Text je tvořen úvodní kapitolou a závěry článku Martina Koberta publikovaného v časopise Technologického centra AV ČR ERGO 01/2018 (str. 15-22). Celý text naleznete také v příloze.
První část novely neboli zákona č. 194/2016 Sb. nabyla účinnosti již 2. července 2016 a od roku 2009, kdy došlo k zásadním změnám zákona, se jedná o první výraznější zásah do této normy, což lze považovat za určitý úspěch všech odborníků, kteří po tuto dobu o změnu zákona usilovali. Na jednu stranu nebyly vyřešeny všechny problémy z něj vyplývající, neboť Sekce místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace při Úřadu vlády České republiky pracovala na zcela novém zákoně o výzkumu a vývoji, nicméně jeho návrh skončil v meziresortním připomínkovém řízení a do říjnových voleb 2017 se pouze stihly připomínky vypořádat, aniž legislativní proces jakkoliv pokračoval dále. Samotná novela byla tedy chápána jako určité provizorium před zcela novou normou. Na druhou stranu novela např. zajistila sladění společné terminologie s evropskou legislativou pomocí odkazů, zrušila problematické ustanovení § 11 ohledně smlouvy o využití výsledků, zavedla povinnost poskytovatelům, aby si maximum informací o příjemcích zjistili z veřejných rejstříků, anebo určila den, kdy končí veřejná soutěž, jelikož tento časový moment byl do této doby nejasný.
I přes všechny přijaté kompromisy není pochyb o tom, že zavedení seznamu výzkumných organizací je nejvýraznější změnou, kterou se podařilo v rámci novely prosadit, o čemž svědčí i odložení účinnosti bodů 61 a 62 jejího článku 1 o rok oproti zbytku, aby ministerstvo mohlo svou novou agendu řádně zavést.
Dříve než bude rozebrán samotný seznam z právního i věcného hlediska, je zapotřebí si nejprve připomenout definici výzkumné organizace představovanou jejími třemi definičními znaky, a to včetně důrazu na odlišení od problematiky financování hospodářských či nehospodářských aktivit. Význam seznamu bude totiž mimo jiné demonstrován právě na onom rozlišení, načež bude jasnější, jaké povinnosti mají nadále jednotliví poskytovatelé a co naopak za ně centrálně řeší seznam z hlediska posuzování povahy uchazečů o podporu a z hlediska přítomnosti veřejné podpory. Seznam má však i další doprovodné funkce podstatné z pohledu efektivity fungování státní správy.
V současnosti má Česká republika již dlouhodobě zaveden jiný seznam vedený Radou pro výzkum, vývoj a inovace (dále jen „RVVI“), který je na první pohled podobný, ale při bližším porovnání se ukáže, že ne vždy je tomu tak, přičemž zásadní rozdíly se projevují v právní závaznosti obou seznamů a možností dotčených subjektů je využívat.
Jedním z významných rozdílů mezi seznamy je neexistence legislativní úpravy seznamu RVVI. Nový seznam je však upraven jak na zákonné úrovni, tak prováděcím právním předpisem. Z toho důvodu bude dalším tématem článku rozbor a případný komentář dotčených ustanovení zákona i příslušného nařízení vlády. S rozborem však bude spjata i určitá kritika legislativně-technického provedení vedoucího k některým možným problémům včetně existenčních otázek týkajících se seznamu. Tyto nedostatky lze podle autora článku částečně zhojit výkladovými dokumenty ministerstva, které již nyní využívá na svých stránkách, avšak byť je web týkající se seznamu přehledný a uživatelsky příjemný, z hlediska zásad správního práva je příliš stručný.
Z provedeného rozboru vyplývá, že přes některé problémy, byť významné, je zavedení seznamu vedeného ministerstvem pro českou vědeckou komunitu spíše přínosem a poskytovatelé by se k němu měli takto stavět, v zadávacích dokumentacích jej zmiňovat a vůbec z něj při své činnosti čerpat. Z toho důvodu článek alespoň v závěru naznačí poskytovatelům, jak by k seznamu měli přistupovat.
Závěr
Seznam výzkumných organizací je v plném provozu již sedmým měsícem a počet zapsaných subjektů jednoznačně podtrhuje zájem o jeho využití. Bylo by krajně nesystémové jej opět zrušit během vydávání nového zákona o výzkumu a vývoji a uvrhnout tak české výzkumné organizace pod opakované posuzování jednotlivými poskytovateli. Pokud si na něj poskytovatelé zvyknou a budou jej plně využívat, bude to významný posun směrem k unifikaci pravidel poskytování podpory ve výzkumu a vývoji, která je vědeckou obcí požadována z důvodů často rozdílných pravidel jednotlivých poskytovatelů. Nedostatky spočívající v nesprávné legislativní úpravě je možné zhojit především novým nařízením vlády v takovém rozsahu, jak požaduje zákon, anebo alespoň provizorně úpravou procesních postupů na webu ministerstva. Nemusí tak nezbytně dojít k ohrožení samotné existence seznamu pouze z důvodu chybného legislativního procesu.
Závěrem lze konstatovat, že seznam je vhodným opatřením, které sice zdaleka nevyřeší veškeré otázky týkající se veřejné podpory ohledně financování výzkumných organizací, nicméně alespoň trochu sníží administrativní zátěž státní správě (popř. samosprávě), uchazečům o podporu a rovněž plátcům daně v případech daňových odpočtů na služby ve výzkumu a vývoji. Nejdůležitější vlastností z tohoto hlediska je jeho normalizování pomocí správního řádu vedoucí k jeho určité právní závaznosti. Tímto se nový seznam odlišuje od dosavadního seznamu RVVI, který sice není formálně ukončen, avšak jeho další rozšiřování je nadále zbytečné.
Autor: Martin Kobert
Zdroj: časopis ERGO - TC AV ČR
