facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Aleš Vlk: Musíme komunikovat vědecké úspěchy nejen u nás, ale i do světa

6. 9. 2021
Aleš Vlk: Musíme komunikovat vědecké úspěchy nejen u nás, ale i do světa

Dlouhodobě se věnuje vysokoškolské a vědní politice, působí jako moderátor, facilitátor a školitel. Před pěti lety stál Aleš Vlk také za zrodem portálu Vědavýzkum.cz. Proč? Jaké problémy trápí českou vědeckou komunitu? A co je třeba udělat pro lepší renomé české vědy ve světě?

sZOOM2 DTM1 47

Jak ses dostal ke studiu politiky výzkumu a vývoje?

Začínal jsem s vysokoškolskou politikou, o kterou jsem se zajímal od studentských let. Na toto téma jsem dokonce psal diplomovou práci na Filozofické fakultě UK. Byl jsem v této oblasti činný. Společně s Filipem Melzerem, kamarádem a dnes specialistou na občanské právo na Univerzitě Palackého v Olomouci, jsme byli členy poradního orgánu tehdejšího ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ivana Pilipa pro přípravu vysokoškolského zákona. Když jsem dodělával doktorské studium v Nizozemsku, tak jsem se více seznámil s problematikou výzkumu a vývoje. Dohromady mi to začalo dávat smysl, takže jsem to přibral k politice vysokého školství. Také se to začalo krásně propojovat s tím, že jsme postupně začali dělat semináře a workshopy v oblasti výzkumu a vývoje. A to je pochopitelně důležité nejenom pro vysoké školy, ale i pro ostatní výzkumné organizace.

Co bylo impulzem k založení portálu Vědavýzkum.cz?

Před vznikem portálu jsme dělali a stále děláme workshopy, semináře a letní školy ve společnosti alevia. Ty se týkají výzkumu, vývoje a inovací, takže jsme byli zaměřeni na vysoké školy, ústavy Akademie věd, ostatní veřejné výzkumné instituce a jiné. Začali jsme v rámci těchto aktivit posílat newsletter. Často to ale vypadalo jako čisté obchodní sdělení, takže jsem chtěli přidat další aktuální události v této oblasti. V České republice ale nic takového neexistovalo, a když jsme potřebovali najít zajímavé informace, tak jsme museli projít jednotlivé stránky TAČR, GAČR, Úřadu vlády, Evropské komise a dalších institucí. Proto jsem po dlouhých konzultacích s mnoha kamarády - vědci i nevědci - dospěl k myšlence, že takový samostatný portál založíme sámi.

Nicméně musím zmínit, že se necítím být novinářem, přestože mě teď lidé oslovují pane redaktore. Takže vznik portálu není z mé strany novinářský počin, ale spíš snaha soustředit někde na jedno místo informace o vědě, výzkumu a inovacích.

Co se podařilo za pět let existence portálu?

Vytvořili jsme komunitu, která má v sobě především vědecké nebo akademické pracovníky, a to nejenom vedoucí ale také projektové manažery a administrátory. Další sledující jsou lidé z firemního sektoru či chceme-li z aplikační sféry. Také si nás čtou lidé z ministerstev, kteří se o situaci ve vědě zajímají. Mají jedno místo, na které se podívají a na kterém diskutují. Podařilo se nám vybudovat důvěru, že informace, které poskytujeme, jsou nezávislé a je tam to nejdůležitější, co by je v oblasti vědy, výzkumu a inovací mohlo zajímat.

Zmiňoval jsi tvé doktorské studium v Nizozemsku. Jak se liší česká a nizozemská politika výzkumu?

Pokud chceme hodnotit politiku výzkumu u nás a v Nizozemsku, musíme si především uvědomit, jaký je rozdíl mezi těmito zeměmi a společnostmi. Z toho nám vyplývají rozdíly. Znamená to, že bychom se neměli nechat slepě inspirovat něčím, co v jiné zemi funguje. Když si totiž řekneme, že něco v Nizozemsku funguje, tak se musíme zamyslet nad tím proč. Můžeme totiž zjistit, že to není tím, jak je nastavený tamní systém hodnocení a financování vědy, ale především jaká je tamní společnost. Když si prostudujeme, co stojí za jejich rozhodnutími, jaký je systém vzdělávání nebo jaká je motivace lidí, můžeme zjistit, že nám k tomu něco v Česku chybí. Podle mého názoru to musíme brát v širším kontextu.

Na Nizozemsku se mi například líbí dlouhodobé plánování, a za druhé tradice domlouvání. Věci se rozhodují po dlouhých diskuzích, které jsou vedené v mnoha účastnících. Vedou se tak dlouho, dokud se nedojde ke konsenzu.

Existuje nějaké téma, které rezonuje vědeckou komunitou neustále? Co je podle tvých zkušeností z portálu největší problém české vědy?

Vedeme si drobné analýzy o tom, co naši čtenáři nejvíce čtou a co je nejvíce trápí. Zjistili jsme, že se čtou články týkající se financování a hodnocení výzkumu a vývoje. To zajímá naprosto každého. Druhé velmi čtené téma, které s tím souvisí, jsou zdroje, granty a dotace. Ale samozřejmě jsou potom i vlny, kde je aktuální téma třeba HR Award nebo inovační strategie. To je na určité období hodně zajímavé a čtené. A také například žebříčky vysokých škol.

Kromě portálu děláš spoustu jiných počinů k rozproudění diskuze nad tématy české vědy. Aktivně se podílíš na konferenci Science Policy, která letos proběhne počtvrté. Podle programu bude letos rezonovat řízení výzkumných infrastruktur. Co je základem úspěchu, aby byly dobře nastavené procesy řízení ve výzkumné organizaci?

Otázku řízení výzkumných infrastruktur si můžeme rozdělit na dva hlavní úhly pohledu. Za prvé, jaké jsou vnější podmínky čili řízení ze strany státu – tomu také říkáme anglicky steering. A za druhé, jakým způsobem se to řídí zevnitř, tedy manažersky. Podle mého názoru jsou samozřejmě zásadní lidé s vizí, s osobností přirozeného vedoucího. Ti, pokud mají dobré výzkumné vybavení, dokáží s výzkumnou institucí pohnout, přitáhnou i zahraniční vědce. Ale současně jsme pořád v Česku, máme pravidla, naší stotřicítku, veřejné zakázky a systém financování. Takže jinými slovy, i když uděláme všechno možné na institucionální úrovni, tak obrovský význam mají pravidla, která jsou v Česku nastavena. Myslím si, že Česká republika může spoustu věcí zjednodušit, aby se výzkumným organizacím žilo lépe a aby se umožnilo lepší řízení či chceme-li management výzkumných infrastruktur.  

Dalším z počinů je konference Science communication. Letos pokračuje druhým ročníkem. Proč je komunikace vědy tak důležitá a jak si vedeme ve srovnání se světem?

V současné době připravujeme program, který chceme uveřejnit co nejdříve. A pevně věřím, že to bude zajímavé – stejně jako první ročník. Jinak k té otázce. V České republice to začíná být důležité téma a začínáme dorovnávat náskok ostatních západních zemí. Nicméně na tom ještě musíme pracovat. A to z jednoho prostého důvodu. U nás jsou převážně výzkumné organizace veřejnoprávního charakteru, které jsou většinou financovány z veřejných prostředků. Proto je naprosto nutné, že se musí veřejnosti ukázat, co se za to dělá. Představa z minulosti, že do výzkumu jdou veřejné prostředky jenom proto, že je to samo o sobě důležité a bohulibé, už dávno neplatí. Navíc předpokládáme, že po pandemii covid-19 se obecně bude škrtat a rozpočty budou nižší, popřípadě budou stagnovat. Když budeme chtít navýšit prostředky na vědu, tak to znamená, že o to více se musí ukázat, že peníze, které investuje stát, proudí na správná místa. 

Také je důležité komunikovat výsledky vědy dobře a přitažlivě, aby si veřejnost uvědomila, že investice do vědy a do výzkumu není jen financování osobních koníčků party vědkyň a vědců. Veřejnost musí mít povědomí o tom, co se v laboratořích zkoumá, jaké se píšou traktáty, ale hlavně, že to má dopad na společnost, ať už ekonomický nebo jiný.

Je něco, co u nás v rámci komunikace ještě neděláme?

Mám pocit, že zatím nedostatečně prodáváme Českou republiku jako celek vůči světu. Je důležité, abychom představovali naše zajímavé pracoviště, nápady a výzkumníky do všech ostatních zemí. Máme jich mnoho a zatím je prezentujeme do novin, televize nebo médií pouze v rámci naší země. Je důležité, abychom si uvědomili, že i to je science communication, a to v kombinaci se zahraniční politikou a vědeckou diplomacií. Myslím si, že Česká republika nemá zatím dostatečně silnou strategii pro tuto oblast, přestože se situace určitě zlepšuje.

Prozradíš nějaké příklady dobré praxe?

Jsou země, kde to jde opravdu dobře, třeba USA, Velká Británie, ale už i sousední Německo nebo Rakousko. Za nimi v České republice trochu zaostáváme. Existují ale naše instituce, které jsou už srovnatelné se západem. Za následováníhodný vzor považuji osobně CEITEC v Brně. Ten si vytvořil korporátní identitu a snaží se předávat informace o vědě a inovacích opravdu zajímavě. Ale je i pár dalších, kteří se snaží.

Vraťme se zpátky k portálu. Kde vidíš Vědavýzkum.cz za dalších pět let?

Nad tím teď často přemýšlím. My jsme si ani nepředstavovali, že to takhle hezky dopadne. Chtěli jsme vytvořit komunitu, která bude skrz náš portál diskutovat. Moc rád bych byl, aby portál za pět let byl stále tady a v podobné formě. Zatím si nedokážu představit, jaký nový prvek k tomu ještě přidat, ale často nad tím přemýšlíme.

Jednou týdně se na instagramu Vědavýzkum.cz zveřejňuje nová básnička s vědeckou tematikou. Máš připravenou nějakou v zásobě?

Ještě nevím, dávám to dohromady vždy v pátek, aby to vyšlo o víkendu. Ono se vždycky něco najde a zarýmuje. Například sranda a doktoranda. Takže uvidíme, jak to dopadne.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (ED)


Aleš Vlk

Aleš Vlk, zakladatel portálu Vědavýzkum.cz. Vystudoval sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Doktorský program v oblasti vysokoškolské politiky absolvoval na Twente Universiteit v Nizozemsku. Působil v auditorské společnosti FinAudit, jako poradce pracoval v Agentuře CzechInvest a také na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Kromě práce na portálu působí také jako moderátor, facilitátor a školitel. Externě přednáší na Katedře veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, je také členem International Scientific Board Biologického centra Akademie věd ČR.