Co vás přivedlo k tomu, že se vracíte zpět do ČR?

Posledních šest let jsem se snažil proniknout do české vědy. Například pomocí programu Evropské unie Teaming for excelence, který jsem podával společně s Akademií věd. Snažili jsme se vybudovat most mezi mým domovským Max Planck Institutem v Drážďanech a Ústavem molekulární genetiky v Praze. Bohužel to neprošlo v Bruselu. Investoval jsem do toho obrovské množství energie, získal nové zkušenosti s poměry v českém akademickém prostředí a hledal další možnosti, jak bych mohl být české vědě prospěšný. Když mě oslovili z brněnského centra CEITEC, nabízenou pozici jsem přijal.

Jaký byl váš hlavní důvod kývnout na nabídku stát se ředitelem konsorcia CEITEC?

CEITEC znám z působení ve vědecké radě jeho větve na Masarykově univerzitě a považuji jej za nejprogresivnější akademickou instituci v ČR. Myslím, že se svými kontakty a zkušenostmi můžu CEITECu pomoci konsolidovat pozici lídra v české vědě.

Jako ředitel konsorcia máte za úkol spojovat všechny partnery tohoto výrazně mezioborového výzkumného centra. Jak si představujete ideální spolupráci?

Já mám s mezioborovostí vědy praktické zkušenosti. V Max Planckově společnosti a obzvláště na „mém“ Max Plancku v Drážďanech (MPI-CBG) je to trend. Biologie už dávno není o běhání po louce se síťkou na motýly. Na MPI-CBG používáme ke studiu živých systémů kvantitativní přístupy z oblasti fyziky, chemie a počítačové vědy. V tom je budoucnost a Brno je na ni poměrně dobře připravené. CEITEC je konsorcium šesti partnerů zabývající se různými vědními oblastmi, které spolu zdánlivě příliš nesouvisí. Například jde o spojení molekulární biologie a vědy o materiálech, rostlinné biologie a nanotechnologie, strukturní biologie a robotiky. Nicméně, konsorcium je na této diverzitě přístupů postaveno, spolupráce už existují a já vidím obrovský potenciál pro další. Mým úkolem bude tato spojení hledat a pomoci je budovat.

Vidíte někde potenciál už teď?

Jednoznačně, spojení technických a přírodních věd fungovalo na americkém MIT a bude fungovat i v Brně. Jedna z oblastí, kde je CEITEC silný, je sledování struktury živých systémů, třeba buněk. Až na molekulární úroveň. Na druhé straně, máme biology, kteří se snaží sledovat dynamiku živých systémů všemi možnými metodami, nejčastěji pomocí mikroskopie. To má svoje limity, hlavně v rozlišení, zachytíme dynamiku, ale nevidíme strukturní detaily a kontext. A na druhou stranu, existují metodiky strukturní biologie, které umožnují vidět v živých systémech v podstatě všechno, až na tu dynamiku. Proto je důležité vytvořit most mezi těmito dvěma přístupy. Například spojením studia dynamiky živých systémů pomocí světelné mikroskopie a následném studiu ultrastruktury, například pomocí kryoelektronové mikroskopie na jednom a tomtéž vzorku. Abychom toho mohli dosáhnout, potřebujeme nanotechnologie, mikro-manipulace, mikro-fluidiku, robotiku. CEITEC má všechny tyto metodiky velmi dobře etablované. Tady vidím obrovskou příležitost vytvořit mezinárodně kompetitivní interdisciplinární program.

Jak se to dá využít?

Na tento obecný koncept se dá nabalit v podstatě jakékoliv vědecké téma. Například se to dá využít při studiu rostlin. Momentálně nevím o žádné laboratoři na světě, která by se snažila kombinovat živé zobrazování a kryoelektronovou mikroskopii u rostlinných systémů. Nebo můžeme sledovat životní cyklus RNA v buňce. CEITEC je plný molekulárních biologů, kteří studují RNA. Nebo můžeme tento přistup použít k tomu, abychom zjistili, jak a kde virové částice vniknou do buněk, aby si je podmanily ke svému množení. To už asi zní poměrně aktuálně, že? S touto strategií může mít Brno globální impakt v mnoha oborech.

Jaké budou vaše první krůčky ve funkci ředitele konsorcia CEITEC?

Konsorcium CEITEC má složitou strukturu, nejprve se musím zorientovat. Jsem aktivní vědec, takže se budu snažit pochopit vědu, která se na CEITECu dělá. Jako vůbec první krok postupně projdu všechny skupiny a seznámím se s lidmi a jejich vědeckými vizemi. Aby člověk mohl nějakým způsobem ovlivnit strategii takové instituce, tak jí musí rozumět nejen po strukturní stránce, ale hlavně po té vědecké.

Chcete rozumět vědě, která se na CEITECu dělá. Budete to chtít i po ostatních?

Na Max Plancku rozumím tomu, co dělají ostatní na takové úrovni, že bych byl s trochou nadsázky schopný zastoupit svoje kolegy v prezentaci jejich práce. Toho bych chtěl, alespoň částečně, docílit i na CEITECu. Komunikace není nikdy dost, hlavně mezi vědci a o vědě. Drážďanský Max Planck si zakládá na kolaborativním přístupu k vědě a otevřené vnitřní komunikaci. Je to náročné, někdy stresující, zabírá to čas, ale je to tajemství našeho úspěchu. Pokusím se tuto atmosféru navodit na CEITECu.

Jak se to dá zařídit?

Dá se to zařídit poměrně lehce. Každý týden v pátek máme na MPI-CBG takzvané „Chalk talk“, na kterých vždy jeden z nás hovoří o svém aktuálním projektu. Hodinu a půl se bavíme o tom, zda to dává vůbec smysl, zda je to zajímavé, navrhujeme experimenty, kolikrát se u toho i pohádáme. Někdy to pochopitelně může být nepříjemné, protože zpětná vazba nemusí být vždycky pozitivní. Nakonec to ale velmi pomůže, zejména juniorním vědcům. Musí obhájit svoje názory před lidmi, kteří mají velké zkušenosti. Ale pozor, senioři to dělají taky a věřte mi, že je nikdo nešetří. Navíc vás to naučí vysvětlit svoji vědu napříč obory. Mezioborová komunikace neskutečně pomáhá tomu, aby byla věda úspěšná a prosadila se.

Myslíte, že bude jednoduché něco podobného prosadit?

Tohle bude výzva. V Čechách jsem se setkal s názorem, že na takové věci vědci nemají čas, protože jsou zaneprázdnění. Padl třeba výraz „klid na práci“. Tohle se musí změnit. Vím, že na CEITEC se něco takového děje. Jenom to prohloubím.

Jak nalákat na CEITEC nejlepší vědce z jiných pracovišť v ČR nebo ze zahraničí?

Když se vypíše na špičkové instituci jako je Max Planck nějaká pozice, dostaneme třeba 120 přihlášek, přičemž minimálně polovina uchazečů je velmi kvalitních. Pochopitelně se nakonec vybere pouze jeden nebo jedna. Takže skvělých vědců a vědkyň je dost. „Jenom“ musí chtít jít realizovat svůj sen do Česka. Naším úkolem bude postavit CEITEC na mapu tohoto vědeckého trhu práce.

Máte nějaký konkrétní plán?

Jeden ze způsobů, jak udělat CEITEC atraktivnější pro mladé vědecké talenty, je použít nějakou etablovanou vědeckou značku. V mém případě se samozřejmě nabízí využít reputaci renomované Společnosti Maxe Plancka pro to, abychom přilákali do Brna excelentní vědce. Na to existuje na Max Plancku velmi dobrý mechanismus. Východně od hranic Německa se zakládají tzv. Max Planck Centra. Ty Max Planck kofinancuje, a hlavně jim propůjčuje svoji vědeckou značku, která je zárukou kvality. Zajišťuje to, že lidé, kteří se přidají, jsou na skvělé úrovni. Chci do Brna tento Dioscuri program přivést. Myslím si, že už teď je to na dobré cestě. Doufám, že CEITEC bude první vlaštovka v Čechách.

Často se vyjadřujete k situaci v české vědě, co považujete za nejpalčivější téma současné vědy v ČR?

Myslím, že české vědě chybí ambice. Naši vědci musí věřit, že jsou schopní se prosadit v mezinárodním měřítku. Často jim stačí, že mají lepší granty, více peněz a větší skupinu než kolegové přes chodbu. Takové věci jsou ale úplně nedůležité. Věda je globální aktivita. Jediné, co definuje úspěch skupiny, je srovnání v mezinárodním měřítku. Vědec si musí pokládat otázky typu „Zajímá to kolegy z oboru? Zvou mě na konference? Kontaktují mě kvůli spolupráci?“ Podle mě nám často chybí zdravá ambice prosadit se v mezinárodním měřítku.

Nemá česká věda spoustu jiných problémů? Nepovažujete za užitečnější zaměřit se na něco jiného?

Samozřejmě rozumím, že česká věda má problémy s financováním nebo kulturou vědeckého prostředí. Není možné před tím zavírat oči, ale tyto problémy se dají řešit. Ambice jsou v nastavení každého z nás, každého vědce v Česku. Měli bychom mířit přirozeně výš.

Na Twitteru jste se vyjádřil, že jedním z vašich úkolů je také přepracovat hodnocení vědy. Máte nějakou strategii?

To je jedním z pevných bodů agendy ředitele konsorcia. Mám v úmyslu změnit to, že je slovo evaluace vnímáno jako strašák. Věřím, že na určité úrovni vědci cítí, že je pořád někdo chce hodnotit. Chci, aby evaluace byla užitečná jak pro hodnocenou instituci, tak pro jednotlivce. CEITEC je v Česku průkopníkem ve světě zcela běžného hodnocení mezinárodní vědeckou radou (International Scientific Advisory Board - ISAB). Tedy lidmi, kteří přijdou zvenku a mají velké zkušenosti. Chci, aby nepřišli jen hodnotit, ale dát našim vědcům konstruktivní feedback a vyprovokovat v nich tu zmíněnou ambici.

V čem je další výhoda evaluace tímto systémem ISAB?

Nejde jenom o hodnocení, instituce se díky tomu prezentuje jako celek. Musí si uvědomit, že je jednotná, jako hokejové mužstvo. Můj mentor v těchto otázkách, Ivan Baines (MPI-CBG COO), tomu říká „unity of purpose“. Takže, když jsme součástí CEITECu, máme nějaký společný cíl. V okamžiku, kdy se připravujeme na setkání s mezinárodní evaluační komisí, představuje to obrovskou příležitost si toto uvědomit. Musíme se začít bavit o tom, co ten náš cíl vlastně je, jakým způsobem to vyplývá z naší vědy a jak se k němu přiblížit. Evaluace instituci spojí dohromady. Aspoň u nás na MPI-CBG to tak je.

Na co jste ve své kariéře nejvíce pyšný?

Nejvíce pyšný jsem na Fiji. Open source platforma pro výzkum v oblasti počítačového zpracování obrazu. Podařilo se nám vytvořit novou vědeckou komunitu.

Vysvětlíte, o co přesně jde?

Přestože digitální mikroskopy se ve vědě používají desetiletí, tak analýza obrazu v mikroskopii byla poměrně neznámá doména. Analýza obrazu se hodně dělá v počítačové vědě, ale počítačoví vědci si rádi hrají s obrázky běžných, každodenních scén, třeba trasování fotbalistů v zápase nebo software pro samořiditelná auta. Neměli moc motivaci pracovat na biologických obrázcích z mikroskopů, které mají úplně jiné parametry. Jsou strašně velké, jde to už do petabytů. Potřebujeme přesvědčit špičkové programátory a počítačové vědce, kteří by mohli nebo pracovali v Googlu nebo Facebooku, aby se začali věnovat biologickým tématům. Jinak se v těch datech prostě utopíme. Fiji se tohle snaží už víc než deset let dělat. Vytvořili jsme softwarové prostředí, kde biologové mohou manuálně klikat na buňky ve svých obrazcích a počítat je. Na druhé straně, jsme umožnili tomu nejlepšímu algoritmu z dílen špiček v oboru počítačového vidění udělat to samé automaticky na obrázcích obrovských rozměrů, kde jsou těch buněk miliony a ručně to zkrátka nejde. Open source komunitě Fiji se podařilo vytvořit softwarový ekosystém, kde je tohle a všechno mezi tím možné. Platforma má statisíce uživatelů a přes 25 000 citací. Možná ji v budoucnu nahradí něco jiného, lepšího, ale momentálně je to v tomhle ne úplně úzkém oboru něco jako Windows. Jsem hrdý na to, že jsem stál u zrodu Fiji a stále nevzdávám boj za její přežití.

Jak budete zvládat být ředitelem a mít stále výzkumnou skupinu v Drážďanech? Chcete si i do budoucna udržet tuto dvojí pozici?

Pozice ředitele konsorcia CEITEC je první krok na mé cestě zpátky do Brna. Mám vědeckou skupinu pracující na tématech, které na CEITEC momentálně nejsou reprezentované. Proto není úplně jednoduché moji skupinu přesunout z prostředí, kde je velmi dobře integrovaná do celkové institucionální strategie. Ale to se může do budoucna změnit.

Zatím české vědě poskytnu svoje know-how, napojení na mezinárodní vědecké struktury, zkušenosti s definicí vědecké strategie, mentoring, nový přístup k evaluaci a třeba také PR na Twitteru. Vím, že na CEITEC by byli rádi, kdybych tam přestěhoval i svoji vědu. Nicméně na MPI-CBG mám pozici, kterou jsem budoval dvacet let, a abych se toho vzdal, musí existovat nějaký velmi dobrý důvod.

Pavel Tomančák

je špičkový odborník v oblasti evoluční a vývojové biologie. Od roku 2005 působí na Max Planck Institutu pro Molekulární Buněčnou Biologii a Genetiku v Drážďanech, kde vede nezávislou výzkumnou skupinu. Jeho laboratoř studuje regulaci a evoluci genové exprese během embryonálního vývoje mnohobuněčných organismů kombinací pokročilých technik molekulární, zobrazovací a obrazové analýzy. Od února letošního roku je Pavel Tomančák novým ředitelem konsorcia CEITEC.