Podle nového výzkumu Psychologického ústavu AV ČR mají vedoucí kateder a týmů ve STEM i SSH oblasti podobně pragmatický postoj k systému hodnocení a financování vědy a uplatňují obdobnou manažerskou logiku výkonu a odměny. Mají však diametrálně odlišné podmínky pro její uplatňování.

Pro komunikaci ve 21. století již nestačí, aby vědec vydal pouze článek v některém z uzavřených časopisů, za standardní se považuje zveřejnit také data, metadata a další potřebné informace. Open Science představuje nový moderní způsob, jak dělat výzkum a otevřít přístup k výzkumným výsledkům i datům prostřednictvím nových digitálních technologií a nástrojů, které vedou k posílení vědecké spolupráce.

V tomto stručném zamyšlení se hodlám věnovat dvěma nešvarům při výkladu pravidel veřejné podpory v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, se kterými jsem se nedávno setkal, a které dle mého názoru vycházejí z neznalosti základních principů práva Evropské unie (EU).

Momentálně v druhé polovině května 2020 nevypadá svět z pohledu mladých firem příliš růžově. Bohužel se spolu s nimi v následujících letech poveze i zbytek ekonomiky. Relativně krátké výpadky v počtu a výkonnosti mladých firem mají totiž rozsáhlé a dlouhodobé makroekonomické dopady.

Otevřený přístup k výsledkům výzkumu (open access) představuje příležitost k akceleraci výzkumných aktivit. Zároveň však klade před vedení výzkumné organizace několik otázek, mezi nimi například ty, zda přínosy otevřeného přístupu převáží náklady s ním spojené a jak celou věc technicky a organizačně zajistit. Zatím nejasné cíle ze strany státu a požadavky ze strany poskytovatelů podpor přitom příliš nepomáhají.

Mezinárodní a mezisektorová spolupráce v oblasti vědy a výzkumu vede k lepším výsledkům a pokroku, což je známý fakt, o kterém není třeba diskutovat ani psát. Jaká je ale praktická stránka mobilit z úhlu pohledu personalisty či referenta zahraničních pracovníků na české univerzitě? A jak situaci zkomplikovala aktuální pandemie?

Mnozí si teď poklepou na čelo. Zamýšlet se nad nedostatky v oblasti internacionalizace vědy a terciárního vzdělávání v Česku v době uzavřených hranic se zdá nemístné až ironické. Na druhou stranu: Není možná vhodnější příležitosti. Nucená suspenze normality, všedního života a zajetých kolejí vyzývá k reflexi a představivosti, že věci mohou být jinak, píše Martin Kočí pro magazín Universitas.

Soudobá koronavirová pandemie vede k zájmu veřejnosti nejen o všechny rozumné možnosti k jejímu zastavení nebo alespoň zpomalení, ale také o předpokládaný ekonomický propad ve vztahu k životní úrovni. Setkáváme se také se zjednodušenými úvahami, kdo za současnou situaci vlastně může.

Vzdělávání a výzkum nabraly v západních zemích stejný směr jako ekonomika: čistý kapitalismus. Chce tímto směrem jít i česká věda? Kdo má monopol na finanční podporu a myšlenky? A čím jsou poháněny vědecké diskuse? Clément Lafon Placette, francouzský akademik, který v současnosti působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, pokračuje ve své úvaze.

Vzdělávání a výzkum nabraly v západních zemích stejný směr jako ekonomika: čistý kapitalismus. Chce tímto směrem jít i česká věda? Jak vypadá podpora doktorandů? A jaká je motivace akademiků učit na vysokých školách? O tom píše v první části svého zamyšlení Clément Lafon Placette, francouzský akademik, který v současnosti působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.