Nyní mají ženy větší šanci začít s výzkumnou kariérou než před 20 lety, odhaluje studie vedená Ludo Waltmanem, vědcem na Leiden University v Nizozemsku. Ten se se svými kolegy ponořil do obrovské citační databáze Scopus, která je pod hlavičkou vydavatelství Elsevier. V ní zkoumali publikační kariéru asi šesti milionů výzkumných pracovníků po celém světě, kteří v letech 1996 až 2018 napsali nejméně tři články. Tým zveřejnil svá zjištění na serveru arXiv.org1.
Autoři zjistili, že podíl žen začínajících vědeckou dráhu se postupem času zvyšoval. V roce 2000 tvořily ženy 33 % výzkumných pracovníků začínajících svou publikační kariéru. Jejich počet vzrostl v posledních letech na 40 %. Waltman tvrdí, že ačkoli výsledky nejsou překvapivé, je důležité, že nyní existují konkrétní statistiky potvrzující tento trend pro mnoho zemí, stejně tak i vědeckých oborů.
Ve fyzikálních vědách, matematice a strojírenství jsou autoři-muži v mnohem větším zastoupení než ženy, a to i v posledních letech. V průměru také publikovali o 15–20 % více prací.
Publikační činnost mužů je vyšší, ale jen minimálně
Waltman a jeho tým se chtěli dobrat i toho, zda ženy publikují kontinuálně, nebo zda jejich publikační činnost s časem klesá. Výsledkem je, že u žen je méně pravděpodobné, že budou pokračovat v publikování bez ohledu na to, v jakém roce zahájili svou kariéru. Z toho nizozemští autoři předpokládají, že kariéra výzkumnic je v podstatě kratší. V různých oblastech však existují markantní rozdíly.
Pokud však vezmeme v potaz i velmi dobře známý problém, kdy se obecně daří mužům postupovat do vedoucích vědeckých pozic častěji než ženám, byly výsledky studie pro jejich autory překvapivé. Publikační činnost se totiž u obou pohlaví příliš neliší, protože ve vybraném vzorku ve výsledku ženy zaostávají o pouhá 2 %. I tak autoři studie připomínají, že vědecká kariéra není jen o počtu publikací.
Studie má však jeden zásadní nedostatek: nepracovala s daty z Indie a Číny, které dohromady představují přibližně jednu třetinu světové populace. Flaminio Squazzoni, sociolog The University of Milan v Itálii, souhlasí s tím, že chybějící údaje z Indie a Číny jsou velkou mezerou celého zjištění. „Je pravděpodobné, že kdybychom měli údaje o těchto dvou zemích, pohled na akademické pracovnice by mohl být o něco horší,“ říká italský vědec.
Nejistá pracovní smlouva a absence flexibility
Nedávný australský průzkum zjistil, že v asijsko-tichomořské oblasti pandemie koronaviru ještě prohloubila nerovnosti mezi ženami a muži, přičemž téměř polovina všech vědkyň si nebyla schopna kvůli lockdownu přizpůsobit svou práci. Průzkum australské akademie věd zjistil, že pouze 56 procent žen, které se musí věnovat mimo vědy i rodičovství, má flexibilní pracovní režim. To krize ještě zhoršila, protože jim často bránila v přístupu k výzkumným zařízením, snížila jejich produktivitu a ohrozila jejich duševní zdraví.
Studie uvádí, že došlo ke snížení kvality a množství výzkumných publikací, což pravděpodobně v budoucnu poškodí jejich vyhlídky na financování. „Pandemie má neblahý dopad na ženy a existuje reálné riziko, že jakýkoli pokrok dosažený před pandemií v oblasti rovnosti žen a mužů ve STEM (přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika) je ohrožen,“ uvedla tajemnice pro zahraniční akademické záležitosti Cheryl Praeger.
Výzkum zjistil, že ženy často nemají jistou pracovní smlouvu, přičemž 39 % vědkyň na počátku kariéry dostává smlouvu na dobu určitou, u 23 % tento problém přetrvává i v polovině kariéry.
Zastoupení žen mezi absolventy v oblasti STEM bylo také hluboko pod 50 procenty, v některých zemích dokonce pouhých 15 procent, zjistil výzkum. „V Austrálii, pokládané za vyspělou ekonomiku, vykonávaly ženy v roce 2020 pouze 13 procent povolání s kvalifikací STEM,“ říká Praeger.
Ženy, které obecně nemají dostatečné zastoupení ve STEM, mají větší pravděpodobnost, že zůstanou v juniorních rolích s nejistým úvazkem. Výzkum zjistil, že právě s takovým úvazkem je zaměstnáno až 47 žen působících na univerzitách.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroj: Nature, Times Higher Education
