Jak jsem pochopil, Estonská rada pro výzkum (ETAG) je hlavním orgánem pro estonskou vědu a výzkum, že?
Ano, ale vzhledem k tomu, že náš stát je tak malý, je zde situace jiná než v jiných zemích. Máme pouze 6 veřejných univerzit, jednu soukromou a přibližně 23 nebo 25 pozitivně hodnocených výzkumných institucí. A to tedy včetně univerzit, některých soukromých firem s intenzivním výzkumem a několika státních institucí. Estonská rada pro výzkum byla založena v roce 2012 a je financována prostřednictvím ministerstva školství a výzkumu. Jejím hlavním, nikoli však jediným účelem je rozdělovat na základě soutěže finanční prostředky do základního a aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje ve všech vědních oborech.
V systému není tolik peněz, abychom je mohli rozdělit mezi více specializovaných dotačních agentur. Existuje ještě jedna financující organizace pod správou ministerstva hospodářství a komunikací, Enterprise Estonia, která podporuje výzkum v podnicích.
Zmínila jste, že instituce musí být kladně hodnoceny, aby mohly získat finanční prostředky. Co to znamená?
Je to systém stanovený zákonem. Pouze organizace, které úspěšně projdou hodnocením, mohou využívat státní prostředky na výzkum. Ať už jde o institucionální prostředky nebo peníze z účelové podpory. Jedná se o mezinárodní hodnocení podobné akreditaci studijních programů. Každých 7 let musí všechny instituce, které chtějí mít přístup ke státním penězům, projít procesem hodnocení.
Jak náročný je takový proces?
Je to velmi, velmi náročné. Naším vzorem je Velká Británie. Proces stojí na několika obrovských evaluačních boardech, skupinách, pro každou ze šesti vědních oblastí podle Frascati manuálu OECD. Je to náročný proces, který trvá celý rok.
Jak se Estonsko stalo úspěšným z nouze
V průběhu let 2016 a 2017 došlo ke změně struktury grantů, které Estonská výzkumná rada nabízí. Proč?
Udělali jsme si přehled o financování výzkumu v Estonsku a zjistili jsme, že existuje příliš mnoho příliš malých finančních nástrojů. Některé tyto nástroje také nefungovaly správně. V ETAG jsme sestavili plán nového systému financování výzkumu. Cílem bylo zmenšit portfolio nástrojů a zároveň zvětšit objem prostředků v jednotlivých programech. Chtěli jsme zkrátka zvýšit efektivitu. Do té doby mohli vědci žádat o spoustu grantů, které pokryly sotva jejich mzdy nebo možná maximálně nějaké cestovní náklady. Pokud tedy měli štěstí. Nastolili jsme cestu menší byrokracie a efektivnější podpory, aby vědci nemuseli počítat každou korunu.
Programy dělíme podle úrovně kariéry výzkumníků na postdoktorské granty, startovací granty a týmové granty. Založili jsme také zcela nový program pro experimentální vývoj, konkrétně Proof-of-concept, jako most mezi výzkumem a společností nebo podniky.
Veškerá administrativa je asi digitální, že? Nic není na papíře?
Téměř vše je v digitální podobě. Něco je stále na papíře, většinou granty ze Spojených států, Japonska nebo jiných zemí. Ale uvnitř Estonska máme Estonský informační systém pro výzkum (ETIS), který se používá pro veškerou administrativu spojenou s žádostmi a také pro všechny údaje o výzkumu, jako jsou vědecké výsledky, výstupy a další informace. Člověk zde najde například životopisy výzkumníků, historii jejich grantových žádostí a tak dále. Tento systém musí používat všechny zúčastněné strany a je povinný pro všechny na národní úrovni. Pro účely financování platí zásada, že co není v tomto systému, neexistuje.
Estonsko je velmi úspěšné v programech ERC a Horizon. Estonsko ve srovnání s Českem z EU na vědu získalo 5krát více finančních prostředků. Jste druhou nejúspěšnější zemí v Evropě po Kypru. Jak se vám to daří?
Neměli jsme a nemáme jinou možnost, jiný zdroj peněz. Národní rozpočet je příliš malý. Prostě to musíme dělat tak, abychom vůbec nějaké peníze měli. V ETAGu existuje obrovské oddělení, které podporuje žadatele a strategie spojené se získáváním z fondů EU. Máme také výzkumnou kancelář přímo v Bruselu, abychom mohli lobbovat za naše zájmy. A také například zde na univerzitě v Tartu proběhla restrukturalizace, abychom mohli získat více zahraničních grantů a peněz.
Jsou univerzity lídry výzkumu v Estonsku?
Ano, jsou. Máme také Akademii věd, ale ta není výzkumnou institucí. To je poměrně velký rozdíl oproti jiným zemím. U nás je akademie institucí, která má zastupovat vědce před vládou a veřejností. Každopádně mohou provádět výzkum a dostávají také nějaké menší granty na tyto aktivity.
Mají všechny univerzity vlastní grantové kanceláře?
I když mohou mít různou podobu, existují tak nějak všude. Univerzita v Tartu je specifická tím, že pokrývá polovinu státního financování a také polovinu výstupů. Proto má také největší grantové oddělení. Druhou největší univerzitou je Technická univerzita v Tallinnu. Ostatní jsou poměrně malé. Ale všechna tato grantová oddělení spolupracují a chtějí dále spolupracovat.
Vědci sami chtějí dělat aplikovaný výzkum
Jaké jsou podle Vás problémy estonského systému?
Hlavním problémem pravděpodobně zůstane geografická a ekonomická velikost země. Máme velmi omezené zdroje. Ale není to jen o penězích. Možná víc než kdy jindy vidíme, že největším problémem jsou lidé. Nedaří se nám příliš získávat lidi ze zahraničí. Možná je to kvůli severskému klimatu, ale v posledním roce vidíme, že problémem je i blízkost Ruska. A také se kvůli vysoké kvalitě našeho vzdělávacího a výzkumného systému potýkáme s odlivem mozků. Další obecnější nepříjemností, která je přítomna v celém evropském výzkumném prostoru, je tlak na ekonomické výstupy a ekonomická zdůvodnění výzkumné práce.
Jaká je situace v Estonsku, pokud jde o rovnováhu mezi základním a aplikovaným výzkumem?
V systému je to problém. Dosud neexistoval samostatný grantový program pro aplikovaný výzkum. Tyto dva druhy výzkumu podávají žádosti v rámci schémat společně a jednoduše, kdo má lepší návrh, vyhrává. Žádosti v rámci aplikovaných věd tvoří asi třetinu všech grantových přihlášek. Ale i ostatní ministerstva dávají do svých nástrojů peníze na podporu aplikovaného a ekonomicky orientovaného výzkumu. S ministerstvem jsme o tom mnohokrát diskutovali, ale tento problém vychází z Evropské unie.
Jde o to, že všechny peníze z evropských strukturálních fondů by měly být napojeny na tyto oblasti inteligentní specializace, kde třeba společenské a humanitní vědy nenajdeme vůbec nebo jen stěží. Připojili jsme se k ostatním evropským univerzitám a vypracovali strategii, která se týká společenských a humanitních věd, a prosazujeme, aby tyto vědy byly součástí co nejvíce výzkumných projektů.
Říkala jste, že poměr žádostí mezi aplikovaným a základním výzkumem je cca 30 ku 70. Jaký je poměr mezi úspěšnými přihláškami o účelovou podporu? Znamená to, že návrhy aplikovaného výzkumu mají nakonec vyšší úspěšnost?
Vlastně ne, podíl úspěšných žádostí vůči všem podaným je relativně stejný, možná dokonce lehce vyšší směrem k základnímu výzkumu. Výzkumní pracovníci zaškrtávají v žádosti, do kterého druhu výzkumu podle nich patří. A ukazuje se, že návrhy v oblasti základního výzkumu jsou kvalitnější než návrhy v oblasti aplikovaných věd. Tento systém představuje bottom-up strukturu, kdy výzkumníci sami definují, co chtějí dělat a jak to chtějí dělat. Dokud jsme do formuláře návrhů v informačním systému nepřidali jedno zaškrtávací políčko, nikdo nevěděl, kolik žádostí je v základním a kolik v aplikovaném výzkumu. A nakonec bylo příjemným překvapením, i pro vládu, že se tolik výzkumníků hlásí do projektů aplikované vědy. Navíc pro inovace, cílený výzkum a vývoj existují grantová schémata top-to-bottom, kdy vláda nebo ETAG uvede, co potřebují vyzkoumat. Ale to jsou obtížně dostupné peníze, protože pocházejí z evropských strukturálních fondů.
Kdo grantové přihlášky posuzuje? ETAG?
Ne, pouze vědci a alespoň jeden z nich musí být ze zahraničí.
Poradci a popularizace
V rámci projektu RITA, podporovaného z evropských strukturálních fondů, byly na všech ministerstvech vytvořeny pozice vědeckých poradců. Jak tento projekt funguje?
Celkově bych řekla, že funguje stále lépe a lépe. Na začátku to bylo obtížné, protože ministerstva nevěděla, co si s těmito lidmi počít, měla různá očekávání, poradci byli pověřováni úkoly, kterými neměli být pověřováni, a lidé se velmi často měnili. Ale nakonec si všichni našli rytmus a své kompetence. Práce poradců se liší ministerstvo od ministerstva, ale hlavně jde o to, že nedělají jen administrativní práci. Tito odborníci ale vytváří analýzy a spolupracují na tématech se skutečnými vědci.
Jak funguje spolupráce mezi estonským výzkumem a podniky? Zvenčí to vypadá, že docela dobře, pokud jde alespoň o počet tzv. unicorn firem a start-upů.
Ve skutečnosti je to problém a opět kvůli velikosti země. Z tohoto pohledu vidíme, že náš výzkumný systém je větší a silnější než náš ekonomický systém. Naše ekonomika je malá z hlediska velikosti a zdrojů celé země, ale i samotné podniky jsou příliš malé. Je jen velmi málo společností, které jsou dostatečně velké na to, aby mohly provádět výzkum a vývoj ve větším měřítku nebo do něj investovat. Nemůžete vzít velký úspěšný výzkumný tým a umístit ho do firmy s pěti zaměstnanci. To prostě nejde dohromady.
Potěšilo mě, když jsem viděl, že se klade poměrně velký důraz, a dokonce se vynakládají nemalé prostředky na komunikaci vědy s veřejností.
Je to tu vlastně už dlouho. V Estonsku říkáme, že naším náboženstvím jsou znalosti. Popularizace je vnímána jako velmi přirozená součást systému a studie ukazují, že v Estonsku je velmi vysoká důvěra ve vědu. A za to musíme poděkovat usilovnému popularizačnímu úsilí komunikačních profesionálů, protože vědci sami nemají o komunikaci vědy zájem, a to z několika důvodů. Vláda prostřednictvím ministerstva školství a výzkumu a ETAGu dává na toto úsilí peníze. Začali jsme také seznamovat širší veřejnost s výsledky výzkumných projektů financovaných Estonskou výzkumnou radou. Od roku 2018 vychází každoročně online publikace Research-rich Estonia, která je přehledem výsledků grantových projektů. Informovat o vědě považujeme za povinnost vůči společnosti.
Chtěla byste něco vzkázat našim českým čtenářům?
Česká věda je velmi známá. Spolupracujeme s Masarykovou univerzitou a jejich centrem CEITEC. A to mi připomíná, že i když je náš každodenní život velmi náročný, měli bychom si najít čas na spolupráci, učit se jeden od druhého a uvidíme, čeho společně dosáhneme. Myslím, že i v dnešní době můžeme vidět hranici mezi starou a novou Evropou. V nové Evropě vidím lidi pružnější, dychtivější něčeho dosáhnout. Ale měli bychom se častěji snažit toho něčeho dosáhnout společně.
Autor: Vědavýzkum.cz (TH)
Siret Rutiku
Siret Rutiku získala v roce 2000 titul PhD v oboru lingvistika (němčina). Ve své vědecké činnosti se zaměřila na obecnou a srovnávací literaturu, literární kritiku a literární teorii. Svou kariéru zahájila na univerzitě v Tartu jako asistentka a lektorka. Od roku 2006 byla vedoucí kanceláře pro akademické záležitosti a od roku 2016 byla jmenována vedoucí oddělení financování výzkumu v Estonské radě pro výzkum. Od června 2022 pracuje jako vedoucí grantové kanceláře opět na Univerzitě v Tartu.
