facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Jak na transfer technologií, které jsou v majetku České republiky

11. 4. 2021
Jak na transfer technologií, které jsou v majetku České republiky

V tomto příspěvku se podělíme o aktuálně diskutované téma transferu technologií na výzkumných organizacích, které mají právní formu přímo řízených (státních) příspěvkových organizací nebo organizačních složek státu. V Česku jde především o fakultní nemocnice, ale i některé další instituce, které mají společné to, že samy nevlastní majetek.

Díky transformaci většiny bývalých státních vysokých škol na veřejné vysoké školy (zákon č. 111/1998 Sb.) a Akademie věd a bývalých rezortních příspěvkových organizací na veřejné výzkumné instituce (v.v.i) existuje v ČR pouze několik subjektů, které jsou financovány převážně z veřejných zdrojů, zabývají se výzkumem a vývojem a mají status příspěvkových organizací nebo organizačních složek státu. Majetek je těmto organizacím dán pouze do správy a tato správa se řídí zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném a účinném znění (říkejme mu takto dále jen „zákon o majetku ČR“).

Tyto výzkumné organizace se od vysokých škol, veřejných výzkumných institucí a výzkumných organizací založených dle soukromého práva (obecně prospěšných organizací, zájmových sdružení právnických osob, ústavů, společností s ručením omezeným nebo akciových společností) liší tím, že nemají plnou majetkovou samostatnost.

Veřejné vysoké školy, veřejné výzkumné instituce a soukromoprávní subjekty vedle právní subjektivity a vlastního IČ také vlastní majetek, který potřebují ke své činnosti a mohou s ním svobodně nakládat. Příspěvkové organizace mají plnou právní subjektivitu a vlastní IČ, avšak majetek nevlastní. Stejně tak organizační složky státu mají jistou míru organizační samostatnosti, zpravidla mají vlastní IČO, ale majetek samostatně nevlastní. Je jím pouze dán do správy majetek, který je vlastnictvím České republiky jako právnické osoby.

V době, kdy těmto příspěvkovým organizacím a organizačním složkám státu končí výzkumné projekty orientované na aplikace a transfer, začínají se zabývat tím, jak výsledky projektů uvádět do praxe. Je potřeba si uvědomit, že tyto výsledky mohou mít charakter nehmotných statků, tedy vynálezů a jiných technických řešení způsobilých průmyslověprávní ochrany, autorských děl nebo tzv. „nechráněných“ předmětů, jako je například know-how. Z hlediska zákonné regulace je ale potřeba upozornit, že předmětem transferu mohou být i hmotné předměty – například laboratorní materiály a vzorky, vyrobené technologie, jejich prototypy či funkční vzorky. Tyto výsledky mohou být ve výhradním vlastnictví těchto institucí nebo mohou být spoluvlastněny partnery v projektech.

Typicky je zamýšlenou formou transferu licence nebo převod majetkových práv k těmto výsledkům. Jednou ze zamýšlených forem a pod-variant transferu může být i transfer znalostí prostřednictvím tzv. spin-off společností, tedy společností založených za tímto účelem výzkumnými organizacemi nebo jejich zaměstnanci (těm druhým budeme pro zjednodušení říkat „akademické spin-off společnosti“).

V situacích, kdy v těchto institucích „dochází na lámání chleba“ se zpravidla naráží na úpravu zákona o majetku ČR (zákona č. 219/2000 Sb., zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném a účinném znění – dále také jen „zákon o majetku ČR“). Tento vývoj souvisí i s přijetím nového občanského zákoníku, který kodifikoval klasifikací věci tak, že nehmotné statky jsou součástí kategorie movitých věcí. Nyní je tedy nepochybné, že i na nakládání s nehmotnými statky, které jsou ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví státu, se vztahuje zákon o majetku ČR. Pokud mají být výsledky ve vlastnictví státu předmětem licence nebo převodu práv, je podmínkou takové transakce rozhodnutí o dočasné nebo trvalé nepotřebnosti takového majetku ve smyslu § 14 odst. 7 zákona o majetku ČR. Byť takové rozhodnutí na první pohled může působit jako něco zásadně problematického, při detailní analýze tohoto ustanovení lze dovodit, že typicky v případě výsledků výzkumu a vývoje na diskutovaných typech příspěvkových organizací a organizačních složkách státu nebude existovat právní překážka pro vydání takového rozhodnutí, viz citace tohoto ustanovení „Za nepotřebný se pro tyto účely považuje zejména majetek, který přesahuje potřeby příslušné organizační složky, majetek, na jehož ponechání státu přestal být veřejný zájem“. U typických případů transferu lze dovodit, že tyto podmínky budou naplněny.

Poté co je majetek dle tohoto ustanovení prohlášen pro potřeby licence prohlášen dočasně nepotřebným nebo pro potřeby převodu práv trvale nepotřebným, je nutno se ještě vypořádat s ustanoveními § 19a odst. 3-6. Tedy zejména doložit, že předmětný výsledek není upotřebitelný pro jiné „organizační složky“ v působnosti zřizovatele. Toto lze doložit například tím, že jím bude nabídnut převod práv k danému výsledku nebo licence k tomuto výsledku a tyto organizační složky neprojeví zájem o nabytí těchto práv. Lze dovodit, že v případě spoluvlastněných výsledků lze nabídnout jen to, co umožňuje daný typ spoluvlastnictví a respektovat závazky třetích stran.

Následně již může příspěvková organizace s výsledky v podobě nehmotných statků relativně volně nakládat. S tím, že na toto nakládání se již vztahuje jen část Části třetí zákona, například zákaz dispozic ve prospěch osob uvedených v § 18 zákona o majetku ČR. V této souvislosti je zajímavé, že zákon o majetku ČR nezakazuje majetkové dispozice ve prospěch vlastních zaměstnanců. To znamená, že může uzavřít licenční smlouvu nebo smlouvu o převodu práv.

Přestože zákon o majetku ČR obecně umožňuje uzavírat smlouvy o transferu, mohou vznikat subjektivní pochybnosti o jednotlivých institutech a příslušná příspěvková organizace se může zaseknout v interních diskusích na témata, jakými jsou prohlášení výsledků výzkumu a vývoje dočasně nebo trvale nepotřebnými nebo „nabídnutí“ výsledku jiným organizačním složkám.

Proto se v praxi například partnerských smluv nebo smluv o spolupráci na projektu výzkumu a vývoje hledají alternativní modelová řešení. Jedno z možných řešení je spoluvlastnictví na výsledku, kde příslušnou licenční nebo jinou smlouvu nebo jiné využití výsledku realizuje primárně partner a příspěvková organizace jako spoluvlastník pouze inkasuje podíl na čistých výnosech na straně partnera odpovídající jejímu podílu na spoluvlastněnému výsledku. Pod-variantou takovýchto řešení je, že na konci projektu příslušné příspěvkové organizaci nenáleží kvazi vlastnická, autorská ani původcovská práva, ale pouze právo čerpat podíl na budoucím výnosu. Nutno říci, že může jít o řešení pohybující se na samé hraně autorsko- a průmyslověprávní legislativy, nebo při určitém výkladu za touto hranou. Stejně tak mohou být tato řešení napadena jako obcházející úpravu zákona o majetku ČR. Na druhé straně tato řešení mohou při kvalitním nastavení vzájemných vztahů dobře naplnit požadavky pravidel veřejné podpory ve smyslu čl. 107 Smlouvy o fungování Evropské unie a zajistit kýžený efekt – efektivní transfer výsledků do praxe.

O něco složitější je nakládání s hmotnými výsledky projektů, jako jsou prototypy nebo funkční vzorky. Zde je z pohledu přípravy projektů lépe, aby takové výsledky byly pořizovány do vlastnictví partnerů, na které se zákon o majetku nevtahuje. Při nakládání s těmito předměty je totiž potřeba dodržet podmínky stanovené zejména v ustanovení § 22 a 23 zákona o majetku ČR.

Druhým významným okruhem k řešení je, zda a jak může příspěvková organizace založit nebo nabýt účast na spin-off společnosti. Dle zákona o majetku ČR v zásadě přicházejí v úvahu pouze tři právní formy: akciová společnost, ústav nebo spolek (spolek v oblasti transferu spíše teoreticky).

Lze upozornit na dvě základní úskalí zakládání právnických osob ze strany diskutovaných příspěvkových organizací nebo organizačních složek státu. V praxi poměrně známým úskalím je, že nabytí účasti na právnické osoby (ať už založením, nebo nabytím akcií) je podmíněno souhlasem vlády ČR. Druhým, méně známým, nicméně ještě problematičtějším úskalím zakládání právnických osob, je to, že dle zákona o majetku ČR práva akcionáře nebo zakladatele ústavu vykonává ministerstvo, nikoliv příslušná organizační složka nebo příspěvková organizace. Jedná se v tomto ohledu vlastně o nedostatek zákonné úpravy. Přestože taková podmínka v některých případech může dávat smysl, v oblasti transferu znalostí je takový model v zásadě nepředstavitelný. S ohledem na nedostatečnou praxi je sporné, zda by bylo možné tento nedostatek překlenout výkladem, například tím, že by pod pojem „ministerstvo“ bylo možné podřadit i příslušnou organizační složku nebo příspěvkovou organizaci.

Vzhledem k problematičnosti založení právnické osoby příspěvkovou organizací nebo organizační složkou se praxi uvažuje také o modelech, kde by se zákon o majetku ČR neaplikoval. Nabízejí se v zásadě dva možné, praxí dosud neprověřené modely. Prvním je založení akademické spin-off společnosti zaměstnancem předmětné příspěvkové organizace nebo organizační složky a převod práv nebo licencí na takovýto subjekt. Druhou možností je založení neziskového subjektu osobou odlišnou od „mateřské“ výzkumné organizace – příspěvkové organizace nebo organizační složky, ve které má „mateřská“ výzkumná organizace například stanovami přiznané právo obdobné typickému postavení zakladatele, například právo dosazovat členy orgánů takového neziskového subjektu.

Lze tedy shrnout, že problematika nakládání s výsledky dosaženými na výzkumné organizaci existující v rámci právní formy příspěvkové organizace nebo organizační složky státu představuje do jisté míry překážku či brzdu efektivního transferu znalostí na těchto institucích. S ohledem na asymetrii postavení těchto subjektů ve srovnání se „sesterskými“ veřejnými vysokými školami nebo veřejnými výzkumnými institucemi lze říct, že se jedná o nedostatek v právní úpravě dopadající na tyto typy výzkumných organizací a že by bylo vhodné tyto nedostatky řešit zvláštní právní úpravou dopadající na tyto subjekty a tyto situace; například schválením zákona o univerzitních nemocnicích.

V praxi se objevují teze možného řešení těchto úskalí od (i) podílového spoluvlastnictví výsledků, kde je transfer svěřen partnerskému subjektu, přes (ii) rozhodnutí o dočasné nebo trvalé nepotřebnosti nehmotného majetku a následného transferu postupy souladnými se zákonem o majetku ČR až po (iii) založení akademických spin-offů nebo neziskových transferových subjektů jinými subjekty s účastí předmětných organizací na doplňování členů orgánů. Vhodným se jeví také schválení speciální zákonné úpravy, která by těmto institucím umožnila zakládat spin-off společnosti bez souhlasu vlády s možností samostatně vykonávat práva společníka, akcionáře nebo zakladatele či zřizovatele.

 

Autor: Matej Kliman


Matej Kliman1Matej Kliman

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2007 se intenzivně věnuje komplexnímu právnímu poradenství a přednáškové činnosti v oblasti výzkumu a vývoje a transferu znalostí. V oblasti transferu technologií, inovací a investic má rozsáhlé zkušenosti z poradenství pro většinu významných institucí v ČR a to jak na straně poskytovatelů dotací, tak na straně příjemců a soukromých firem. Zkušenosti v této oblasti zahrnují ochranu duševního vlastnictví, přípravu a vyjednávání licenčních a jiných smluv, interní audity a přípravu a revizi vnitřních předpisů, zpracování právních a ekonomických analýz a metodik, veřejné zadávání, přípravu nových právních předpisů a jejich novelizací, jakož i podporu významných projektů.