Dne 20. března 2019 bylo dosaženo důležité dohody o podobě rámcového programu Horizont Evropa (HEU). Vyjednavači za Evropský parlament se shodli se zástupci rumunského předsednictví Rady EU na většině důležitých legislativních aspektů budoucího rámcového programu.

Jaké jsou administrativní úkony spojené s vyjížděním našich akademických pracovníků do zahraničí a zaměstnáváním zahraničních akademických pracovníků? A kolik potíží působí současná administrativní zátěž, která vyplývá z evropské legislativy? Anna Mittnerová z VŠCHT v Praze se ve svém příspěvku zabývá právě těmito problémy.

V oblasti daňových odpočtů na výzkum a vývoj se toho v posledních dnech děje opravdu hodně. Po přiznání finanční správy k peněžnímu motivování úředníků ke shazování projektů nyní finišuje schvalování novely zákona, která změní podmínky uplatňování daňového odpočtu na výzkum a vývoj. Dojde především k podstatné změně, která by měla přispět k často spornému určování data zahájení vývojového projektu.

Dne 4. 2. 2019 zveřejnily Hospodářské noviny rozsáhlou sérii článků (dva nejdůležitější zde a zde), v rámci nichž generální ředitelka Finanční správy Tatjana Richterová poprvé otevřeně přiznává, že úředníci finančních úřadů byli finančně motivováni ke zpochybňování odčitatelné položky na výzkum a vývoj a následnému doměřování daně.

V poslední době se v příspěvcích na portále Vědavýzkum.cz mluví o prvním rozdělování prostředků dle Metodiky 2017+ a o sledování kvality výstupů s důrazem na časopisy v databázi Web of Science, zejména ty v prvním a druhém kvartilu dle indexu AIS.

Na Vědavýzkum.cz se aktuálně objevila dvojice velmi rozumných příspěvků Michaela Šebka reflektujících Metodiku hodnocení M17+ (1, 2). Je dobře, že se Metodika hodnocení a bibliometrické metody čile diskutují, ale jen málo se mluví o tom, jak to vnímají samy výzkumné organizace. Jistou reflexi, vycházející z komentáře Masarykovy univerzity k institucionálním analýzám, jehož jsem autorem, bych zde rád prezentoval.

Kolumbie je země, která má prakticky vše. Atlantický i Tichý oceán. Ropu i zemní plyn. Zlato, stříbro a další cenné kovy. Kávu, cukr i cukrovou třtinu. A k tomu obrovský pracovní trh. A nemá tušení, co s tím.

Oblast společenských a humanitních věd představuje nemalé procento výzkumu na českých veřejných vysokých školách. Dosavadní výsledky nejsou v naprosté většině případů v praxi nijak uplatněny, transfer technologií se orientuje primárně na patenty a jejich licencování. Ale i společenské a humanitní vědy potřebují posílit své „aplikační sebevědomí“ a musí hledat nové cesty, jak dostávat získané poznatky do praxe.

JIří Grygar, přední český astronom a astrofyzik, ve svém komentáři mapuje uplynulých sto let české vědy. České podnebí nebylo vždy k vědě vlídné, přesto se dokázala příznivě rozvíjet. Jak je na tom ale česká věda dnes? Je její příznivý vývoj v ohrožení? Nad tím se Jiří Grygar zamýšlí v následujících řádcích.

„Je dobré mít nobelistu na univerzitě, ale ne na katedře“, zmínil se nedávno jeden můj německý kolega při náhodné diskusi. Říjnové oznámení laureátů je jedním z mála okamžiků, kdy věda dostane na pár hodin titulní stránky zpravodajských serverů – z pohledu PR jde o mimořádně účinně vynaložených několik milionů dolarů. Ptát se na škodlivost této ceny může znít nepatřičně.