Cílem kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu bylo prověřit, zda dosavadní způsob financování veřejných vysokých škol motivuje vysoké školy ke zvyšování kvality jejich činnosti a je zacílen na naplňování státem stanovených potřeb. Kontrolovaným obdobím byly roky 2017 až 2019, v případě věcných souvislostí i období předcházející či následující. Kontrola proběhla u vybraných subjektů - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Akademie múzických umění v Praze, Česká zemědělská univerzita v Praze, České vysoké učení technické v Praze, Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně a Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze.
Podle MŠMT ale zpráva NKÚ nereflektuje poslední vývoj, kdy se v této oblasti odehrála řada koncepčních a progresivních změn. Kromě prorůstového rozpočtového trendu došlo v nedávné době ve vysokém školství také k implementaci nové metodiky (Metodiky 2017+). Díky ní bylo před pár dny ukončeno první plné hodnocení výzkumu na vysokých školách, které svým rozsahem nemá obdoby a zcela jistě se stane další součástí trvalé snahy ministerstva školství o zlepšení kvality činnosti vysokých škol. Níže se můžete podívat na hlavní body zprávy, na které MŠMT reagovalo.
1. NKÚ prověřil systém financování veřejných vysokých škol. V roce 2019 na ně stát vydal přes 45 miliard korun. Způsob financování nemotivuje školy k tomu, aby zvyšovaly kvalitu poskytovaného vzdělání a zaměřily se na svůj dlouhodobý rozvoj. V mezinárodním srovnání se postavení českých veřejných vysokých škol zhoršuje. Problémem je i to, že se veřejným vysokým školám nedaří získat peníze z mezinárodních grantů a navázat intenzivnější spolupráci se soukromým sektorem. Výdaje na jednoho studenta jsou v ČR v mezinárodním srovnání nízké, vysoké školy přesto každý rok nevyčerpaly peníze, které měly k dispozici, a navyšovaly zůstatky svých fondů.
Podle MŠMT úřad hovoří o celkových transferech, které VŠ získaly od všech poskytovatelů a z různých typů dotačních titulů. Řada z nich není vůbec určena na vzdělávací činnost, NKÚ navíc většinu z nich ani neprověřoval. Úřad dovozuje závěry ze zdrojů, které se nedají blíže komentovat a ani ověřit. Podle MŠMT je situace, kdy VŠ generují zůstatky svých fondů, přirozená a nezbytná.
2. Systém financování veřejných vysokých škol, který nastavilo MŠMT, nepomáhá k tomu, aby se zlepšovala kvalita vzdělání. Samo si přitom zlepšení kvality vysokých škol určilo jako jednu z dlouhodobých priorit. Ministerstvo v posledních letech přiděluje veřejným vysokým školám stále více peněz v příspěvcích na počet studentů na úkor peněz rozdělovaných na základě výsledků. Postupuje tak zcela opačně, než si samo stanovilo.
Podle MŠMT se NKÚ odkazuje k dokumentům, které vznikly v letech 2014/2015 a nezohledňuje vývoj rozpočtu a nutnost řešit likvidační důsledky většího poměru tzv. výkonové části vůči té tzv. fixní. Již v kontrolovaném období došlo k zásadní koncepční změně výkonové části (rozdělení VVŠ do segmentů dle jejich velikosti či zaměření) a postupnému navýšení jejího podílu. S výjimkou rozpočtového okruhu zaměřeného na sociální a studentská stipendia, kde se změna připravuje, došlo v každém významném ukazateli v posledních letech k zásadní koncepční změně, která se však podle ministerstva pochopitelně projeví s časovým odstupem. S ohledem na povahu systému financování je podle MŠMT tedy závěr NKÚ zcela zavádějící. Stejně tak v systému financování neexistuje nic jako „příspěvek na počet studentů“. Ministerstvo NKÚ na tuto desinterpretaci podle vlastních slov opakovaně upozorňovalo.
3. V mezinárodním srovnání jsou sice výdaje na jednoho studenta nízké, vysoké školy ale zároveň v kontrolovaných letech každoročně nevyčerpaly prostředky, které měly k dispozici, a převáděly je na své fondy. V letech 2014 až 2019 narostly zůstatky těchto fondů o 45 %. V roce 2019 představoval zůstatek fondů celkem 19 miliard korun. To je přibližně 42 % objemu peněz, které MŠMT ve stejném roce vyplatilo veřejným vysokým školám.
Podle MŠMT je otázka zůstatků fondů VVŠ předmětem častého nepochopení. Proto MŠMT ke zprávě uvedlo komentář pro úplnou a správnou interpretaci této problematiky, který si celý můžete přečíst zde, bod 3. MŠMT hovoří o tom, že úřad obrací odpovědný přístup vysokých škol ke svému hospodaření, včetně účelově vytvářených rezerv, přímo proti školám.
4. Kontrola poukázala i na to, že plány veřejných vysokých škol na jejich dlouhodobý rozvoj jsou mnohdy jen obecné.
Podle MŠMT je míra obecnosti a obecně povaha strategických záměrů VŠ dána jednak strukturou Strategického záměru MŠMT, jednak povahou samotných vysokých škol. V rámci systému vysokého školství působí instituce se třemi sty studenty, stejně tak s téměř padesáti tisící studenty. V tomto smyslu se musí jejich strategické záměry logicky lišit, a proto ministerstvo považuje generalizující závěr NKÚ za zavádějící. Nicméně i MŠMT vnímá potřebu změny strategických dokumentů, a proto pro období SZ2021+ poměrně zásadním způsobem změnilo způsob jak přípravy „svého“ záměru (o záměrech UPOL, VŠE, UHK a dalších univerzit si můžete přečíst i na portále Vědavýzkum.cz), tak projednávání těchto dokumentů vysokých škol.
5. Českým veřejným vysokým školám se řadu let nedaří zlepšit postavení v mezinárodním srovnání. Například v nejstarším hodnoticím žebříčku ARWU se z 26 českých veřejných vysokých škol umístilo v roce 2020 jen sedm a pouze jedna dosáhla na místo v první polovině z tisícovky hodnocených škol.
Podle MŠMT jsou mezinárodní žebříčky vysokých škol a vysokoškolských systémů indikátorem, který je vhodné sledovat, ale kterému není vhodné podřizovat politická opatření ani systém financování. Ministerstvo připomíná, že změna pořadí vysokých škol nebo vysokoškolských systémů často nevyplývá ze zvýšení nebo snížení jejich kvality (která se mění jen velmi pomalu), jako spíše ze změny metodiky hodnocení a definice jednotlivých kritérií. Mezinárodní žebříčky zároveň akcentují zejména výzkumnou výkonnost vysokých škol a jejich mezinárodní reputaci, a v tomto smyslu jsou do jisté míry subjektivní a kulturně zatížené. Žebříčky tak jen velmi nepřímo a nedokonale odráží kvalitu výuky a další přínosy vysokých škol pro společnost. Přílišný důraz na výsledky v žebříčcích by proto mohl snadno vést k upozadění vzdělávací činnosti na úkor výzkumu a vývoje a paradoxně směřovat ke snižování její kvality. To je v přímém rozporu se současnými prioritami ministerstva, které usiluje o posilování kompetencí absolventů a mimo jiné o podporu profesních studijních programů, které v žebříčcích nejsou zohledňovány. Omezené úspěchy vysokých škol v mezinárodních žebříčcích nejsou nikterak specifické pro Českou republiku, obdobně se umisťují i další země z regionu střední a východní Evropy. V regionálně specifickém žebříčku QS EECA University Rankings se naopak české vysoké školy umisťují velmi dobře – Univerzita Karlova na čtvrtém místě, Masarykova univerzita na osmém, další tři školy v top 50 a dalších pět v první stovce.
6. Lépe na tom není ČR ani v mezinárodním porovnání celého vysokoškolského systému. Od roku 2013 si pohoršila ve všech ukazatelích a v roce 2020 se umístila na 29. místě z 50 zemí. V oblasti výsledků dosáhla dokonce jen asi třetinové hodnoty oproti nejúspěšnější zemi.
Podle MŠMT bodování v jednotlivých dimenzích žebříčku U21, na který NKÚ odkazuje, odráží relativní pořadí zemí a jejich porovnání mezi sebou, nikoli absolutní vyjádření jejich kvality. Konstrukce žebříčku navíc nepředpokládá přímé přepočítávání bodů v jedné kategorii na skóre v kategorii jiné. S ohledem na povahu dat a jejich omezenou mezinárodní srovnatelnost a schopnost postihnout kvalitu vysokoškolského systému v plné šíři je třeba interpretovat tato data opatrně. MŠMT navíc nechápe, proč je vůbec téma žebříčků zahrnováno při kontrole časově velmi omezeného vzorku financování veřejných vysokých škol.
7. Úspěšné nejsou české veřejné vysoké školy ani v získávání peněz ze zahraničních výzkumných grantů EU a také se jim nedaří navazovat větší spolupráci se soukromým sektorem. Z údajů, podle kterých MŠMT hodnotí kvalitu výzkumu na veřejných vysokých školách, navíc vyplývá, že se zhoršuje kvalita i relevance těchto výzkumů. Nastavený systém financování navíc klade důraz na kvantitu, a ne na kvalitu výzkumu.
MŠMT k tomuto bodu připomíná, že hodnocení výzkumu a vývoje včetně navazujícího systému financování prošlo v hodnoceném období výraznými změnami, o kterých NKÚ informovalo. V roce 2017 byla schválena nová metodika hodnocení výzkumných organizací, na ni pak navázala samostatná příloha určená k hodnocení vysokých škol. V roce 2020 bylo provedeno náročné hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol za účasti řady zahraničních odborníků. Navzdory pandemii Covid-19 hodnocení bylo řádně završeno. Výstupy z hodnocení budou sloužit jak pro úpravu modelu financování výzkumu a vývoje na vysokých školách, tak pro revizi systémů jednotlivých vysokých škol, při které budou využita doporučení mezinárodních evaluačních panelů. Konstatování NKÚ tak nepřinášejí nové poznatky ani neodrážejí aktuální situaci.
8. Kontrola poukázala i na to, že ČR se sice daří zvyšovat podíl osob s vysokoškolským vzděláním, oproti zahraničí ale výrazně převažují absolventi magisterských oborů. Je jich až třikrát víc než absolventů bakalářského studia. V zemích EU je tento poměr vyrovnaný. V ČR je ve srovnání se zeměmi EU také málo profesně zaměřených bakalářských oborů, které se více orientují na odbornou praxi a přípravu na budoucí povolání. Roste také počet vysokoškoláků, kteří pracují na místech, kde není takový stupeň vzdělání potřeba.
Podle dat Eurostatu v roce 2018 v ČR připadalo na jednoho absolventa magisterského studia 1,22 absolventů bakalářského studia, což je jen o málo méně než průměr EU ve stejném roce (1,47) a téměř stejně jako například ve Švédsku (1,23), upozorňuje MŠMT. Zároveň ministerstvo připomíná, že ČR patří mezi země s velmi vysokým podílem regulovaných profesí, které zpravidla vyžadují magisterské vzdělání. Profesně orientované studijní programy jsou nový fenomén, zavedený novelou zákona o vysokých školách v září 2016. Strategický záměr MŠMT 2021+ se této oblasti věnuje prioritně včetně opatření související s posílením tohoto profilu studijních programů.
Pavel Doleček, náměstek pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu pro portál Vědavýzkum.cz komentoval stanovisko MŠMT ke zprávě NKÚ následovně: "Mohu jen zopakovat klíčové sdělení z našeho stanoviska - tedy že veřejné vysoké školy jsou financovány ze strany ministerstva plně v souladu se zákonem. Domnívám se, že každý kdo sleduje a rozumí veřejné politice v oblasti vysokého školství a výzkumu, vnímá progresivní změny a postupy, které implementujeme. Jelikož zprávu NKÚ považuji v řadě bodů za závažným způsobem zavádějící, připravilo MŠMT obratem podrobnou reakci a vysvětlení."
Celou reakci MŠMT si můžete přečíst zde, zprávu NKÚ naleznete pod tímto odkazem.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
