Dohoda Read & Publish byla přijata 1. ledna 2020, samotná smlouva a seznam příslušných časopisů však byl zveřejněn až na konci května 2020. V Evropě uzavřelo v minulosti podobnou smlouvu například i Nizozemí. Smlouva se podobá „Big Deal“ smlouvě, která umožňuje získat velký počet vědeckých časopisů za výhodnější cenu předplatného. V současné době je však tento přístup kritizován jako restriktivní a omezující flexibilitu.
Fixní rozpočet na 4 roky
Švýcarské univerzity získají v rámci uzavřené dohody přístup k celému portfoliu časopisů Elsevier po dobu 4 let, přičemž všechny participující instituce mohou publikovat v hybridním a Gold Open Access modelu. Ve zveřejněné smlouvě je stanoven roční fixní rozpočet za určitý objem publikovaných článků. Pokud není roční kvóta naplněna, rozdíl se nepřevádí do dalšího roku a zaniká. Jestliže je ale kvóta překročena, autoři musejí za publikování zaplatit.
Čtyřletý rozpočet činí celkem 57 milionů eur. Pro rok 2020 mají švýcarské univerzity schváleno 13,8 milionu eur, což odpovídá publikování 2850 článků. Z dat Elsevieru přitom vyplývá, že švýcarské univerzity prozatím pod hlavičkou dohody publikovaly asi 400 článků. I když vezmeme do úvahy, že rozhodujícím datem je datum podání článku, nikoliv jeho zveřejnění, které mnohdy nastane až v roce následujícím, při publikační aktivitě činící zhruba 30 článků týdně je velmi nepravděpodobné, že se letošní plán podaří švýcarským univerzitám využít.
Příliš mnoho publikací není zahrnuto do dohody
Navíc se ukazuje, že mnoho publikovaných článků není do dohody s Elsevierem vůbec zahrnuto. Přibližně 400 dalších článků bylo totiž publikováno na vlastní náklady, ve třech čtvrtinách případů dokonce v časopisech, které jsou na seznamu dohody. Možná vysvětlení jsou, že univerzity buď určité příspěvky odmítnou publikovat anebo Elsevier články správně neidentifikuje a nezahrne do uzavřené dohody.
Kromě toho existuje ještě dalších 650 vědeckých článků se švýcarským spoluautorem, který však není uveden jako „corresponding autor“, což vede k automatickému vyřazení těchto článků z dohody. Celkem tedy Elsevier od ledna do srpna 2020 přijal 1450 švýcarských článků, přičemž pouze 27 % z nich bylo financováno v rámci dohody Read & Publish.
Dvojí platba za jednu publikaci
Švýcarská Read & Publish dohoda vedla i k uveřejnění několika publikací v takzvaných „mirror journals“, což jsou plně přístupné dceřiné vědecké časopisy od prestižních předplácených časopisů. Někteří akademičtí pracovníci nápad těchto mirror journals vítají, ale mnoho tuto myšlenku naopak odsuzuje, jako snahu pozastavit přechod na open access.
Gutknecht také eviduje případy, kdy byl autor článku dodatečně fakturován, i když mohly být náklady na publikování hrazeny dohodou. Zvláště v případě, kdy švýcarská dohoda ještě nevyčerpala publikační kvótu, to představuje další finanční zátěž pro univerzity zahrnuté v dohodě.
Výhody smlouvy jsou zatím nejasné
Ačkoliv je Gutknecht příznivcem open access, kritizuje, že švýcarské akademické prostředí uzavřelo dohodu s Elsevierem příliš pozdě. Během vyjednávání se totiž změnily podmínky, Plán S nabírá na obrátkách a Elsevier přestává mít podporu v Německu a dalších zemích.
Švýcarský vyjednávací tým přitom nakonec po dlouhém vyjednávání přistoupil na nejasně definovanou dohodu, která tamní univerzity přiměje publikovat po 4 roky, aniž by si předem vyzkoušely, jak jim nastavené podmínky budou vyhovovat. Jak se zdá, nakladatelství navíc tímto finančně zajímavým kontraktem získalo i převahu nad konkurencí. Je zde však riziko, že se objem publikací v rámci dohody nebude vyvíjet očekávaným směrem a švýcarské univerzity ponesou dodatečnou finanční zátěž za publikování v hybridních open access časopisech.
Autor: Vědavýzkum.cz (ED)
Zdroj: Open Access Monitoring, Wisspub
