S děkanem Fakulty sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem jsme si povídali o Fulbrightově stipendiu, které před časem získal a díky kterému vycestoval do Spojených států amerických. Co mu pobyt přinesl? A v čem se život akademika v USA liší od toho v Čechách? Mluvili jsme také o směřování ústecké univerzity nebo problémech českého vysokého školství.

„Každý rok jezdím do Afriky pořádat matematické kempy pro děti,“‎‎ překvapil mě Michal Rolínek, kterého matematika provází již od mládí. Začínal jako účastník matematických soutěží, během studia na Matematicko-fyzikální fakultě UK se věnoval i didaktice matematiky a napsal dvě učebnice. Nakonec ho ale věda zlákala zpět a dnes své matematické znalosti využívá při výzkumu umělé inteligence.

Jan Šedivý se po letech strávených v Googlu a IBM vrátil na pražské České vysoké učení technické. Se svým týmem zde vyvíjí chatbota, se kterým již dvakrát uspěli v soutěži Amazon Alexa Prize a letos se hlásí potřetí. Jaké nedostatky vidí v českém výzkumném prostředí? A podaří se je změnit? I o tom se rozpovídal v našem rozhovoru.

Spravovat výzkumné centrum jako ne-vědec je podle něj výhoda. Považuje se za profesionálního manažera, věnuje se však i politice. Jak se Jiřímu Nantlovi řídil CEITEC MU během pandemie koronaviru? Jak si podle něj počínaly Ministerstvo školství a vládní RVVI? A jaká je jeho vize rozvoje inovací v Jihomoravském kraji? Nejen o tom se dočtete v následujícím rozhovoru.

Službu vědě má tak nějak v rodině. Otec byl místopředsedou Akademie věd, bratr členem vládní rady pro výzkum, vývoj a inovace. Pavel Jungwirth právě nastupuje do čela Učené společnosti. A všichni tři krom toho patří ke špičkovým vědcům. Souhlasíte s někdejším výrokem vašeho otce, že „věda se řídit nedá, ale musí“?; je angažovanost její nezbytnou součástí?; to jsou některé z otázek, na něž odpovídá Pavel Jungwirth v následujícím rozhovoru.

„Nejraději jsem v terénu, tam mě napadají ty nejlepší vědecké otázky, které od počítače nevymyslíte,“ říká Pavla Dagsson Waldhauserová, odbornice na výzkum prachových částic v ovzduší, která působí půl na půl na Islandu a v ČR.

Ženy v České republice často opouštějí vědeckou kariéru ještě před jejím rozjezdem. Nerovně nastavené příležitosti a rozdílný systém podpory je totiž provázejí už od začátku akademické dráhy. Tématu se dlouhodobě věnuje Kateřina Cidlinská, doktorandka Fakulty sociálních věd UK a předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů.

Jaká je schopnost české vědy reagovat na nenadálé situace? A jak by se dala zlepšit? Je ohrožen plánovaný růst vědeckého rozpočtu? A jak pracuje vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace – nejen v dobách krize? O těchto tématech jsme mluvili s místopředsedou RVVI Petrem Dvořákem.

S místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace Pavlem Baranem o vlivu koronavirové pandemie na českou vědu i o tom, proč se dlouhodobý systém financování vědy a výzkumu ukázal jako efektivní a jak vnímá spolupráci vědců s politickými představiteli.

„Snažím se lépe porozumět interakci mezi imunitním a nervovým systémem,“ říká v rozhovoru pro iForum neuroimunolog Pavel Hanč, který aktuálně působí jako postdoktorand na Harvard Medical School.