianci EU-LIFE a koordinátorka Alliance4Life. V období 2009-2011 se podílela na vzniku a rozvoji centra vědecké excelence CEITEC, kdy jako členka vedení vybudovala a do roku 2016 vedla profesionální in-house Grant Office jako pracoviště zaměstnávající manažery vědy v oblasti přípravy a řízení výzkumných projektů. Během svého působení na univerzitě zúročila své zkušenosti s koordinací projektů Rámcových programů EU a vedením multikulturních týmů, které získala od roku 2002 během své předchozí kariéry v komerční sféře. Zlatuše Novotná absolvovala vysokoškolské studium a obdržela doktorský titul na Vysoké škole veterinární v Brně.