Na předvánoční konferenci Czexpats in Science jsme mluvili mimo jiné s fyzikem Jiřím Klimešem, který se po doktorátu v Londýně a postdoktorálním působení ve Vídni vrátil do Čech, kde nyní řeší ERC Starting grant. Peníze podle něj nejsou lék na všechno, problém české vědy spatřuje spíš v personální politice.

Kamil Musílek se zabývá výzkumem léčiv a tzv. antidot, která zachraňují život lidí, kteří byli zasaženi bojovou chemickou látkou, například sarinem. Za svou vědeckou činnost získal v roce 2008 cenu Sanofi. Podle čeho si vybíral působiště své stáže? A co je podle něj nejdůležitější změnou, která se odehrála v české vědě?

Pod hlavičkou Charles University Innovations Prague s.r.o. (CUIP), dceřinou společností Univerzity Karlovy, v lednu vzniká spin-off Charles Games s.r.o. Historii projektu, ze kterého vzešla společnost Charles Games, a plány do budoucna prozradili v iForu hlavní programátor a jednatel Charles Games s.r.o. Jakub Gemrot a designér a vývojář her společnosti Lukáš Kolek. Ti mimochodem stáli také za veleúspěšnou hrou Attentat 1942.

Kateřina Falk studovala ve Skotsku a v Anglii, pracovala v Národní laboratoři v Los Alamos v Novém Mexiku, podílela se na projektu laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech a nyní působí v Helmholtzově centru v Drážďanech. V rozhovoru, který nám poskytla během předvánoční konference spolku Czexpats in Science, kritikou českého systému nešetří. Jaké jsou její zkušenosti a co plánuje do budoucna?

Díky mimořádnému finančnímu daru, který manželé Dvořákovi vložili do Nadace Experientia, bude v příštích dvaceti letech zajištěna podpora pro desítky mladých chemiků v Česku. Předsedkyně správní rady nadace, vědkyně Irena G. Stará, v rozhovoru pro portál Vědavýzkum.cz říká, že do budoucna by rádi pracovali také se středoškolskými studenty.

Roman Řemínek získal v roce 2014 Cenu Sanofi za farmacii. Jeho hlavním odborným zájmem je nyní práce se separačními metodami v klinické biochemii. Jak je na tom podle něj základní a aplikovaný výzkum v ČR a v zahraničí? A jak vypadá vědecká práce v soukromém sektoru?

Během předvánoční konference spolku Czexpats in Science jsme měli příležitost popovídat si se zajímavými vědeckými osobnostmi žijícími jak u nás, tak především v zahraničí. Evoluční biolog Pavel Tomančák zakotvil v Max-Planck Institutu v Drážďanech, vyhlíží ale i za oceán. O české vědě říká, že má potenciál, nejprve však musí dojít k strukturním změnám.

Daniela Fialová působí na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy. Její výzkum se zaměřuje na hodnocení a řešení rizik farmakoterapie ve stáří. V roce 2005 byla oceněna cenou Sanofi za výzkum ve farmaceutických vědách. V čem vidí důležitost mezinárodní spolupráce na poli vědy? A co ji samotnou inspirovalo k vědecké dráze?

Jak bychom měli hodnotit doktorské studium? A máme v ČR příliš mnoho doktorandů? S Kateřinou Cidlinskou, doktorandkou Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v oboru sociologie, která je zároveň předsedkyní České asociace doktorandek a doktorandů, jsme mluvili o stále neutěšené situaci doktorandů u nás.

V průběhu předvánoční konference spolku Czexpats in Science jsme měli příležitost popovídat si s řadou zajímavých vědeckých osobností – Čechů žijících jak u nás, tak především v zahraničí. Co je na cizině nejvíce láká? A uvažují o návratu? První, koho jsme zpovídali, je fyzička Lenka Zdeborová, která si pro svou vědeckou kariéru zvolila Francii.