V poslední době se v příspěvcích na portále Vědavýzkum.cz mluví o prvním rozdělování prostředků dle Metodiky 2017+ a o sledování kvality výstupů s důrazem na časopisy v databázi Web of Science, zejména ty v prvním a druhém kvartilu dle indexu AIS.

Na Vědavýzkum.cz se aktuálně objevila dvojice velmi rozumných příspěvků Michaela Šebka reflektujících Metodiku hodnocení M17+ (1, 2). Je dobře, že se Metodika hodnocení a bibliometrické metody čile diskutují, ale jen málo se mluví o tom, jak to vnímají samy výzkumné organizace. Jistou reflexi, vycházející z komentáře Masarykovy univerzity k institucionálním analýzám, jehož jsem autorem, bych zde rád prezentoval.

Kolumbie je země, která má prakticky vše. Atlantický i Tichý oceán. Ropu i zemní plyn. Zlato, stříbro a další cenné kovy. Kávu, cukr i cukrovou třtinu. A k tomu obrovský pracovní trh. A nemá tušení, co s tím.

Oblast společenských a humanitních věd představuje nemalé procento výzkumu na českých veřejných vysokých školách. Dosavadní výsledky nejsou v naprosté většině případů v praxi nijak uplatněny, transfer technologií se orientuje primárně na patenty a jejich licencování. Ale i společenské a humanitní vědy potřebují posílit své „aplikační sebevědomí“ a musí hledat nové cesty, jak dostávat získané poznatky do praxe.

JIří Grygar, přední český astronom a astrofyzik, ve svém komentáři mapuje uplynulých sto let české vědy. České podnebí nebylo vždy k vědě vlídné, přesto se dokázala příznivě rozvíjet. Jak je na tom ale česká věda dnes? Je její příznivý vývoj v ohrožení? Nad tím se Jiří Grygar zamýšlí v následujících řádcích.

„Je dobré mít nobelistu na univerzitě, ale ne na katedře“, zmínil se nedávno jeden můj německý kolega při náhodné diskusi. Říjnové oznámení laureátů je jedním z mála okamžiků, kdy věda dostane na pár hodin titulní stránky zpravodajských serverů – z pohledu PR jde o mimořádně účinně vynaložených několik milionů dolarů. Ptát se na škodlivost této ceny může znít nepatřičně.

Honba za body, které plynuly z recenzovaných článků, přičemž si nikdo příliš nelámal hlavu s jejich kvalitou. A za body peníze. Kafemlejnek generující kvantitu na úkor kvality. Tak ještě nedávno vypadalo hodnocení a financování výzkumných organizací. Proto se vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) rozhodla tento neutěšený stav ukončit a připravit systém nový, založený jak na nezávislém posouzení výsledků v nejlepších časopisech, tak na užitečnosti pro společnost či na kvalitě samotné organizace, která výzkum provádí a která by měla prokázat jeho účinné řízení.

V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten ve třech příspěvcích postupně analyzuje problematické aspekty české vědy. Výzkum nemají dělat všude, píše v tom třetím a posledním.

Kolem otázky, "zda si na sebe věda může vydělat", se točila debata, kterou organizovaly na konci května Lidové noviny. Správné nastavení systému hodnocení kvality a přerozdělování financí je klíčové, shodli se účastníci. Veřejnost se totiž stále více zajímá, kam a pro jaký účel jsou veřejné prostředky vynakládány. Portál Vědavýzkum.cz byl partnerem této akce - moderování se ujal Aleš Vlk.

V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten bude ve třech příspěvcích postupně analyzovat problematické aspekty české vědy. Tentokrát se zabývá úrovní vědecké práce.