Zobrazení položek podle značky: citační index

„Ekonom Marko Terviö vysvětluje, že astronomické výdělky superhvězd – ať už jde o McCartneyho, či nějakou provařenou hollywoodskou star – odrážejí neefektivitu trhu práce,“ píše Lukáš Kovanda. Teorie superhvězd se zcela překrývá s experimentálními závěry článku o publikování s gardedámou, jen za Paula McCartneyho dosadíme stárnoucí vědecké celebrity.

Časopis PLOS One nedávno zveřejnil článek Alberta Baciniho a kol. Ve volném překladu se článek nazývá "Citační hry vyvolané bibliometrickým hodnocením". Analýza odhaluje, že relativně nové národní hodnocení italské vědy a vědců založené mimo jiné na citacích spustilo mezi italskou vědeckou komunitou vlnu strategického citování se, ať už formou sebe-citací nebo citačních klubů. Zjištění studie ale rozhodně neznamená, že bibliometrie je k ničemu, a že hodnocení vědy je třeba poslat k šípku. 

Studie italských vědců jsou v poměru s jinými evropskými vědeckými publikacemi hojně citované. Lepší či nadprůměrné výsledky v oblasti výzkumu v zemi však nejsou jasně viditelné. Nedávná analýza naznačuje, že vzestupný trend citací tamních vědců by mohl do značné míry souviset s tím, že italští vědci odkazují na své články navzájem.

V aktuálním čísle časopisu PLoS Biology vyšla studie, která se zabývá mírou autocitací ve vědecké práci. Autoři shromáždili data o více než stovce tisíc vědců z celého světa, kteří publikují v nejrůznějších oborech. V průměru vědci citují sami sebe asi v 13,5 % případů, někdy je to ale i výrazně více. Průměrná míra autocitací českých vědců zahrnutých do databáze je asi 25 %.

Kteří vědci patří ve svém oboru mezi absolutní světovou špičku? To uvádí aktuální žebříček autorů, jejichž vědecká práce patří mezi jedno procento nejcitovanějších. Je tedy ostře sledovaná a má značný dopad. S některou z českých výzkumných institucí lze spojit hned dvanáct jmen.

Zhruba pred tridsiatimi rokmi, keď sa začala zdôrazňovať kvalita výskumnej práce, objavila sa aj otázka publikačnej činnosti. Kolega vyhlásil, že odteraz musíme publikovať iba v kvalitných časopisoch. Na otázku, ktoré sú to, odpovedal: „Tie, v ktorých publikujem ja!“

Čísla nejsou všechno. Leccos však napoví. Když si otevřete databáze vědeckých prací, jako jsou Web of Science nebo Scopus, vyskočí vám u jména Tomáš Jungwirth veliká spousta položek. Mezi dvěma stovkami Jungwirthových studií pak naleznete články z časopisů Science, Nature Physics, Nature Materials, Physical Review Letters a řady dalších. U článku z posledně jmenovaného žurnálu s názvem Universal intrinsic Hall effect (2004) se vyjímá 1311 citací, u další studie o Hallově jevu z následujícího roku je to dalších 958 citací...

„Demokracie do vědy nepatří,“ tvrdí profesor Pavel Hobza, nejcitovanější vědec v Česku, jenž působí jak v Akademii věd, tak v centru RCPTM Univerzity Palackého v Olomouci.

Časopis Times Higher Education zveřejnil 19. dubna 2018 statistiku citací vědních disciplín. Klade si především otázku, kolik z publikací není nikdy nikým citováno. Závěry mohou být zásadní jak pro hodnocení vědy na úrovni státu či poskytovatelů, tak uvnitř výzkumných organizací.

Martin Rychlík ve svém článku píše, že nejcitovanější vědci jsou chemici. Ano. Všichni jmenovaní jsou skvělí a zaslouží velikou úctu! Náš chemický výzkum je skvělý! A přesto je článek a zejména jeho titulek poněkud zavádějící!