facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Radek Zbořil: Reakce na blog Václava Hořejšího

4. 2. 2020
Radek Zbořil: Reakce na blog Václava Hořejšího

Profesor Hořejší publikoval 28. 1. 2020 na portále Vědavýzkum.cz článek Aféra v Olomouci a principy vědecké etiky. Už poněkolikáté tak vedl filipiku proti mé osobě a v principu i proti řadě kolegů z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) a na základě domněnek nabízí vědecké komunitě rádoby nezaujatý pohled na dění v Olomouci.

Na jeho spekulace reagovalo vedení UP fakty a důkazy, které interpretace prof. Hořejšího vyvracejí. Jelikož v texu Václava Hořejšího padlo opakovaně mé jméno, považuji za nutné se k němu vyjádřit.

Pochybení a retrakce článku Heřmánek et al. JACS 2007. Prof. Hořejší se znovu vrací k článku, v němž prokazatelně došlo k manipulaci s daty v jednom z grafů, a nepravdivě se staví do role „nezúčastněného vnějšího pozorovatele“. Osobně se totiž setkal a vedl obšírnou korespondenci s jedním z autorů – RNDr. Čeňkem Gregorem a adresoval ji poměrně širokému okruhu respondentů. Dr. Gregor v ní mimo jiné uvádí, že se mu k manipulaci přiznal dr. Heřmánek. Tento fakt je v souladu se dvěma znaleckými posudky, které jsem nechal vypracovat a které ukazují, že dr. Heřmánek manipuloval analogickým způsobem se stejnými zdrojovými daty v jiném svém ryze autorském díle. Osmičlenný tým pod vedením prof. Otyepky v rámci re-investigace po několika měsících zjistil, že data jsou plně reprodukovatelná a tato informace byla odeslána editorovi JACS, prof. Stangovi. Ani on nezpochybnil reprodukovatelnost výsledků, proto následovala dle Hořejšího „eufemistická formulace“ retrakce. Úprava byla zcela zbytečná a hloupá, bez vlivu na závěry práce. Nijak mě to netěší, ale stovky světových vědců musely retrahovat své články z nejrůznějších důvodů. Připomínám, že dr. Heřmánek nebyl můj student nebo podřízený, ale kolega na pracovišti. RCPTM v té době neexistovalo a dr. Heřmánek s ním neměl nikdy nic společného.

Opětovná diskuse o tom, jak tehdejší student Gregor doplatil na odhalení tohoto podvodu, jen ukazuje na „nezaujatost“ Hořejšího analýz. Zastává se studenta, který hrubě porušoval pracovní kázeň, lhal stran své pracovní docházky, poté Etické komisi UP, když tvrdil, že neví, kdo s daty manipuloval, aby později Hořejšímu odkryl pravdu.

Hořejší se tak nepřímo vysmívá práci sedmi členů komise pro obhajobu doktorské práce pod vedením prof. Hobzy. Prof. Černík jako jeden z členů komise své pocity například vystihl slovy: „Pokud si myslíte, že se sešla komise za účelem „potopit“ doktoranda, komise zfalšovala zápis, 7 profesorů lže, proděkanka byla zmanipulovaná, a na druhou stranu si pan Gregor zaslouží respekt a uznání, tak doufám, že ve svém názoru zůstanete osamocen.“ Vyjádření členů komise a očitých svědků obhajoby naleznete zde. Objektivní průběh obhajoby potvrdilo svým vyjádřením i vedení UP.

Komentář k článku Tuček et al. Nat. Commun. 2016. Na úvod je třeba říci, že obyčejné lidské chyby se dopustil Jiří Tuček, první autor práce, který měřil a zpracovával Mössbauerova spektra. Do jednoho z obrázků v Supplementary Information, který měl demonstrovat stabilitu připraveného materiálu, vložil místo tří podobných spekter třikrát stejné spektrum. Jen těžko by tímto primitivním způsobem chtěl cokoliv zakrývat jeden z největších odborníků v daném oboru v Evropě, člen Mezinárodního výboru Mössbauerovy spektroskopie (IBAME) a hostující přednášející na tokijské univerzitě. Doc. Jiří Tuček svůj omyl nikdy nepopíral, obrázek opravil a sám odeslal ve formě Corrections do redakce Nature Communications. Bohužel pan děkan, jak je na PřF UP běžné – tedy opět na anonymní podnět, začal pochybení z oblasti fyziky pevné fáze šetřit fakultní komisí, do níž nominoval biologa, optika a organického chemika.

Právě průběh šetření a další okolnosti, o kterých se zmiňuji níže, vedly k nervovému zhroucení dlouholetého kolegy, který nakonec kvůli nátlaku ze strany vedení fakulty podal výpověď z pracovního poměru. I v tomto případě, s ohledem na omezenou součinnost s autorem měření, kolegové v RCPTM dohledali více jak 5 let starý vzorek, několik měsíců se věnovali přeměření dat a poskytli maximální součinnost vedení UP, které nechalo vypracovat nezávislé expertní posudky zahraničních specialistů v oblasti Mössbauerovy spektroskopie. Výsledek tohoto šetření tří zahraničních laboratoří zveřejnilo vedení UP v reakci na Hořejšího článek. Uvádí se zde, závěry autorů článku Nature Communications jsou validní a pozorovaná stabilita připraveného materiálu superparamagnetických nanočástic železa je i po více než 5 letech stále reprodukovatelná, což v kontextu s oxidací běžných nanočástic železa probíhající v řádu zlomků sekund potvrzuje unikátnost výsledků této práce.“

K dalším Hořejšího domněnkám a názorům „kolegů“, kteří pracují ve zcela jiných oborech, se nebudu vyjadřovat, neboť se nehodlám pohybovat v rovině spekulací. Prozatím je jisté jen jedno: Nikdy nikomu z RCPTM, které jsem v Olomouci budoval od roku 2010, nebylo prokázáno jakékoliv manipulování s daty byť v jediné publikaci. Myslím, že míra mé součinnosti i součinnosti mých kolegů při šetření byla maximální. Účelovost šetření ovšem začíná být dosti zjevná a paralyzuje tým skvělých lidí, který navzdory obrovskému tlaku dokáže stále produkovat výborné výsledky a získávat prestižní granty včetně nedávného ERC Proof of Concept prof. Otyepky.

Jiný pohled na „válku v Olomouci“. Podle prof. Hořejšího „se hodně argumentuje tím, že se ve skutečnosti jedná o něco jiného než etiku vědecké práce a publikací - totiž o vznik samostatného univerzitního ústavu“. Tento fakt není potřeba bagatelizovat. Právě po oznámení záměru integrovat vědecké kapacity center formou vysokoškolského ústavu došlo k výrazné polarizaci na fakultě a vědecká centra čelí obrovskému nátlaku ze strany mateřské fakulty. Její vedení předložilo jako alternativu VŠ ústavu zřízení core-facilities a netajilo se záměrem rozpustit centra pod křídla kateder, které by zjevně využívaly zařízení center a ještě několik let i příjmy z jejich vědeckých výsledků. Pro naplnění této vize bylo zapotřebí se zbavit nejviditelnějších příznivců VŠ ústavu, takže se naplno rozjely do té doby pro mnoho akademiků nepředstavitelné aktivity, včetně mediálních, s cílem dehonestovat na základě zavádějících či dokonce lživých informací klíčové vědce. Tato situace mimo jiné vedla k výpovědím a odchodům řady našich špičkových vědců a přivedla část zaměstnanců vědeckých center k vyhlášení stávkové pohotovosti, která trvá dosud. Nechci se detailně vyjadřovat o všech těchto praktikách, o kterých informovala média (i zde), také proto, že jsem se rozhodl pro řešení soudní cestou.

Nehodlám se totiž smířit s tím, že děkan fakulty kontaktuje zaměstnance v době pracovní neschopnosti a nabádá ho k vyjádřením, která by poškodila mě, další kolegy nebo vznik ústavu, a udílí mu dokonce termíny, kdy a jak se má oficiálně vyjádřit – např. před zasedáním Etické komise, před hlasováním o vzniku ústavu, nebo před koncem mého funkčního období ředitele (zde). Stejně tak se nesmířím s tím, že děkan hovoří o vítaném odchodu a „odbourání“ řady osob na fakultě, a je jedno, zda „nežádoucím“ jsem já, prof. Hobza, nebo prorektor Banáš. A už vůbec se nesmířím s tím, že děkan hovoří o sabotáži, která se mohla týkat jednoho z vlastních projektů fakulty (kterého jsem jistě shodou náhod řešitelem), kdy mimořádnou kontrolu na místě na základě „externích podnětů“ potvrdil i náměstek ministra školství. O prokazatelném nerovném přístupu, šikaně a bossingu vůči mojí osobě píše ve svém vyjádření jeden z předních specialistů na pracovní právo, člen legislativní rady vlády České republiky, prof. Bělina.

Podobné pocity ovšem sdílejí zaměstnanci center, kteří jsou sdružení v základní organizaci VOS. Více jak 40 přítomných zaměstnanců RCPTM se na svém lednovém zasedání jednomyslně usneslo, že mimo jiné „pociťují prvky nerovného přístupu a šikany ze strany děkana PřF UP a z tohoto důvodu požadují prosazení spravedlivých pracovněprávních a sociálních podmínek svých členů ze strany zaměstnavatele“. Podnětem zaměstnanců, který hovoří o šikaně, obavách ze sabotáže projektů či možných porušeních zákona děkanem PřF se tak na mimořádném zasedání zabýval i AS UP, který požádal rektora o prošetření podnětů a informování o přijatých opatřeních.

Situace na PřF UP skutečně není tak černobílá, jak se snaží opakovaně vylíčit Václav Hořejší. Zajisté vzbuzuje řadu obecnějších otázek, včetně té, zda skutečně v tuzemském akademickém prostoru stojíme o excelenci. Myslím, že situaci před časem pro Českou pozici trefně popsala Jana Roithová, která už českou vědu opustila: „Pokud už někde je excelentní tým, instituce se ho snaží zarovnat, aby nikdo nevyčníval. Všeobecná snaha je, abychom se všichni měli rádi, byli kamarádi a nikdo nebyl ukřivděný. Takhle ale opravdovou excelenci vybudovat nemůžeme.“ Chci doufat, že UP bude v tomto směru i nadále výjimka. Na jedné věci se však s prof. Hořejším shodneme - že by se „česká vědecká komunita měla hlasitě ozvat a podpořit co nejtransparentnější objasnění všech podezření“. Včetně těch týkajících se porušování zákonů, bossingu, šikany, sabotáží projektů a akademického mobbingu.

 

Autor: Radek Zbořil


Radek Zbořil 2Radek Zbořil je český chemik specializující se na výzkum nanomateriálů. Je profesorem na Univerzitě Palackého v Olomouci a od vzniku Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů byl jeho generálním ředitelem. Nyní čerpá tvůrčí volno a vedením RCPTM pověřil prof. Michala Otyepku.