facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Jiří Remr: Spolupráce s „tvrdými“ obory často ukrajuje finance pro společenskovědní výzkum

1. 11. 2021
Jiří Remr: Spolupráce s „tvrdými“ obory často ukrajuje finance pro společenskovědní výzkum

S Jiřím Remrem, ředitelem soukromé výzkumné organizace INESAN, jsme si povídali nejen o fungování INESANu, ale také o transferu, spolupráci společenských a takzvaných tvrdých oborů nebo o celkovém postavení společenských věd v českém prostředí.

JR fotoJak byste popsal činnosti INESANu, co je takové hlavní gró?

Naše činnost má tři roviny. Jedním z důvodů, proč INESAN před 11 lety vznikl, byla snaha aktivizovat poznatky společenskovědních oborů a uvádět je do praxe. Činnost INESANu se tedy pohybuje na hranici základního a aplikovaného výzkumu, kdy se snažíme uspokojovat společenské potřeby pomocí nejnovějších poznatků, kterými společenské vědy disponují. Držíme se motta, že není nic praktičtějšího než dobrá teorie. Jsme institut evaluací, takže druhou rovinou naší činnosti jsou evaluace; hodnotíme mj. účinnost, účelnost či udržitelnost projektů a programů, poskytujeme zpětnou vazbu administrátorům sociálních intervencí, vyhodnocujeme výkonnost organizací. Přinášíme tedy poznatky, které umožňují zainteresovaným stranám reflektovat jejich vlastní činnost a hledat možnosti případného zlepšování. Konečně třetí rovinou je získávání talentovaných jedinců pro vědu a výzkum. Snažíme se perspektivním pracovníkům ukázat, jak se mohou ve vědě a výzkumu uplatnit. Jsme v tomto ohledu otevření širokému spektru pracovníků: doktorandům, postdokům, zkušeným výzkumníkům i prakticky zaměřeným expertům. Vytváříme pro ně prostor, ve kterém mohou realizovat své nápady.

Když zmiňujete výzkumné pracovníky, jak se vám je daří lákat?

Získávat nové talenty není jednoduché pro žádnou organizaci. INESAN je otevřen těm, kteří mají hluboký zájem o „svá“ odborná témata, chtějí se ve své odbornosti dále zdokonalovat a jsou ochotní vytvářet v tomto směru příležitosti i pro ostatní. Tato očekávání znějí možná banálně, ale ve své kombinaci jsou překvapivě docela selektivní. Navíc jsme nezávislý privátní neziskový subjekt, což není v této oblasti typický druh zaměstnavatele, a tak některé pozice obsazujeme poměrně dlouho. Takže: lákat se daří, ale není to snadné.

Nekonkurujete si s jinými organizacemi?

Snad nebudu za naivku, ale nevnímám v tomto ohledu vědecké prostředí jako kompetitivní. Působí zde různé druhy subjektů, které mají specifické zaměření, liší se svou funkcí, způsobem práce, organizační kulturou i významem. Spíš než konkurenci proto vidím společný prostor pro uplatnění výzkumníků s různými potřebami, očekáváními, cíli a přístupem. INESAN je v tomto prostoru takový „fence-sitter“, který propojuje základní a aplikovaný výzkum, respektive výzkum a praxi, což představuje unikátní alternativu pro jedince, kteří se na roli vědy a výzkumu dívají tímto způsobem.

Jak na vás dopadl koronavirus? Změnil nějakým způsobem výzkumná témata, kterými se zabýváte?

Vzhledem k našemu zaměření na společenskovědní výzkum, jsme pochopitelně nemohli ponechat toto téma bez povšimnutí. Realizovali jsme dokonce několik šetření, která byla zaměřena zejména na vývoj, adaptaci a validaci nástrojů určených pro měření dopadů pandemie na jednotlivé cílové skupiny. Většina našich výzkumných témat je však dána dlouhodobě, a tak je takovéto události ovlivňují jen minimálně. Nezkoumáme tedy úplně jiná témata, ale pandemická situace ovlivnila způsob, jak naše dlouhodobě rozvíjená témata zkoumáme.

Často se i v souvislosti s pandemií skloňuje multidisciplinarita. Je pro vás v INESANu důležitá?

My v INESANu multidisciplinaritu reálně žijeme. Je to pro nás každodenní způsob, jak přistupujeme k jednotlivým výzkumným úkolům. Naše projekty většinou nemají jednooborovou povahu, nejsou ze své podstaty zarámovány jedním konkrétním oborem – naopak spolupráci různých oborů přímo vyžadují. Řešitelské týmy záměrně sestavujeme jako multidisciplinární, kdy obvykle zahrnují celou škálu oborů jako například sociologii, sociální antropologii, sociální práci, psychologii, ekonomii či přírodní vědy. Nejde však jen o obsahovou pestrost či mnohočetnost, ale vzhledem k naší metodologické orientaci má multidisciplinarita značný význam i hlediska instrumentária výzkumných technik a sdílení výzkumných metod. Spoluprací různých oborů totiž dochází ke vzájemnému obohacování i ve způsobech zkoumání jednotlivých jevů, které jsou společným předmětem zájmu.

Jak vnímáte postavení společenskovědních a humanitních oborů v Česku?

V obecné rovině je postavení společenskovědních a humanitních oborů do značné míry dáno specifiky, která tyto obory mají proti technickým či přírodovědným oborům. Ta jsou obecně známé od doby, kdy se jednotlivé vědní obory etablovaly; od společenských a humanitních věd nelze oprávněně požadovat totéž co od věd přírodních a technických. Současně si ale myslím, stále v této obecné rovině, že i my sami ve společenských a humanitních vědách, jsme poněkud nešikovní v tom, jak deklarujeme smysluplnost naší činnosti a přínos našich výsledků. Pokud jde o konkrétní postavení společenskovědních a humanitních oborů v Česku nahlížené například prizmatem veřejných soutěží a přístupu k finančním zdrojům, tak by těmto oborům pomohlo, kdyby jim bylo umožněno zlepšovat se rychleji než nyní. Kromě jiného je v příslušných veřejných soutěžích společenskovědní výzkum mnohdy zužován na výzkum pro potřeby veřejného sektoru. Dovedu si však představit, že by společenskovědní a humanitní obory byly v rámci takovýchto soutěží stimulovány k vytváření výsledků nejen pro ministerstva či kraje, ale také pro firmy či neziskové organizace. Podobně je tato spolupráce podporována v technických a přírodovědných oborech, kdy výzkumné organizace spolupracují s firmami na vývoji konkrétních výrobků či na dílčích technologických inovacích.

Když už narážíte na spolupráci s firmami, není pro vás přeci jen tato spolupráce jakožto pro soukromou organizace snazší?

Jakkoliv je v tomto ohledu složité se srovnávat, tak to patrně máme v tomto směru jednodušší než mnohé jiné výzkumné organizace. Troufám si říci, že chápeme potřeby soukromého sektoru lépe, snad jsme také agilnější a pružnější ve svém rozhodování. Přestože jde o doplňkovou činnost, má pro nás nezastupitelnou roli, protože nás udržuje v kontaktu s praxí a je zdrojem inspirace. Pro spolupráci s firmami máme vypracované prověřené metodiky a výzkumné postupy pro typy výzkumů, které jsou v tomto ohledu relevantní a zajímavé, dokážeme participovat například při produktových či organizačních inovacích nebo při hodnocení výkonnosti.

Spolupracujete i s vědci ze zmiňovaných přírodovědných či technických oborů? V rámci multidisciplinarity tak může jít o příležitost, jak dostat výsledky společenskovědního výzkumu do praxe.

Ano, tato spolupráce je rozhodně skvělou příležitostí pro společenskovědní výzkum. Sami o takovouto multidisciplinární spolupráci stojíme, a tak kromě interní spolupráce našich výzkumníků z různých oborů, včetně již zmíněných přírodovědných, jsme součástí inter-institucionálních konsorcií s přírodovědně i technicky zaměřenými obory. Jasně tak vidíme přínosy, které takováto spolupráce má. Ostatně společenskovědní a humanitní obory jsou ke spolupráci s obory technickými a přírodovědnými v poslední době stimulovány nastavením podmínek „svých“ veřejných soutěží, což je samo o sobě pozitivní a žádoucí. Je však třeba si uvědomit, že prostřednictvím projektů založených na takto pojaté multidisciplinární spolupráci dochází k ukrajování z už tak malého rozpočtu společenských a humanitních věd. Část podpory, která je primárně určena společenským a humanitním vědám, totiž odtéká k přírodovědně a technicky zaměřeným oborům. Přitom se nezdá se, že by přírodovědní a technické obory byly ve stejné míře podporovány ke spolupráci s obory společenskovědními a humanitními; ty zkrátka nemají recipročně otevřené dveře do veřejných soutěží, které jsou doménou přírodních či technických oborů.

Jak se vám daří získávat finance na své fungování?

Vzhledem k tomu, že nejsme příjemci institucionální podpory, představuje u nás největší část příjmů podpora účelová. Významnou úlohu u nás hraje také smluvní výzkum, ve kterém jsme však limitováni legislativou, dle níž nesmí objem smluvního výzkumu přesáhnout 20 % hlavní činnosti. Významnou část našich zdrojů přináší i transfer znalostí.

Jak vám v tomto směru pomáhá vaše Centrum transferu znalostí?

Velmi významně. Centrum máme totiž nastavené tak, že funguje obousměrně. Z jedné strany uskutečňuje transfer výsledků, které již jsou vytvořeny. V tomto směru Centrum spolu s příslušnými řešiteli hledá možnosti jejich využití včetně případné komercializace a identifikuje vhodné cílové skupiny. Centrum se v tomto ohledu rovněž snaží nastavit způsob trasování vytvořených výsledků a získávání zpětné vazby o tom, jak jsou jednotlivé výsledky v praxi reálně uplatňovány. Z druhé strany Centrum plní úlohu business developera, kdy aktivně vyhledává nové příležitosti ke spolupráci s případnými uživateli, podílí se na definici uživatelských požadavků a přenáší tyto poznatky dovnitř organizace k relevantním řešitelům.

Jaké máte s INESANem plány do budoucna?

Díky HR Award, kterou máme od roku 2020, se nám podařilo dotvořit atraktivní podmínky pro naše pracovníky a aktuálně tak poskytujeme zázemí, které je srovnatelné s ostatními držiteli tohoto ocenění. Díky dalším dílčím rozvojovým projektům se nám daří zlepšovat podmínky pro práci výzkumných pracovníků a adekvátně reagovat na jejich potřeby. Jde však o stále otevřenou kapitolu, protože v tomto ohledu je pořád co zlepšovat. Výhledově bych se rád soustředil také na další rozvoj našeho programu interních projektů. Jde o nástroj, který vnímám jako individuální start-up pro juniorní pracovníky, resp. jako restart pro kolegy a kolegyně navracející se po kariérní pauze či obecně jako „warm-up“, v rámci kterého naši pracovníci mohou rozpracovat svůj výzkumný záměr. Vzhledem k tomu, že jde o nástroj kariérního rozvoje, je nekompetitivní; jeho další výhodou je, že „uchazeči“ nemusejí čekat dlouhé měsíce na vyhlášení, ale mohou svůj projekt sepsat kdykoliv a výsledek se dozví v řádu dní či týdnů. Užitečné je, že i přes velmi jednoduchý reporting a nízkou administrativní zátěž si řešitelé osvojí principy projektového řízení. Vzhledem k pozitivním zkušenostem z minula bych rád tento program ještě více rozvinul.

 

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali


Jiří Remr

Jiří Remr absolvoval postgraduální studium na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Je členem řady profesních organizací (mj. AEA, AAPOR, EES), v letech 2012-2016 byl Prezidentem České evaluační společnosti. Ve své odborné činnosti se specializuje na metody řízení kvality společenskovědního výzkumu, na vývoj a testování evaluačních a výzkumných nástrojů a na techniky vyhodnocování potřeb.