Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Největší vědecký příběh v Česku

9. 6. 2017

Profesor Antonín Holý se věnoval základnímu výzkumu, který přinesl účinné látky proti viru HIV i hepatitidě. Jeho mateřský ústav patří dodnes k nejlepším institucím v ČR. Není v České republice slavnějšího vědeckého případu.

Organický chemik Antonín Holý (1936-2012) po několik dekád hledal v laboratoři látky, jež by mohly zafungovat jako antivirotika. Jeho doménou byla chemie nukleových kyselin. A postupně se z jeho pokusů – a také z pozdější klíčové spolupráce s Erikem De Clercquem z Lovaně – zrodila antiherpetika a antivirotika proti HIV/AIDS, viru pravých neštovic i hepatitidě typu B. Léky jako Hepsera, Viread či Truvada vyráběné americkou společností Gilead Sciences a užívané doslova po celém světě pak přinášely mateřskému ústavu stamiliony korun za patenty.

Profesor Holý pracoval od roku 1960 v Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) tehdejší Československé akademie věd, jenž vznikl sedm let předtím kolem skupiny skvělého chemika Františka Šorma. V roce 1976 se Holý seznámil s mladým belgickým virologem De Clercquem, díky čemuž se začala odvíjet mimořádně produktivní součinnost ÚOCHB s Rega Institut Leuven na nové skupině antivirotik. Vědci se zaměřili na skupinu tzv. acyklických fosfonátů nukleosidů, které se ukázaly velmi slibné. „Osobně bych v jiné instituci než v Akademii věd těžko pokročil až tam, kde jsem dnes,“ říkával Holý. Hned několik látek se jim povedlo přivést úspěšně do lékové formy a ve spolupráci s farmaceuty z USA pak po pádu „železné opony“, po roce 1989, uvést na trhy a hlavně: k pacientům.

Excelence bez kompromisů

Dá se říci, že i dnešní ústav Akademie věd ČR– známý ve světě pod svou anglickou zkratkou „IOCB Prague“ – si drží stejnou linii. A sice věnovat se základnímu výzkumu té nejvyšší kvality, ale vyhledávat i šance na jeho aplikace, na komerční využití. V ústavu, který si v nedávných letech vystavěl ze svých peněz moderní budovu i laboratoře, pracují dosud mnozí Holého pokračovatelé. A to nejen vědci, ale i manažeři vědy. Tak jako byl Antonín Holý v letech 1994 až 2002 ředitelem, i poté měl ústav štěstí na osvícené šéfy: na Zdeňka Havlase a Zdeňka Hostomského. Také jejich zásluhou je současný ÚOCHB chloubou české vědy. Funguje na vysoce mezinárodním základě, vypisuje prestižní pracovní pozice, hostí přednášky nobelistů i předních expertů a publikuje výzkumné výsledky v top časopisech.

„Zdejší výzkum je velmi fundamentální a hnaný zvídavostí, nicméně je tu silná zkušenost a také vzrůstající zájem na aplikovatelných výstupech zvláště ve vývoji a designu léčiv. Velký díl bádání ÚOCHB se zaměřuje právě na identifikaci potenciálních cílů a biologicky aktivních složek pro terapeutické využití v lidských i zvířecích nemocech,“ uvádí velký mezinárodní audit ústavu za roky 2010 až 2014. Zpráva chválí ústav za využití peněz z patentů i za kvalitu výzkumníků. Řada z nich vyučuje na Univerzitě Karlově nebo Vysoké škole chemicko-technologické, odkud se nejčastěji rekrutují i mladí doktorandi. V ústavu působí přes 600 lidí, což z něj činí největší neuniverzitní chemickou instituci v Česku.

„Bibliografická stopa ústavu je impresivní (zhruba 250 až 300 článků vydaných za rok, což je s přihlédnutím k počtu pracovníků kvantitativně spíše skromnější výsledek)... Ovšem důležitost publikačních výstupů je zřejmější z kvalitativního pohledu, tedy že tolik článků vychází v těch nejprestižnějších časopisech (Nature, Science, PNAS, JACS, Angewandte Chemie),“ upozorňují zahraniční hodnotitelé. Vyzdvihují rovněž dva prestižní pětileté Advanced ERC granty získané v roce 2009 (Josef Michl) a 2010 (Detlef Schroeder†).

Nová generace, nové nápady

Další dva granty s visačkou Evropské výzkumné rady (ERC) doputovaly do pražských Dejvic v roce 2015 – a díky zahraničním vědcům. Jeden tam částečně řeší Michael J. Bojdys (chytré modifikace grafenu) a Milan Vrábel, jenž přišel do Prahy z Mnichova. „Pomocí takzvaných bioorthogonálních reakcí – tedy reakcí, jež je možné provádět ve fyziologickém prostředí na různých biomolekulách – je možné připravovat sloučeniny kombinující molekuly a biologické látky do systému s jedinečnými vlastnostmi,“ řekl tehdy Lidovým novinám Vrábel. Díky novým metodám by šlo například označit části buňky pro potřeby nukleární magnetické rezonance anebo též vyvinout terapeutika či dokonce vakcíny.

Nadějných témat řeší v ústavu spoustu. Existuje v něm totiž pár desítek výzkumných skupin. Významným lídrem v kvantové chemii i inspiračním zdrojem pro mladší kolegy je profesor Pavel Hobza, jeden z nejcitovanějších českých vědců vůbec a světová špička dle databází Thomson Reuters (přes 30 tisíc vědeckých citací!). Další oporou je fyzikální chemik Pavel Jungwirth, se svou skupinou se věnuje výpočetní chemii. Skupina Michala Hocka, jenž studoval přímo u profesora Holého, se zabývá medicinální chemií nukleových kyselin. Jako jeden z vůbec nejlepších příkladů v celé Akademii věd vyzdvihlo její vedení – konkrétně bývalý předseda Jiří Drahoš a nynější předsedkyně Eva Zažímalová – výzkum německého Ullricha Jahna: chemii přírodních produktů. Jahn kromě jiného zjistil, jak se utváří feromon včelího parazita Stylops muelleri, ale vyvíjí i nástroje pro chemickou syntézu komplexních přírodních molekul. Ani hodnotitelé na skupině nenašli slabiny. Úspěchy má i tým Zlatka Janeby; výborné hodnocení měly skupiny Jiřího Jiráčka (chemie a biologie inzulínu), Pavlíny Řezáčové (strukturální biologie), Ivy Píchové (mikrobiální proteiny) a řady dalších.

I veřejnosti známý ústav

Dalšího lídra, Jana Konvalinku (zároveň i nynějšího prorektora Univerzity Karlovy pro výzkum), chválí důkladný audit nejen za výuku a vazby ke škole, ale též za popularizaci vědy. Tým se věnuje proteázám lidských patogenů, pracuje i s virem HIV. V roce 2015 tito vědci publikovali v Nature Communications článek o vytvoření světločivného inhibitoru virového enzymu, který HIV potřebuje pro životní cyklus. Inhibitor zablokuje virus v určité fázi vývoje – těsně před začátkem zrání – a až po osvícení laserem začne virus dozrávat.

„Konečně máme nástroj, o který spousta skupin dlouho usilovala: můžeme teď studovat proces, kterým zraje virová částice, krok za krokem... Proces je rozhodující pro infektivitu viru, neboť nezralá částice není infekční. Možná se naučíme něco, co bude možné použít v léčbě, ale to je budoucnost,“ uvedl tehdy Konvalinka v českých médiích, která se o unikátní objev „viru zapínaného světlem/laserem“ pochopitelně hodně zajímala. Jak bylo zmíněno výše, publikace v rodině magazínů Nature není pro ÚOCHB výjimečná; je to trvalá strategie ústavu cílit na časopisy ať už v prvním decilu, nebo alespoň prvních kvartilech dle kvality.

Ovšem v tradici této instituce, které novináři i česká veřejnost ve zkratce přezdívají „Holého ústav“, je dotažení dobrých nápadů do cíle, do praxe. Proto si ústav založil svůj Technology Transfer Office (IOCB-TTO), který vede organický chemik Martin Fusek se zkušenostmi z firem typu Sigma-Aldrich a Merck. Při návštěvě webových stránek s „úspěšnými příběhy“ ÚOCHB je nejvíce prostoru pochopitelně věnováno antivirotikům vzešlým z Holého práce (Atripla, Truvada), ovšem zdaleka už to není stopa jediná. Novinky se vyplatí sledovat.

 

Autor: Martin Rychlík

Článek byl v anglické verzi zveřejněn na webu www.czech-research.com.

Martin Rychlík

Testovací profil autora

Partneři webu a spolupracující instituce