facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Ženy vědkyně během koronaviru publikují méně

23. 5. 2020
Ženy vědkyně během koronaviru publikují méně

Následky koronavirové pandemie ovlivnily práci vědců na celém světě – ne však stejným způsobem. Řada editorů vědeckých časopisů si brzy po začátku krize uvědomila, že kleslo množství odborných článků od žen vědkyň. Aktuální data tento trend potvrzují.

thisisengineering raeng 8yS04veb1TQ unsplash

Koronavirová krize nedopadá ve vědě na všechny stejně. Vědečtí pracovníci, kteří pečují o další rodinné příslušníky – a mezi nimi především vědkyně matky – mají během současné pandemie výrazně jiné podmínky než jejich bezdětní kolegové. Toho si začali už po několika týdnech karantény všímat editoři nejrůznějších vědeckých časopisů. Pokles článků, které žurnálům zaslaly ženy-vědkyně, byl markantní.

Podle Andy Casey, astrofyzičky z australské Monash University, která analyzovala údaje z preprintových serverů v oboru astrofyziky, z dat vyplývá, že v období od ledna do dubna 2020 poklesla produktivita autorek ve srovnání s minulými lety až o 50 %.

O podobném fenoménu mluví také Elizabeth Hannon, zástupkyně šéfredaktora v British Journal for the Philosophy of Science. V dubnu 2020 Hannon napsala na Twitter, že: „je zanedbatelný počet odeslaných článků od žen za poslední měsíc. Nikdy jsem nic takového neviděla.“ Podle ní je to zvlášť alarmující i kvůli nepříznivému počtu žen v oboru filozofie.

David Samuels, jeden z editorů Comparative Political Studies, který vychází až čtrnáctkrát ročně, však poukazuje ještě na jiný aspekt problému. Zatímco jeho žurnál nezaznamenal výrazný pokles článků od ženských autorek, výrazný nárůst zaznamenal od mužských autorů. Ti nyní odesílají až o 50 % článků více. Jiné žurnály zase potvrdily propad u článků, jejichž jedinou autorkou je žena. Některé jiné časopisy zase hlásí, že výraznější pokles článků od žen nezaznamenaly. Jednotlivé zkušenosti tak možná poukazují na specifický oborový kontext či na individuální situaci jednotlivých žurnálů.

Kdo doma luxuje?

I tyto příběhy ovšem ukazují, jak složitou pozici mají ve vědě ženy, které jsou zároveň matkami. Místo toho, aby během karantény mohly pracovat – byť třeba v omezeném domácím režimu – musí se starat o potomky i domácnost. Stejný fenomén se přitom mnohem méně často týká jejich mužských kolegů.

Péče o děti a domácnost je i ve vědeckých domácnostech velmi často nerovně rozdělena. Statistiky ukazují, že mužští vědci a akademici mají častěji partnerky, které pracují z domova. Na vědkyně naproti tomu dopadá břímě péče o potomky téměř vždy výrazněji než na muže, a to i v případech, kdy jako vědečtí pracovníci jsou zaměstnaní oba partneři. Nerovné rozdělení prací v domácnosti se týká i mladších generací, které emancipaci žen a rovnost pohlaví akceptují s relativní samozřejmostí. Na to ostatně v nedávném článku s názvem Mladí muži přijímají genderovou rovnost, ale přesto nevyluxují upozornily i The New York Times. Právě koronavirová krize ukázala, jak nerovnosti v rozdělení domácích prací stále přežívají. Přestože péče o děti v době koronaviru zasáhne do rozvrhu téměř všech vědců, kteří mají děti, tyto rozdíly výrazně víc dopadají na vědkyně-matky.

Například Anneli Jefferson, která přednáší filozofii na Cardiff University a která se doma aktuálně stará a zajišťuje domácí výuku dvou synů, konstatuje, že při nedostatku času je výzkum to první, co se zkracuje. „Výzkum je pochopitelně důležitý, ale není urgentní. Není to ta první věc, kvůli které vám někdo dýchá na krk.“ Předtím je třeba stihnout péči o děti (a další rodinné příslušníky, například seniory), přípravu online výuky, naplnit potřeby studentů či řešit aktuální administrativní problémy. Na samotný výzkum pak nezbývá téměř žádný čas.

Samozřejmě to není něco, co se týká exkluzivně jen žen. Podobnou zkušenost má i Paolo Brunori, ekonom z italské University of Florence, který je otcem dvou malých dětí. Zatímco jeho žena, pediatrička, během krize sloužila dlouhé směny v nemocnici, on se staral o děti. „Zvládat povinnosti spojené s výzkumem je téměř nemožné,“ přiznává Brunori. „Hlavně proto, že nikdy nemám tři nebo čtyři klidné hodiny v kuse na to, abych se soustředil.“ Situace pro rodiče-samoživitele, ať už matky nebo otce, je přitom ještě náročnější.

Co říkají data?

Nejnovější analýzu dat, která se zabývá rozdíly v publikování mužů a žen během aktuální koronavirové krize, přinesla Megan Frederickson, ekoložka z kanadské University of Toronto. Frederickson se zaměřila na dva preprintové servery, které sama používá – arXiv a bioRxiv. Analyzovala v nich období mezi 15. březnem a 15. dubnem v letech 2019 a 2020. Z jejích analýz vyplynulo, že zatímco v roce 2020 počet ženských autorek na arXiv vzrostl o 2,7 %, počet mužských autorů vzrostl o 6,4 %. Na bioRxiv, kde se aktuálně publikuje množství článků o koronaviru, se u ženských autorek produkce článků zvedla o 24 %, u mužských autorů se zvýšila o 26 %. 

„Rozdíl je sice skromný, ale je tu,“ poznamenává Frederickson. Z čísel dalších preprintových serverů, jako je EarthArXiv nebo medRxiv, ale vyplývá, že oproti lednu a únoru 2020 se procento ženských autorek výrazně snížilo v březnu 2020. Trend se tak dost možná bude v plné šíři projevovat teprve v následujících měsících.

V českém kontextu se tématikou aktuálně zabývá i Národní kontaktní centrum – Gender a věda, které hledá respondenty pro svůj dotazník.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroj: Science, The Conversation, Nature (1, 2), The Guardian, Inside HigherEd, Scientific American, The Lily