Zobrazení položek podle značky: Predátorské časopisy

Kauza nešťastné výměny ministra pro vědu měla i svou světlou stránku. Vzbudila totiž jinak vlažný zájem médií a veřejnosti o problémy české vědy. Využil jsem proto historické okénko příležitosti a stručně pro laiky v komentáři pro SeznamZprávy shrnul, s čím se česká věda potýkala a potýká a proč je to problém náš všech.

Jiří Chýla ve svém blogu reaguje na článek Daniela Münicha Open access: bez grafů a bez iluzí, ve kterém vyjadřuje obavy z důsledků přechodu k publikování vědeckých článků v tzv. otevřeném přístupu proto, že podle jeho názoru nový systém neznamená jen řízenou revoluci ve snadnější dostupnosti vědeckých poznatků, ale také nebezpečnou změnu modelu hodnocení kvality vědecké práce.

Vedoucí skupiny Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole Jan Trka se zamýšlí nad důvody, proč autoři chtějí či nechtějí publikovat v časopisech vydavatelství MDPI a podobných neopredátorů, i proč je dobré takový postup zvážit.

Nová česká iniciativa Stop Predatory Practices učí výzkumníky a knihovníky, jak být na pozoru před nedůvěryhodnými vydavateli, publikacemi či konferencemi. Zájemcům nabízí volně přístupný výukový modul, který obsahuje nejdůležitější informace o tom, jak se vyvarovat predátorskému publikování.

Šokující případ plagiátorství řeší redakce odborného časopisu European Journal of Entomology (EJE), který vydává Entomologický ústav Biologického centra AV ČR ve spolupráci s Českou společností entomologickou. Článek publikovaný v EJE v roce 2019 kompletně zkopíroval on-line časopis s názvem Modern Sciences Journal, včetně příloh a fotografií.

Do zásadní citační databáze Scopus neustále pronikají predátorské výsledky. Vědecký časopis Nature v novém článku cituje výzkum vědců z akademického think-tanku IDEA při CERGE-EI, publikovaný nedávno v časopise Scientometrics.

Primárním účelem vědecké komunikace by mělo být šíření informací, což plně vystihuje model vědecké komunikace open access (otevřený přístup), který zajišťuje trvalý, okamžitý, svobodný a bezplatný online přístup k vědeckým výsledkům. V rámci Ústřední knihovny Univerzity Karlovy vzniklo od ledna 2020 Centrum pro podporu open science, mezi jehož dva hlavní pilíře patří právě open access a open data.

S odborníkem na mediální studia a politickou komunikaci Václavem Štětkou o vlivu Brexitu na vědecký výzkum ve Velké Británii, o vztazích mezi českými vědci a novináři, i o tom, jak se s odstupem času dívá na kauzu predátorských časopisů na Karlově univerzitě.

Před deseti lety si americký vysokoškolský knihovník Jeffrey Beall vytvořil první seznam časopisů a nakladatelů, kteří podle něj zneužívali open access publikování ke svému obohacení a nedodržovali zásady vědeckého publikování. Měl tehdy asi 18 položek. V roce 2017, kdy jej přestal udržovat a odešel do důchodu, jich bylo už několik stovek. V té době už se dávno vžil termín predátorské časopisy či nakladatelé.

Výzkumníci z Univerzity v Pise spočítali, na kolik vědce přijde publikace v predátorský časopisech. V Itálii podle nich vědci za predátorské publikování utratili již přes 2,5 milionu amerických dolarů, přičemž článek v takových časopisech otisklo na 5 % italských výzkumníků.