V průběhu předvánoční konference spolku Czexpats in Science jsme měli příležitost popovídat si s řadou zajímavých vědeckých osobností – Čechů žijících jak u nás, tak především v zahraničí. Co je na cizině nejvíce láká? A uvažují o návratu? První, koho jsme zpovídali, je fyzička Lenka Zdeborová, která si pro svou vědeckou kariéru zvolila Francii.

Petr Cígler získal v roce 2006 cenu Sanofi za svůj výzkum v oblasti farmacie. V současné době se věnuje hlavně výzkumu nanočástic a možnostem jejich využití například v diagnostice chorob. Jak vidí budoucnost vědy? A co ovlivnilo jeho vědeckou dráhu?

Fyzička Jana Kalbáčová Vejpravová, jež má na svém kontě více než stovku prací a několik ocenění, nahlíží na českou vědeckou scénu střízlivýma očima. „Na Západě bych všeho dosáhla mnohem rychleji,“ říká. Především z rodinných důvodů však zůstává v Praze. Díky týmu spolupracovníků a vstřícným kolegům vybudovala na Matematicko-fyzikální fakultě UK během tří let špičkovou laboratoř, jež nemá ve světě obdoby.

Kateřina Vávrová působí jako profesorka na Katedře organické a biorganické chemie na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V roce 2003 se jí podařilo získa Cenu Sanofi v oboru farmacie. Co podle ní musí věděc dokázat, aby získal vědecký grant? A jak se mění současná věda?

Aby české podniky mohly úspěšně konkurovat na globálním trhu, musí přijít s vlastními originálními výrobky a službami. Často však zapomínají na ochranu nových technických řešení prostřednictvím patentů a také nedostatečně chrání své know-how a obchodní tajemství. Mnohdy ani nezačlení do svých interních předpisů všechny potřebné postupy, které souvisejí s vytvořením a ochranou těchto nehmotných statků.

Vítězslav Jarý působí na Fyzikálním ústavu AV ČR. V roce 2011 získal cenu Becquerel za jaderný výzkum. Jaké do budoucna očekává změny ve vědecké oblasti, které se věnuje? A využívají podle něj čeští výzkumníci dostatečně možnosti účastnit se evropských projektů?

Fyzikálního chemika a biochemika Jiřího Šponera výzkum výsostně baví. Co ho naopak čím dál víc vysiluje, je všepožírající administrativa a byrokratizace vědy. Co mu vadí na grantech pro vědce věnující se základnímu výzkumu i proč často vnímá vynucenou mobilitu studentů i výzkumníků jako zlo, prozrazuje v rozhovoru pro magazín Universitas.

Jan Zapletal získal v roce 2017 cenu Josepha Fouriera za svůj výzkum na téma Paralelní metody hraničních prvků pro HPC (High Performance Computing). Pozoruje nějaké rozdíly mezi Českem a Francií ve sféře výzkumu? A s čím se podle něj může dostat do konfliktu nadšení pro vědu?

Před Akademií věd ČR stojí po pěti letech opět náročný úkol. Provést detailní hodnocení svých pracovišť za roky 2015–2019. Získá tak cenné informace, jak si vědecké ústavy a týmy vedou ve srovnání se světovou špičkou. Na co se mají pracoviště při hodnocení připravit a jaké jsou jeho základní principy, vysvětluje Stanislav Kozubek z Akademické rady AV ČR.

Zástupci Czexpats in Science během letošní konference EMBO Young Scientists Forum (EYSF) 2019 mluvili s řadou inspirujících českých vědců, kteří nyní vedou své výzkumné skupiny na prestižních zahraničních univerzitách a udávají tón ve svých oborech. Jednou z nich je i vývojová bioložka a profesorka Petra Hájková.