facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Užitné vzory

1. 10. 2016
Užitné vzory

Užitný vzor se v mnohém podobá ochraně patentové, ale v mnohém se také liší. Umožňuje velmi rychlou výlučnou ochranu technických řešení s nízkými finančními náklady.

Zápis užitných vzorů do rejstříku je zejména opodstatněn v případech, kdy je předmět ochrany v době svého vzniku již připraven k hospodářskému využití, inovační krok v oboru je poměrně krátký a rizika z případného sporu nejsou vysoká. Naopak tam, kde je hospodářské využití podmíněno dlouhodobými zkouškami (jako je tomu například u léčiv) a kde náklady na vývoj a zavedení a s tím spojená rizika jsou vysoká, není tato forma ochrany vhodná už jen z toho důvodu, že maximálně dosažitelná doba ochrany ve srovnání s patentem na vynález je poloviční.

Výluky z ochrany jsou označeny jako technická řešení, která jsou ochrany nezpůsobilá. Jedná se o řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky, dále se jedná o odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakož i biologické reproduktivní materiály a nakonec i způsoby výroby nebo pracovní činnosti.

Vyloučení užitných vzorů z právní ochrany těch vynálezů, které patří do kategorie „způsob“, je ze strategického hlediska pro užitné vzory významným omezením. Jedná se o vynálezy, jejichž podstatou jsou například nové postupy výroby nebo metody měření nebo změny stavu látek, například sušením nebo zmrazením. Tyto vynálezy jsou zpravidla charakterizovány působením na pracovní předmět, které trvá po určitou dobu, takže je pro tyto vynálezy důležitý časový průběh a postupná následnost jednotlivých úkonů či technologických operací. Tato zákonná výluka z ochrany v případě užitných vzorů nemá žádné významné věcné odůvodnění. Proto se o tomto druhu výluky u právní ochrany formou užitných vzorů již dlouhou dobu debatuje a v některých zemích byla tato praxe opuštěna.

Užitný vzor platí na omezenou dobu, tedy čtyři roky ode dne podání přihlášky. Dobu platnosti zápisu lze na základě zpoplatněné žádosti až dvakrát, vždy o tři roky prodloužit. Celková možná doba ochrany tedy představuje 10 let, a to je jeden z hlavních rozdílů v porovnání s ochranou technických řešení patentem.

Podle ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů
(dále také „zákon o užitných vzorech“) se za užitný vzor považuje technické řešení, které je nové, přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a je průmyslově využitelné.

Jak již bylo uvedeno, užitný vzor se příliš neodlišuje od patentové ochrany, a proto také i právní předpis v řadě případů výslovně odkazuje na právní úpravu ochrany vynálezů patentem. V ustanovení § 21 odst. 2 zákona o užitných vzorechse uvádí, že pro práva na užitný vzor, spolumajitelské vztahy, pro zápis licenčních smluv k využití předmětu užitného vzoru, pro převody užitných vzorů, pro vztahy k zahraničí, pro zastupování v řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví, pro zastavení řízení, pro prominutí zmeškání lhůty, pro nahlížení do spisů, pro určovací řízení, pro zápis užitných vzorů utajovaných podle zvláštních právních předpisů, pro opravné řízení a pro porušování práv, pro právo na informaci a pro udělování nucených licencí se obdobně použijí ustanovení patentového zákona.

Osvědčení na užitný vzor lze získat po podání přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví na formuláři, který má obdobné náležitosti jako patentová přihláška. Také popis včetně nároků na ochranu je upraven obdobnými pravidly.

Bez souhlasu majitele užitného vzoru nesmí nikdo technické řešení chráněné užitným vzorem při hospodářské činnosti vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit. Majitel užitného vzoru, stejně jako je tomu u patentu, je oprávněn poskytnout souhlas k využívání technického řešení jiným osobám, nebo na ně užitný vzor převést a dále všem třetím osobám využívání chráněného řešení zapovědět. Při výkladu rozsahu ochrany se taktéž používají stejná formální pravidla jako v případě patentové ochrany. V tomto aspektu ale právní úprava neobsahuje žádný formální odkaz na patentové právo a je v některých hraničních případech předmětem rozdílných právních názorů a tím i odpovídajících praktických obtíží.

Dále se budeme věnovat pouze těm ustanovením platné právní úpravy o užitných vzorech, která jsou od právní úpravy patentové rozdílná a mají významné praktické dopady. To se týká i otázek výmazu užitného vzoru, který se vlastně na základě platné právní úpravy stává „součástí prověřování“ podmínek stanovených pro řádnou právní ochranu.

Novost užitného vzoru

Světová novost je stejně jako u patentů základním požadavkem pro zápis užitného vzoru do rejstříku. Právní konstrukce novosti je ale na rozdíl od patentů budována odlišně. Stavem techniky je vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti, zveřejněno.

Stavem techniky ale podle výslovného znění právního předpisu není zveřejnění výsledku práce přihlašovatele nebo jeho právního předchůdce, ke kterému došlo v posledních šesti měsících před podáním přihlášky užitného vzoru. Tím se stává užitný vzor zajímavým prostředkem průmyslověprávní ochrany pro subjekty, které ať již z jakéhokoli důvodu připustily zveřejnění vlastního řešení. V rámci hodnocení novosti pro účely patentové ochrany zveřejněním dochází k destrukci novosti technického řešení a pevnou patentovou ochranu z tohoto důvodu nelze získat. U užitných vzorů je situace jiná. Právní úprava poskytuje přihlašovateli šestiměsíční ochrannou lhůtu, která je někdy označována, zejména v souvislosti s patentovou ochranou, jako „grace period“. To znamená, že do šesti měsíců po zveřejnění podstaty technického řešení může být přihláška užitného vzoru podána a předchozí zveřejnění v uvedené lhůtě nebrání naplnění požadavku novosti.

Starší právo

Z vymezení pojmu novosti pro účely užitných vzorů plyne, že ke stavu techniky nepatří obsah do této doby nezveřejněných patentových přihlášek a přihlášek užitných vzorů s dřívějším právem přednosti. U užitných vzorů se vztahy k řešením s dřívějším právem přednosti a problém zabránění dvojí ochrany shodných řešení rozdílných přihlašovatelů řeší prostřednictvím takzvaného staršího práva. Ke vzájemnému vymezení případného střetu užitného vzoru se starším právem, které plyne z patentu nebo užitného vzoru s dřívějším právem přednosti, dochází až v rámci výmazového řízení.

Při posuzování staršího práva se vychází pouze z obsahu patentových nároků u patentů a z obsahu nároků na ochranu u užitných vzorů se starším právem přednosti, neboť účelem staršího práva je pouze vyloučení dvojí ochrany téhož předmětu u rozdílných přihlašovatelů.

Odbočení

Přihlašovatel vynálezu má možnost odbočit ze své patentové přihlášky podané v ČR na přihlášku užitného vzoru s tím, že mu Úřad průmyslového vlastnictví (dále také Úřad) přizná právo přednosti z původní patentové přihlášky. To se týká i evropské patentové přihlášky, neboť ustanovení § 35b odst. 4 patentového zákona uvádí, že na žádost přihlašovatele Úřad projedná evropskou patentovou přihlášku jako národní přihlášku užitného vzoru. Stejně tak lze i odbočit z mezinárodní patentové přihlášky podané podle smlouvy PCT, ve které je Česká republika platně určeným státem.

K přiznání práva přednosti u odbočené přihlášky užitného vzoru je třeba současně splnit v zákoně uvedené podmínky. Musí se jednat o stejné technické řešení, tj. o technické řešení, které je shodné v podstatných znacích, anebo technické řešení, které je ve vztahu k patentové přihlášce, z níž se odbočuje, zúžené. V původní patentové přihlášce musí být tedy uvedeny všechny podstatné znaky odbočené přihlášky užitného vzoru.

Dále musí být přihláška užitného vzoru podána nejpozději do 2 měsíců od právní moci rozhodnutí o patentové přihlášce, nejpozději však do 10 let od jejího podání. Přihlašovatel musí do 2 měsíců od podání přihlášky užitného vzoru předložit stejnopis patentové přihlášky, z níž se dovolává nabytí práva přednosti.

Odbočení umožňuje v některých případech získat průmyslověprávní ochranu i tehdy, když hrozí, že dané řešení nebude shledáno z hlediska odpovídajícího stupně tvůrčí úrovně pro udělení patentu za dostatečné. U užitných vzorů se předpokládá pouhé překročení odborné dovednosti, zatímco u patentově chráněného řešení se vyžaduje vynálezecká činnost.

Kromě toho lze odbočením zajistit průmyslověprávní ochranu i v případě, že u patentové přihlášky hrozí námitka vlastního předuveřejnění. To však platí pouze pro případy, kdy k vlastnímu předuveřejnění nedošlo dříve než 6 měsíců před podáním patentové přihlášky.

Rámec pouhé odborné dovednosti

Na rozdíl od patentové ochrany, kde je podmínkou pro právní ochranu vynálezecká činnost, je požadavkem pro zápis užitného vzoru do rejstříku to, aby technické řešení přesáhlo rámec pouhé odborné dovednosti. Obecně se tedy po dlouhou dobu spíše intuitivně mělo za to, že se jedná o blíže neurčený nižší stupeň vynálezecké činnosti, o níž je k dispozici rozsáhlá literatura a také rozhodnutí patentových úřadů a soudů. Jedná se ale o problém, který má hlubší kořeny.

Zařazení jistého stupně nezřejmosti jako kritéria pro právní ochranu technických řešení je výrazem snahy odlišit právně chráněný vynález od jiných formálně nových a prospěšných vynálezů, neboť ne každé formálně nové a prospěšné technické řešení je jistým přínosem do stavu techniky jako celku, respektive obohacením tohoto stavu. Má se tedy obecně za to, že právně chráněná technická řešení mají ležet za hranicemi běžné řemeslné nebo inženýrské rutinní práce.

V opačném případě, pokud by zde podmínka nezřejmosti, vynálezecké činnosti či nepřekročení rámce pouhé odborné dovednosti nebyla, byly by průmyslu kladeny nepřiměřené překážky a normální technický rozvoj by byl brzděn, kdyby „čistě řemeslné a rutinní výkony, i když často užitečné, měly být chráněny patenty“. Německá nauka vycházela z toho, že mezi tím, co je známo, a tím, co je způsobilé k průmyslověprávní ochraně, musí zůstat volný prostor, do něhož v zájmu dalšího technického rozvoje nemá patentová ochrana přístup.

Vynálezecká činnost či vynálezecký krok vyjadřují určitý potřebný stupeň výsledku tvůrčího úsilí, který je nezbytný pro získání společenské prémie ve formě právní ochrany. V případě užitných vzorů je podmínkou zápisu užitného vzoru do rejstříku to, aby přihlašované technické řešení kromě novosti „přesáhlo rámec pouhé odborné dovednosti“. I tato poněkud komplikovaně vyjádřená podmínka zápisu do rejstříku užitných vzorů směřuje k vymezení stupně tvůrčího úsilí původce. S využitím přístupu „racionálního zákonodárce“ se mělo dlouhou dobu obecně za to, že pokud bylo v této souvislosti užito u patentu a užitného vzoru zásadně odlišného slovního vyjádření této podmínky, musí se jednat i o pojmy obsahově rozdílné. U patentu se očekával vyšší stupeň tvůrčího úsilí, nicméně v praxi často zůstávalo nedořešeno, o kolik vyšší toto úsilí musí být a jak je možné ho v této souvislosti poměřovat. V řadě případů jde o praktickou otázku – například při zrušení či výmazu užitného vzoru nebo v případě možnosti odbočení.

Z pohledu administrativně právní techniky došlo ke sjednocení názorů na vypořádání se s touto otázkou v rámci správního soudnictví. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že pro posouzení této otázky je nutno nejprve popsat stávající stav, ze kterého se vycházelo, a dále konkrétně uvést, v čem se hodnocené řešení odlišuje od dosavadního stavu techniky, a jaké tedy bylo třeba učinit kroky k vytvoření posuzovaného řešení. Teprve na základě těchto skutečností je možno dovodit, zda došlo k překročení rámce pouhé odborné dovednosti.

Průlomem do těchto úvah se stalo v Německu rozhodnutí Spolkového patentového soudu XZB 27/05 ze dne 20. 6. 2006 ve věci „Předváděcí skříň“. V rámci tohoto rozhodnutí se senát odklonil od dřívějších úvah, kdy otázka vynálezecké činnosti byla považována za otázku skutkovou s tím, že jde o otázku právní, kterou je třeba posuzovat podle konkrétních okolností případu. Rozhodnutí obsahuje obšírný rozbor souvisejících otázek. Uvádí se zde, že i u užitných vzorů je nutná vynálezecká nadřazenost nad předměty, které je schopen vytvořit průměrný odborník, neboť jen takové řešení může být předmětem výhradního práva.
Uvedené rozhodnutí Spolkového patentového soudu v Německu směřuje k tomu, aby se bránilo výlučné právní ochraně jednoduchých technických řešení s nízkým stupněm tvůrčí invence. V těchto případech není společensky žádoucí, aby technická řešení této povahy byla předmětem výlučné právní ochrany, a třetí osoby tak byly vyloučeny z obchodního využití.

Zápis do rejstříku bez úplného průzkumu

Užitné vzory se zapisují do rejstříku na základě takzvaného registračního principu. Jeho podstata spočívá v tom, že před zápisem nedochází k porovnání předmětu užitného vzoru se stávajícím stavem techniky – nezkoumá se, zda předmět přihlášky užitného vzoru splňuje požadavky novosti a tvůrčí úrovně, což umožňuje velmi rychlé a finančně nenáročné řízení. Před zápisem do rejstříku je tak prováděn pouze formální průzkum, včetně vyloučení těch přihlášek, které nemohou být užitným vzorem chráněny nebo spadají do výluk z ochrany. Právní úprava užitných vzorů presumuje při zápisu užitného vzoru do rejstříku jeho novost, přesah rámce pouhé odborné dovednosti a jeho průmyslovou využitelnost, čímž odsouvá posouzení těchto podmínek do fáze řízení o výmazu užitného vzoru.

Jedná se ale nejen o základní rozdíl mezi oběma systémy právní ochrany technických řešení, ale i o řadu praktických dopadů, které obecná veřejnost ne zcela dobře chápe. Protože se před zápisem užitného vzoru do rejstříku neprovádí rešerše ani úplný průzkum, umožňuje tento princip řízení, aby ochranu bylo možné získat po právu i na řešení, která nejsou nová ani nepředstavují překročení rámce pouhé odborné dovednosti. Nejedná se přitom o žádné nedopatření, nesprávnost postupu ani žádné jiné pochybení, ale o postup, který je v souladu s právním předpisem. Jde pouze o jakousi „daň“ za to, že řízení o přihlášce je velmi rychlé a finančně nenáročné.

Uvedená odlišnost užitného vzoru od patentem chráněného vynálezu je významnou skutečností pro nakládání s takto chráněným technickým řešením. Znamená totiž, jak již bylo shora uvedeno, že užitným vzorem lze chránit jednak řešení, která by obstála i v náročném patentovém průzkumu, ale také řešení, která nesplňují požadavky na žádnou průmyslověprávní ochranu.

Z tohoto pohledu nakládání s užitnými vzory vyžaduje vyšší míru obezřetnosti. To se týká zejména otázek spojených s licenční praxí, úplatným převodem užitných vzorů, jejich oceňováním a následným případným vkladem do obchodních společností či bankovními zástavami.

Výmaz užitného vzoru z rejstříku

Z důvodů shora uvedených je výmaz užitných vzorů v porovnání se zrušením patentové ochrany celkem běžnou skutečností. Každý má možnost podle ustanovení § 17 a 18 zákona o užitných vzorech podat návrh na výmaz užitného vzoru. Na rozdíl od zrušení patentu je možno výmaz provést i v rámci zkráceného řízení, bez ústního jednání.

Důvodem pro výmaz může být to, že technické řešení není způsobilé k ochraně. Tedy především, že nevyhovuje požadavku novosti nebo dostatečnému stupni tvůrčí úrovně nebo předmět užitného vzoru je již chráněn patentem či užitným vzorem s dřívějším právem přednosti. Posledním důvodem pro výmaz užitného vzoru může být skutečnost, že jeho předmět jde nad rámec původního podání přihlášky užitného vzoru. To se může stát tím, že během řízení jsou do předmětu užitného vzoru vneseny znaky, které původní přihláška neobsahovala.

Návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny. Uplatnění nových důkazních prostředků je možné pouze v rámci nového návrhu.

V případě, že majitel užitného vzoru se po seznámení s obsahem návrhu na výmaz k tomuto návrhu nevyjádří, Úřad průmyslového vlastnictví výmaz provede, aniž by se zabýval věcnou podstatou a správností odůvodnění návrhu na výmaz.

 

Karel Čada

Text je zkráceným výňatkem z publikace CHRÁNIT / NECHRÁNIT, to je otázka.