Podle oficiálního vyjádření úřadu britského premiéra Rishiho Sunaka se Spojené království kromě Horizontu Evropa, jehož primárním cílem je „posílit a prohloubit vazby mezi vědeckými komunitami s EU a dále umožnit výzkumným pracovníkům spolupracovat na globálních výzvách od klimatu po zdraví“, zapojí také do programu EU pro pozorování Země Copernicus.
Čeho se Velká Británie nezúčastní?
V rámci posledního zmíněného programu tak Velká Británie získá přístup k programu Space Surveillance and Tracking (EU SST), jehož cílem je docílit bezpečnosti a udržitelnosti kosmického provozu – zejména pak v aktuální době, kdy je kosmický prostor stále více využíván komerčními společnostmi. Tato dohoda, zaměřující se na účast země v kosmických projektech, však pro Velkou Británii nezajišťuje účast v satelitním družicovém systému Galileo, sloužícím jako evropská odpověď na americký systém GPS nebo ruský program GLONASS.
Podle dalších vyjádření z úřadu britského premiéra ze 7. září se země rovněž nepřipojí k programu Euratom. Namísto toho britská vláda plánuje zavést na podporu jaderného sektoru a posílení mezinárodní spolupráce v tomto odvětví „ambiciózní a špičkový soubor nových alternativních programů“, na jehož realizaci plánuje britská vláda do roku 2027 investovat až 650 milionů liber.
Nahradí „Plán A“ nadobro „Plán B“?
V důsledku zmíněných dohod tak s největší pravděpodobností nebude ze strany britské vlády nutné přistoupit k alternativnímu kroku, jenž představuje „Plán B“, který později vstoupil do povědomí veřejnosti jako „Pioneer“. Namísto priority, jež představuje navrácení se k programu Horizont Evropa (představující „Plán A“), tak „Plán B“ počítal s vynaložením peněz, jež Velká Británie vymezila pro program Horizont Evropa, na svůj vlastní program financování.
Tento alternativní krok, jehož směřování a postup minulý rok představil ministr pro vědu, výzkum a inovace George Freeman, se však ze strany vědecké obce nesetkal s vřelým přijetím. Skloňovány v této souvislosti byly zejména obavy, že zmíněný plán nemůže nahradit rozsah mezinárodní spolupráce podporované osvědčeným programem Horizont Evropa.
„Možná by se nám podařilo vytvořit globální grantový program, ale bylo by nesmírně těžké zopakovat celou osvědčenou strukturu spolupráce programu Horizont Evropa,“ okomentoval „Plán B“ James Wilsdon, profesor výzkumné politiky ze Sheffield University, který zároveň poukazoval na dlouho nevyjasněnou podobu alternativní cesty, avšak souhlasil s tím, že vláda musí připravit záložní plán v případě, kdyby se spolupráce s EU zastavila na mrtvém bodě. Na druhou stranu Wilsdon dále připouští, že „by britská vědecká obec bezesporu uvítala, kdyby některé dobré nápady, jež byly součástí plánu B, našly své uplatnění“.
Podle Wilsdona by byla škoda, kdyby všechna práce na zmíněném projektu přišla vniveč.
Spokojenost převládá na obou stranách
Zatímco výzkumní pracovníci se sídlem ve Velké Británii byli v posledních třech letech nadále způsobilí žádat o finanční prostředky Evropské výzkumné rady (ERC), úspěšní žadatelé se museli přestěhovat do hostitelské instituce ve způsobilé zemi. Nyní však budou moci vědci ve Velké Británii získat finanční prostředky ERC, aniž by museli svůj výzkum přesunout do zahraničí.
Vyústěním dohod tak má být připojení země k programu Horizont Evropa od začátku příštího roku a podle oznámení Evropské komise bude nejen za přístup k tomuto programu, ale také k programu Copernicus platit 2,6 miliardy eur ročně. Součástí dohod je i dodatek ve prospěch Velké Británie – stát nemusí doplácet za tři roky za dobu, kdy nebyl součástí programu. Podle Grega Clarka, vedoucího Science, Innovation and Technology Committee (Výbor pro vědu, inovace a technologie) se jedná o velmi „prozíravou dohodu“ i na základě dodatků, v rámci kterých dále Velká Británie bude moci získat zpět finanční prostředky, pokud britští vědci obdrží „výrazně méně peněz“, než je roční příspěvek Velké Británie coby přidruženého člena.
Touto cestou se tak řeší obavy, že by země mohla do programu Horizont Evropa vložit mnohem více peněz, než by získala zpět v grantech. Clark ale otevřeně přiznává, že zpožděné jednání s EU jeho domovině způsobilo nezanedbatelné škody. Neblahé tvrzení potvrzuje i Kieron Flanagan, člen Manchester Institute of Innovation Research: „Bude trvat několik let, než se z toho vzpamatujeme.“
Návrat Velké Británie je však přínosem i pro EU, jak ostatně potvrzuje i Maria Leptin, předsedkyně ERC: „Hodnota ERC je vyšší, pokud je v ní Velká Británie, protože úroveň konkurence je tak vyšší. Nemůžete uspořádat velké fotbalové soutěže a říct, že Velká Británie a Španělsko musí zůstat mimo, aby ostatní země mohly vyhrát.“
Nepříliš nadějné vyhlídky pro Švýcarsko
Zatímco Velká Británie překonala překážku k připojení k Horizontu Evropa, tedy svůj spor o protokol o Severním Irsku, letos v únoru, Švýcarsko zatím ani formálně neobnovilo jednání s Bruselem, jež by mohlo otevřít cestu k přidružení ke zmíněnému evropskému programu.
Yves Flückiger, rektor University of Geneva se domnívá, že připojení Velké Británie k Horizontu Evropa značně oslabí pozici Švýcarska v oblasti vědy a výzkumu: „Cítíme se sami uprostřed Evropy.“
Bern odstoupil od jednacího stolu v roce 2021. Jednání o přidružení k programu Horizont Evropa tak od té doby ještě ani nezačala. Cestu Švýcarska k potenciálnímu přidružení k programu Horizont Evropa však aktuálně limituje několik faktorů.
Švýcarsko čekají v říjnu volby, po nich se očekává, že se federální vláda a Evropská unie dohodnou na „společném východisku“ k dalšímu případnému vyjednávání. Není však jasné, v jaké fázi by Evropská komise zahájila debatu o přidružení Švýcarska k programu Horizont Evropa.
Další podstatnou komplikaci pak představuje fakt, že po volbách do Evropského parlamentu v červnu příštího roku bude ustavena nová Komise. To pravděpodobně zhatí jakákoli jednání se Švýcary, protože Brusel bude měnit složení komisařů.
Flückiger se dále obává, že nová Komise bude od Švýcarska chtít vidět pevné a jednoznačné politické stanovisko, než povolí zahájení rozhovorů o přidružení státu k Horizontu Evropa. A právě tato jednání představují problém, jenž z časových důvodů hraje v neprospěch obou stran. „Očekávám, že to bude nějakou dobu trvat. Obávám se, že celý proces zabere jeden nebo dva roky,“ uvedl rektor ke svízelné situaci.
Tato skutečnost by však znamenala, že by se přidružení posunulo do roku 2025, případně až do roku 2026. S ohledem na délku trvání Horizontu Evropa (2021–2027) by tak pro Švýcarsko mohlo být pozdě se k rámcovému programu vůbec připojit. Hraje se tak možná až o následující rámcový program.
Autor: Vědavýzkum.cz (JM)
Zdroje: GOV. UK (1, 2, 3), Evropská komise, Nature (1, 2), Financial Times, Science Business (1, 2), Guardian, Reuters, Science
