Zobrazení položek podle značky: universitas

České doktorské vzdělávání potřebuje zásadní změnu. Tou hlavní by měly být doktorské školy. Shodli se na tom čeští i zahraniční odborníci a odbornice v komuniké, které vydali 15. prosince 2022. Materiál je výstupem konference KRECon 2022.

Česko je zapojené do čtyřiadvaceti evropských infrastruktur z celkových třiašedesáti a dvě dokonce koordinuje. Z tohoto pohledu je s evropským výzkumem provázanější než Švédsko nebo Finsko. O výzkumných infrastruktuách mluvil u příležitosti konference ICRI 2022 Jan Hrušák v rozhovoru pro magazín vysokých škol Universitas.

Mnozí si teď poklepou na čelo. Zamýšlet se nad nedostatky v oblasti internacionalizace vědy a terciárního vzdělávání v Česku v době uzavřených hranic se zdá nemístné až ironické. Na druhou stranu: Není možná vhodnější příležitosti. Nucená suspenze normality, všedního života a zajetých kolejí vyzývá k reflexi a představivosti, že věci mohou být jinak, píše Martin Kočí pro magazín Universitas.

Uzavřenost podnětům odjinud a zaměstnávání vlastních absolventů je pro školy hrozbou. Anglista a pedagog František Tůma z Masarykovy univerzity si to uvědomil už loni a napsal o tom společně s Petrem Knechtem studii nazvanou „Akademický inbreeding jako rakovina vysokého školství, nebo nezbytnost?“ 

Nobelovu cenu získal poměrně brzy, bylo mu dvaapadesát. Dnes stojí v čele největšího biomedicínského institutu v Evropě, stále vede výzkumnou skupinu, je vědeckým poradcem při Evropské komisi a často se vyjadřuje k politice. Genetik Sir Paul Nurse v Brně převzal čestný titul na Mendelově univerzitě – a právě na odkaz vědce, jehož jméno škola nese, několikrát s úctou vzpomněl. Podle něj si Česko jednoho z největších výzkumníků světa málo váží.

Rozsáhlá analýza Cross Ranking shrnuje závěry všech tří nejvíce respektovaných a používaných mezinárodních žebříčků vysokých škol – QS, ARWU a THE. Detailní srovnání ukazuje nejen pořadí více než 1 700 nejlépe hodnocených vysokých škol z celého světa (včetně dvou desítek českých a slovenských), ale také 50 nejúspěšnějších vysokoškolských systémů za období 2012 až 2019.

Fyzikálního chemika a biochemika Jiřího Šponera výzkum výsostně baví. Co ho naopak čím dál víc vysiluje, je všepožírající administrativa a byrokratizace vědy. Co mu vadí na grantech pro vědce věnující se základnímu výzkumu i proč často vnímá vynucenou mobilitu studentů i výzkumníků jako zlo, prozrazuje v rozhovoru pro magazín Universitas.

Proč je důležité prozkoumat buněčné jádro rostlin? Jak zásadní je genové inženýrství pro aplikovaný výzkum? Proč je zbytečné obávat se geneticky modifikovaných plodin? Na tyto a další otázky odpovídá v rozhovoru pro magazín vysokých škol Universitas rostlinný genetik Aleš Pečinka z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH). 

Po třinácti letech práce u chemických a farmaceutických gigantů se vrátil zpátky na akademickou půdu, aby pomohl s přenosem výsledků základního výzkumu do praxe. Začátky ale nebyly úplně jednoduché.

Studovat začala krátce po sametové revoluci. Pak, protože chtěla dělat vědu špičkově, musela odejít do zahraničí. Domů se bioložka Štěpánka Vaňáčová vrátila před devíti lety, když si tu díky evropským grantům mohla založit vlastní výzkumnou skupinu. Nyní působí v institutu CEITEC Masarykovy univerzity. Přestože se podle ní podmínky pro vědce v Česku mění k lepšímu, stále tu přetrvávají nešvary jako inbreeding, šovinismus, a především kariérní nejistota, které rozvoj výzkumu brzdí.