To platí zejména pro členy nedostatečně zastoupených skupin, do kterých stále patří ženy, Asiati a Afroameričané, příslušníci sexuálních a genderových menšin (LGBTQ+) nebo studenti s nízkými příjmy. Současná situace zahrnuje však také věkově starší výzkumné pracovníky a pracovnice.
S aktuálními „tvrdými“ daty v ruce někteří tvrdí, že věda je na začátku hnutí – takového, které podpoří systémové změny, jež povedou ke zlepšení duševního zdraví výzkumníků v příštích generacích. Jiní tvrdí, že pro mladé vědce, kteří i tak z vědních oborů často utíkají, dochází ke změnám příliš pomalu, a tudíž dochází k efektu, který by mohl mít neblahé dopady na budoucnost výzkumu i samotné společnosti.
Na problematiku sexuálního obtěžování se začalo více upozorňovat v roce 2015, když Teresa Evans, která v tu dobu měla na starost postgraduální biomedicínský kariérní rozvoj na University of Texas Health Science Center v San Antoniu, začala svůj vlastní výzkum. V té době zjistila, že je na toto téma nedostatek literatury. Nejen, že bylo málo zdrojů o tom, jak studentům pomoci, ale nebylo ani jasné, jak rozsáhlé problémy s duševním zdravím jsou. To Evansovou přimělo zahájit svůj vlastní průzkum, aby záležitost kvantifikovala. Obdržela 2 279 odpovědí, většinou od doktorandů z 234 institucí z 26 zemí.
Výsledky zveřejněné v březnu 2018 představovaly v té době největší průzkum svého druhu a odhalily globální problém: 41 % respondentů odpovědělo, že trpí středně těžkou až těžkou úzkostí a 39 % z nich mělo středně těžkou až těžkou depresi, což jsou šestkrát vyšší hodnoty než v běžné populaci.
Studie navíc narazila i na další rozsáhlý problém: sexuální obtěžování ve vědě, které postihuje zejména ženy. V roce 2014 zdokumentovala Kathryn Clancy, antropoložka z University of Illinois Urbana-Champaign, vysokou míru sexuálního obtěžování v terénním výzkumu. V roce 2017 pak ona a její kolegové provedli průzkum u 474 astronomů a planetárních vědců a zjistili, že 30 % žen se necítí bezpečně kvůli svému pohlaví (ve srovnání s 2 % mužů).
Tyto studie povzbudily americké National Academies of Sciences, Engineering, and Medicine, aby jmenovaly zvláštní komisi, která by prozkoumala tento problém v akademickém prostředí. Organizace v červnu 2018 vydala zprávu, která odhalila všudypřítomné a škodlivé sexuální obtěžování ve vědě.
Problém se musí řešit systémově
Sexuální obtěžování ve vědním prostředí samozřejmě není problémem jen ve Spojených státech. V roce 2020 Wellcome, hlavní poskytovatel biomedicínského výzkumu v Londýně, provedl průzkum mezi více než 4 200 vědci z 87 zemí napříč pohlavími a různými kariérními stupni a obory. Z výsledků vyplynulo, že 43 % respondentů zažilo šikanu nebo obtěžování a 61 % jich bylo svědkem takového chování. Mnozí se domnívali, že je to „kulturně systémový problém“ a 33 % si myslelo, že institucionální lídři nad takovým chováním zavírali oči.
Velký průzkum v roce 2021 provedl také časopis Nature, a to mezi více než 3 200 pracujícími vědci. Téměř jedna třetina z nich uvedla, že pozorovala diskriminaci nebo obtěžování kolegů v jejich současné práci. Následující rok další průzkum Nature zahrnující více než 3 200 doktorandů a magisterských studentů zjistil, že 35 % vědců, kteří se identifikovali jako příslušníci menšinových rasových nebo etnických skupin, uvedlo, že během svého postgraduálního studia zažili obtěžování nebo diskriminaci. Také podle nejnovější studie nadace L‘Oréal, do níž se zapojilo 5 200 vědeckých pracovníků ze 117 zemí včetně Česka, se se sexuálním obtěžováním na pracovišti setkala každá druhá vědkyně.
„S nějakou formou genderově podmíněného násilí mělo zkušenost 62 procent účastníků výzkumu, ale pouze 13 procent tuto skutečnost nahlásilo. Tento fakt ukazuje, že problém je nutné řešit systémově a nastavit pro univerzity a instituce konkrétní procesy, které se zaměří nejen na to, jak v takové situaci reagovat, ale také jak jí předcházet,“ komentuje Marcela Linková, vedoucí výzkumného oddělení NKC – gender a věda, výsledky výzkumu projektu Horizon Europe UniSAFE, který se zabývá genderově podmíněným násilím v univerzitním a výzkumném prostředí.
O snížení počtu případů obtěžování usiluje úřad ministryně pro vědu Heleny Langšádlové. „V budoucnu by instituce měly získávat finanční prostředky i na základě toho, zda mají nastaveny vhodné procesy a postupy v oblasti lidských zdrojů, včetně genderové rovnosti," řekl náměstek ministryně pro vědu Štěpán Jurajda.
Kolektivní vyjednávání
Podle kognitivní neurovědkyně Vassiki Chauhan by mohlo problém vyřešit kolektivní vyjednávání. „Chtělo by zapojit celou akademickou obec do vytváření lepšího pracoviště,” říká Chauhan, která je zároveň obhájkyní pracovní reformy.
Vědkyně zároveň míní, že sexuální obtěžování je celkově drasticky podhodnoceno, protože se oběti často obávají odvety, obviňování, ponižování a nedůvěry. „Možná se zdá, že když sexuální obtěžování v dané instituci vyjde najevo, poškozuje to její pověst, ale z dlouhodobého hlediska to přináší zlepšení pro akademické pracovníky,” tvrdí a dodává, že podle její vlastní zkušenosti a toho, co ví o zkušenostech ostatních, kteří již tuto zkušenost mají, byla užitečná podpora – ne ta od administrativních pracovníků, ale od řadových zaměstnanců. Lidé totiž potřebují, aby se cítili více jako členové komunity a méně jako oběti.
Také National Union of Students provedla ve Spojeném království šetření, ze kterého vyplynulo, že mezi požadavky postgraduálních studentů, kteří jsou zapojeni do kolektivního vyjednávání, patří například existence podpůrných skupin pro oběti sexuálního obtěžování a nezávislé vyšetřování stížností třetí stranou. Kolektivní vyjednávání by mělo být zakotveno v politice na institucionální úrovni a mělo by být podporováno významnými sponzory vědy, jako je například National Science Foundation a National Institutes of Health, myslí si dále Chauhan.
Sexuální obtěžování nedávno řešila i University of Lausanne ve Švýcarsku, kde tři bývalí výzkumníci předložili univerzitě zprávy o údajném nevhodném chování předního evolučního biologa Laurenta Kellera k vědkyním a studentkám. Univerzita s výzkumníkem rozvázala pracovní poměr a připravuje rozsáhlé změny v politice týkající se obtěžování. Mluvčí univerzity Géraldine Falbriard uvedla, že změny budou zahrnovat povinné školení personálu, lepší komunikaci o univerzitních postupech a zpřístupnění více a lépe vyškolených důvěrníků pro cíle obtěžování i jeho svědky. Pravidelná veřejná zpráva bude anonymně uvádět počet stěžovatelů a sankce uvalené na pachatele.
„Skutečná náprava je možná s validací zkušeností těch, kteří takové zacházení zažili, uznáním rozšířenosti obtěžování a solidaritou s ostatními, kteří čelili podobnému zacházení,” uvádí na závěr Chauhan.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroje: Nature, Science, Issues
Tématem šikany v akademickém prostředí se zabývá také naše červnová anketa. Máte zkušenost s mobbingem, bossingem či sexuálním obtěžováním na pracovišti? Dejte nám vědět.
