facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Kauza Martina Kováře znovu otevírá diskuzi o plagiátorství

18. 5. 2020
Kauza Martina Kováře znovu otevírá diskuzi o plagiátorství

Téma plagiátorství v české vědě opět rozvířilo veřejnou diskusi. Důvodem je zveřejněná zpráva Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze k etickým prohřeškům historika Martina Kováře. Podle ní se Kovář neetického jednání nedopustil. Nový vývoj této kauzy naznačuje problémy v obecné rovině diskuse o plagiátorství.

Martin Kovář

Kauza kolem neetického chování bývalého prorektora Univerzity Karlovy a profesora historie Martina Kováře se minulý týden opět rozhořela. Etická komise Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze (NF VŠE) totiž zveřejnila své stanovisko k jeho údajným prohřeškům. Podle ní nelze akceptovat závěr, že Kovář, který dnes na téže fakultě působí jako zástupce vedoucího Katedry hospodářských dějin, se dopustil plagiátorských deliktů. Zpráva také ostře kritizuje postup Univerzity Karlovy.

Jiná škola, jiný mrav?

Martin Kovář, který dříve působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ze školy na konci roku 2018 odešel poté, co na základě podnětu tří doktorandů dospěla fakultní Etická komise k závěru, že se: „dopustil plagiátorství, jak v jeho obecném vymezení úmyslného přivlastňování cizí práce bez uvedení jejího autora, tak ve smyslu platných předpisů UK a FF UK“. K podobnému závěru dospěla také Etická komise Univerzity Karlovy. Podle ní se: „Jedná o využívání výsledků cizí tvůrčí práce ve vlastním textu, který se však prezentuje jako text původní. Dochází k tomu v rozsahu, který komise hodnotí jako významný. Není podstatné, zda se tak stalo z nedbalosti nebo z úmyslu. Došlo k porušení obecně platných principů etiky vědecké práce, které jsou dnes zakotveny v Etickém kodexu UK v části III odst. 7.“

Právě proti těmto stanoviskům se Etická komise NF VŠE ohrazuje. Proti tvrzením Univerzity Karlovy postavila Národohospodářská fakulta řadu materiálů, mimo jiné také znalecký posudek Jiřího Matznera, který v závěru konstatuje, že: „…jde o dílo zpracované osobitě, jedinečně a tvůrčím způsobem. Popis a podobnost, v některých částech tvrzená shodnost jazykového překladu textu, nebyla bez dalšího zjištěna v rozsahu, na základě, kterého by bylo možné konstatovat, že došlo k porušení autorského zákona…“ Zpráva zpravodaje Etické komise NF VŠE Jana Vondráčka celou záležitost rozebírá do hloubky na 88 stranách. Univerzitě Karlově například vyčítá formální nedostatky včetně nejasného a rozporuplného zakotvení etických komisí ve vnitřních předpisech fakulty a univerzity. I proto zpráva konstatuje, že: „…jak závěrečná zpráva Etické komise FF UK, tak stanovisko Etické komise UK jsou nicotné.“ a dále, že: „…akt ve skutečnosti žádné právní důsledky nemá, nikoho k ničemu nezavazuje a nikdo není povinen jej respektovat…“

V závěru pak zpráva konstatuje, že kritizovaná Kovářova práce je syntetickou monografií. Především však upozorňuje na to, že: „Kovář neporušil žádný relevantní etický předpis platný (resp. účinný) v rozhodné době…“ a že: „taktéž etická pravidla jsou dynamická, vyvíjejí se v čase a v žádném případě je nelze aplikovat zpětně“.

Obhajobu Martina Kováře Etická komise NF VŠE staví mimo jiné právě na proměně standardů a očekávání vědecké práce během času. V závěru například prohlašuje, že: „pojmy „nestandardní případ citování“, „plagiátorský překlad“, „plagiátorství v širším slova smyslu“ apod. jsou neurčité pojmy, jejichž obsah není exaktně vymezen a ani o něm neexistuje všeobecná či oborová shoda napříč akademickou obcí (neexistovala ani v roce 2001); požadavky na rozsah citací jsou různé u různých druhů publikací, přičemž i dokumenty Americké historické asociace uvádějí, že požadavky na citační praxi u syntetických publikací jsou jiné než u detailních statí.“

Za zmínku také stojí velmi ostrý tón, který podle zápisu ze zasedání Etické komise NF VŠE zvolili na zasedání jednotliví členové komise. Proděkan pro studium Miroslav Ševčík podle zápisu uvedl, že zejména práce Etické komise FF UK je příkladem činnosti vedoucí k likvidaci člověka organizovanou skupinou. Dále podle zápisu zmiňuje, že jak vystoupení Olgy Lomové (Ševčík pravděpodobně referuje o rozhovoru Lomové v DVTV z 19. 2. 2019), tak neodborný postup Etické komise FF UK se dá ve svých důsledcích srovnávat s tím, co dělaly v rámci politických procesů v 50. letech minulého století různé likvidační komise. Své prohlášení pak uzavírá tvrzením, že činnost fakultní etické komise byla vysoce neetická, lidsky likvidační, nespravedlivá a účelová. I další členové komise postup akademiků na Filozofické fakultě tvrdě kritizovali, například jako „uměle vykonstruovaný“.

Proti obviněním ze strany Národohospodářské fakulty VŠE se tvrdě ohradilo vedení Filozofické fakulty UK, podle kterého jsou: „…výroky na adresu naší fakulty a členů naší akademické obce, které jsou v materiálech na webu NF VŠE obsaženy, za velmi urážlivé a zváží další kroky včetně právních.“. Podle fakulty není důvod něco na definitivním stanovisku měnit. Také Akademický senát Filozofické fakulty po fakultním i univerzitním vedení žádá: „vedení FF UK a vedení UK, aby v souvislosti se zveřejněnými dokumenty EK NF VŠE ve věci prof. Martina Kováře podnikla potřebné právní a další kroky k ochraně dobrého jména FF UK a UK.“

Cenu za plagiátorství platí všichni

Případ Martina Kováře pochopitelně není první velkou kauzou českých akademiků a plagiátorství samozřejmě není jen specificky českým problémem. O podobných kauzách na Slovensku informoval ve svém blogu například Jozef Hvorecký. Portál Vědavýzkum.cz informoval také o velkých skandálech čínské nebo ruské vědy. Skandály se nevyhýbají ani předním světovým vědcům – obviněn byl například známý francouzský fyzik Étienne Klein či dokonce i legenda světové vědy Jane Goodall. O plagiátorství se také současně vede řada polemik – ať se týkají autocitací, využívání anti-plagiátorských softwarů či vztahu plagiátorství a kulturních zvyklostí. Nedávno jsme také psali o tom, že Švédsko se rozhodlo zřídit nezávislou kontrolní agenturu, která má vyšetřovat prohřešky ve vědě.

Faktem ovšem zůstává, že kauza Martina Kováře odhaluje některé obecnější problémy české vědy ve vztahu k plagiátorství. Lze posuzovat dnes neetické jednání seniorních akademiků na základě toho, že se změnily poměry? A jakým způsobem by v takovém případě měly vysoké školy obhajovat dodržování přísných nařízení proti plagiátorství, která aplikují na své studenty? Spor mezi Univerzitou Karlovou a Vysokou školou ekonomickou naznačuje, že zde není jasný konsenzus (jakkoliv bychom možná byli rádi, aby byl), jaké chování je ve vědě přijatelné a etické a jaké nikoliv. To přitom staví akademiky do obtížné pozice nejen vůči vlastním studentům ale také vůči veřejnosti. Následky neexistujícího konsenzu se tak dotýkají celé české vědy.

Spor také otevírá otázku, kdo má mandát k tomu určit, jaké chování je etické a jaké nikoliv. Zda to má vycházet z platné legislativy a má být předmětem právního názoru, či jestli se má jednat pouze o posouzení členů téže akademické obce. Diskuse o tom, co je či není plagiát, a kdo má právo rozhodovat o etickém chování ve vědě se tak může dotknout i integrity řízení vysokých škol a důvěry v samotné vědecké bádání. Pokud nelze důvěřovat akademikům, že posoudí nezávisle a správně etiku vědecké práce svého kolegy, lze jim důvěřovat v recenzních řízeních? Kauza Martina Kováře a její pokračování má bezesporu potenciál podnítit širší diskusi o plagiátorství a etice v české vědě.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroj: NF VŠE, FF UK, iRozhlas, foto: Wikimedia

Zápis etické komise NF VŠE, Zprávu zpravodaje, znalecké posudky a další dokumenty ke kauze byly zveřejněny na webových stránkách NF VŠE zde.