Před Akademií věd ČR stojí po pěti letech opět náročný úkol. Provést detailní hodnocení svých pracovišť za roky 2015–2019. Získá tak cenné informace, jak si vědecké ústavy a týmy vedou ve srovnání se světovou špičkou. Na co se mají pracoviště při hodnocení připravit a jaké jsou jeho základní principy, vysvětluje Stanislav Kozubek z Akademické rady AV ČR.

Zástupci Czexpats in Science během letošní konference EMBO Young Scientists Forum (EYSF) 2019 mluvili s řadou inspirujících českých vědců, kteří nyní vedou své výzkumné skupiny na prestižních zahraničních univerzitách a udávají tón ve svých oborech. Jednou z nich je i vývojová bioložka a profesorka Petra Hájková.

Josef Wilczek působí na Katedře archeologie Univerzity Hradec Králové, kde vyučuje a zabývá se automatizací klasifikace tvaru a technologických aspektů keramických nádob. V roce 2018 získal cenu Jacquese Derridy za výzkum v oblasti společenských a humanitních věd. Jaké vidí rozdíly ve vědě v Česku a ve Francii? A co ho v kariéře ovlivnilo?

Michala Čápa zajímají matematické fundamentální limity městské dopravy budoucnosti. V roce 2015 získal cenu Josepha Fouriera za počítačové vědy. Je oblast robotiky a umělé inteligence lépe financovaná než jiné oblasti? A jaké měl obavy, když do vědy vstupoval?

Veronika Štěpánková působí v biotechnologické spin-off firmě Enantis. V roce 2012 byla oceněna Cenou Jeana-Marie Lehna za chemii. Proč si myslí, že je založení spin-off společnosti riskantní záležitost? A jsou čeští vědci ve srovnání s těmi zahraničními dostatečně uznávaní společností?

S právníkem Centra transferu technologií Akademie věd ČR (CeTTAV) Michalem Beluským jsme mluvili o jeho zkušenostech s poskytováním služeb akademickým pracovištím, motivaci vědců k transferu znalostí i překážkách, které mu v českém prostředí brání.

Petr Zimčík vystudoval Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové. Věnuje se oblasti syntézy, kterou se v rámci svého výzkumu snaží posouvat dál. V roce 2004 získal cenu Sanofi za výzkum v oblasti farmacie. Pomohla mu cena v kariéře? A udržuje stále kontakt se svými kolegy ze stáže? Přinášíme vám další ze série rozhovorů s držiteli vědecké ceny Francouzského velvyslanectví v Praze. 

Moderní univerzita nemůže být pouhou dílnou lidskosti. Musí být inhibitorem demagogického bujení. Myslí si to prorektor pro vědeckou činnost Univerzity Karlovy Jan Konvalinka a v rozsáhlém rozhovoru pro časopis Forum se vyjádřil i k mnoha dalším zajímavým tématům.

V oblasti transferu znalostí se pohybují již řadu let. Díky umělé inteligenci a zpracování velkého množství dat se snaží vzájemnou spolupráci mezi výzkumnou a podnikatelskou sférou zlepšit. Jejich snahou je, aby se všichni mohli věnovat obsahu a neřešili věci, které je možné vyřešit automaticky.

Alexandros Markopoulos působí na Sorbonne Université v Paříži, kde se zabývá tématem multifyzikálních problémů. Za svůj výzkum byl v roce 2011 oceněn Cenou Josepha Fouriera za počítačové vědy. Proč si myslí, že je mezinárodní spolupráce ve vědě zásadní? A co ocenění přineslo jeho kariéře? Přinášíme vám další ze série rozhovorů s držiteli vědecké ceny Francouzského velvyslanectví v Praze.