Na právě proběhlých Evropských dnech pro výzkum a inovace představil Generální ředitel direktorátu pro výzkum a inovace Evropské komise Jean-Eric Paquet nové požadavky týkající se účasti v programu Horizont Evropa. Po určitém přechodném období (ve hře je jeden rok) budou muset mít žadatelé z řad veřejných univerzit a výzkumných organizací plán genderové rovnosti.

Evropa má nedostatek mladých talentovaných vědců a ten se pravděpodobně bude zvyšovat v důsledku demografických změn ve společnosti a vědní a vzdělávací politiky vládních a školských institucí. Tento nedostatek vidíme již dnes hlavně v technických a přírodovědných oborech. Jak předejít zaostávání Evropy za světem a České republiky za Evropou? Máme se kde poučit?

Impulzem k napsání této obrany akademické samosprávy je nedávný rozhovor s Vladimírem Maříkem. Akademické senáty (dále AS) nemají jen kontrolní funkci, kterou jim přisuzuje Vladimír Mařík, ale jsou orgány akademické samosprávy autonomních vysokých škol. Schvalují zásadní dokumenty jako rozpočet vysokých škol a fakult a volí rektory a děkany.

Spor o nové výzkumné centrum CATRIN mezi vedením Univerzity Palackého a její Přírodovědeckou fakultou je dle mého názoru logickým důsledkem chaosu panujícím v České republice pokud jde o chápání základního poslání vysokých škol na jedné straně a mimoškolských výzkumných center na straně druhé.

„Nesouhlasím s tím, co říkáte, a do poslední kapky krve budu bránit tomu, abyste své názory mohl dále šířit.“ Tak nějak by mohla znít moderní úprava citátu, jehož původní notoricky známá podoba bývá přisuzována Voltairovi. Modifikovanou verzi lze v kontextu akademické debaty nejnověji uplatnit na případ organického chemika Tomáše Hudlického.

Esej Tomáše Hudlického publikovaná v prestižním časopise Angewandte Chemie rozvířila debatu o roli inkluze, podpoře žen a menšin ve vědě. Dalším příspěvkem do diskuse je reakce Petera Stropa především na komentáře Marcely Linkové v článku Tři argumentační fauly v kauze Hudlický.

V posledních dnech rozvířil veřejný prostor článek profesora Tomáše Hudlického z Kanady, který kritizoval dle jeho mínění přílišné zvýhodňování žen a různých menšin v konkurzech na pozice ve vědě. Článek byl stažen, což vyvolalo pobouření části akademické obce. Na portálu Vědavýzkum.cz vyšly články Marcely Linkové (1, 2) a Lenky Žákové se vzájemně protichůdným hodnocením názorů T. Hudlického.

Kauza Hudlický zaznamenala v ČR poměrně velký ohlas na to, že o nerovnostech ve výzkumu příliš často nehovoříme. Na můj text zveřejněný na Vědavýzkum.cz reagovala Lenka Žáková. Kauze se také věnovalo několik novinových článků (např. zde a zde), Vesmír se tématu bude věnovat v editorialu a na podporu Hudlického napsal dopis i prorektor UK Jan Konvalinka. Naposledy se ke kauze vyjádřil rektor UK Zima. 

Lenka Žáková, která působí na ústavu Organické chemie a biochemie AV ČR, reaguje na názor Marcely Linkové publikovaný před několika dny na portále Vědavýzkum.cz. Marcela Linková ve svém článku komentovala esej Tomáše Hudlického, která dle jejího názoru obsahovala řadu překonaných názorů. Lenka Žáková ovšem na diskutovanou esej pohlíží z jiného úhlu.

Dne 11. června publikovala moje kolegyně Kristýna Veitová na Facebooku NKC – gender a věda post týkající se eseje Tomáše Hudlického z Brock University, která se věnuje faktorům, které ovlivňují rozvoj oboru organické syntézy. Post vyvolal značný ohlas a ukazuje na úroveň diskuse o genderové nerovnosti a předsudcích v českém akademickém prostředí. O co tedy jde?