Je jednou z nejúspěšnějších vědkyň v Česku. Jako jediná už dvakrát získala grant Evropské výzkumné rady (ERC), který přinesla na Přírodovědeckou fakultu UK. Nově podepsala smlouvu na post profesorky Univerzity Radboud v nizozemském Nijmegenu u německých hranic. „Od 1. července tam nastupuji,“ řekla LN Jana Roithová, jež se zabývá výzkumem organických reakcí pomocí hmotnostní spektrometrie.
„Je to jedna ze špičkových univerzit v Evropě, hodně se zaměřuje na iontovou spektroskopii, kterou budu dělat. Mají tam i speciální laserové zařízení FELIX. Budu mít profesorské místo na organické chemii,“ říká profesorka, která získávala vědecké „ostruhy“ i v Berlíně. Radboudu patří v univerzitním žebříčku Times Higher Education 122. příčka na světě.
„Znám vědce, kteří tam pracují – to byla promě nejdůležitější reference. Jsou tam lidé, kteří dělají v podobném oboru jako já, ale daleko důležitější jsou pro mě ti, kdo dělají něco úplně jiného a můžou mě obohatit jinými nápady,“ vysvětluje Roithová, proč v létě zamíří z pražského Albertova do nizozemského univerzitního města.
Česko hodně ztrácí. „Je to jeden z největších vědeckých talentů, jaké jsme v této generaci na Univerzitě Karlově měli. Brilantní, se spoustou nápadů, ale také velmi důsledná a s unikátní schopností dotáhnout věci do konce. Dalším rysem její práce je sepětí teoretických koncepcí s vývojem technologií, které umožnily její nápady experimentálně prokázat – její tým sám sestavoval unikátní přístroje, které potřebovali k pokusům,“ řekl LN Jan Konvalinka, prorektor UK pro vědu a výzkum.
„Odcházím v dobrém“
Roithová se v Nijmegenu přidá ke čtveřici chair professors, kteří se věnují organické chemii a zodpovídají za výuku, ale i svá oddělení. Osobností je Wilhelm Huck z ústavu molekul a materiálů. „V podstatě vyvíjí umělou buňku, to mě zajímá,“ říká profesorka, která bude bádat i učit: organometalickou chemii, katalýzu a bioanorganickou chemii. V jejím kontraktu je přesně určeno, co po ní bude univerzita vyžadovat. Tato škola získala za posledních deset let sedmdesát ERC grantů, což je dvakrát tolik, co mělo celé Česko!
Další, takzvaně konsolidační grant v hodnotě pár desítek milionů korun, tam teď přináší Roithová. Jaké to je? „Je to jednoduché, tyhle granty jsou k tomu vlastně stvořeny, aby vědci byli mobilní, mohli pracovat na nejzajímavějších místech a tématech,“ říká chemička, jež chce posouvat hranice možností v tom, co lze o chemických reakcích vůbec zjistit.
Z Prahy si odveze většinu zařízení, jež z obou grantů postavila a pořídila. „Dohoda s fakultou byla skvělá, vyšli mi vstříc. Chci říci, že rozchod proběhl v dobrém,“ říká Roithová s tím, že si na UK nechá desetinový úvazek, neboť se bude věnovat svým studentům a bude za nimi jezdit. Během léta proběhne přesun do nové, nijmegenské laboratoře. „Povezu to asi kamionem,“ vtipkuje vědkyně.
Roithovou, jež loni dostala prémii Donatio Universitatis Carolinae pro pětici nejlepších vědců na škole, doprovodí i několik kolegů z její skupiny: pro zkušenosti půjdou fyzik Juraj Jašík s manželkou Lucií a pár doktorandů.
„Některým lidem na přírodovědecké fakultě je to líto, jiní mají samozřejmě radost, protože se tu ,stabilizuje‘ prostředí“, směje se Roithová, žena, která je zvyklá vyčnívat. Daří se jí to i v publikacích: má na 170 studií s 3500 citacemi – a to v top časopisech jako JACS či Angewandte Chemie.
Druhý ERC mimo fakultu
Pro „přírodovědu“ je to už druhá ztráta nositele ERC grantu v krátké době: chemik Michael Bojdys avizoval svůj odchod už loni a dle informací LN začne 1. dubna pracovat na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Naopak jeden další zářez škola získala: týž grant nedávno získal parazitolog Vladimír Hampl, jak už LN psaly.
„Profesorka Roithová tady už dosáhla v podstatě všeho, takže se chce prosadit jinde v Evropě. V Nijmegenu mají i přístroje, které my ne. Vše proběhlo korektně,“ řekl LN Jiří Zima, děkan Přírodovědecké fakulty UK. Věří, že někteří další fakultní vědci získají tyto granty v nejbližších letech, neboť mají dobré předpoklady.
„Její odchod je velkou ztrátou. Nejen proto, že přicházíme o vynikající vědkyni a učitelku, ale také proto, že Jana dokázala na své katedře vytvořit excelentní, velmi náročné vědecké prostředí, kde mohli vedle ní obstát jen zcela špičkoví vědci, a stanovovala velmi náročnou laťku i pro studenty, ostatní kolegy a celou fakultu,“ hodnotí biochemik Konvalinka.
Co dělat, aby lidé jako ona neodcházeli z českých škol? „Musíme vytvářet lepší podmínky pro výjimečné osobnosti, i přes to, že to nebude populární mezi mnohými členy akademické obce. Věda není a nemůže být demokratická, je tažena osobnostmi, které nelze ničím nahradit – a které musí dostat výjimečné podmínky,“ burcuje prorektor UK Konvalinka.
Roithová přiznává, že vědecké prostředí v Česku dokáže být demotivující. Coby členka předsednictva Grantové agentury ČR (na svůj post už dopisem zaslaným vládě rezignovala) byla v šoku, jak lidi zasáhla „kafemlejnková“ mentalita: „Často bylo těžké vymluvit členům hodnotících panelů, že počet článků není indikátor, který říká, jestli se grant vyplatí nebo jestli byl úspěšný! Jak můžete psát na grantovou žádost počty článků, které za tři roky vyprodukujete? Pokud děláte základní výzkum a hledáte něco neznámého, nemůžete vědět, zda to vyjde,“ děsí ji tabulkové sčítání bodů a výstupů.
Od toho si v Nizozemsku odpočine. „ERC Consolidator Grant funguje, jak má ve svém názvu. Myslím, že jsem se díky němu konsolidovala v oboru; teď mě až nepříjemně často zvou na konference, které musím odmítat,“ vypráví Roithová. Další pozvánky už nebudou chodit do Prahy, nýbrž do jednoho ze dvou nejstarších nizozemských měst: do Nijmegenu.
Autor: Martin Rychlík
Článek byl publikován 22. 3. 2018 v Lidových novinách
Jana Roithová (43 let)
Organická chemička, jedna z velkých osobností výzkumu hmotnostní spektrometrie. Studovala na Univerzitě Karlově, VSČHT a rovněž na TU Berlin. V roce 2014 byla jmenována profesorkou Univerzity Karlovy (pro obor organická chemie). Získala nespočet vědeckých ocenění: Hlávkova cena (2005), Cena L’Oreal pro ženy ve vědě (2008), Cena Neuron (2014), Cena Učené společnosti (2014), Ignaz Lieben Prize (2014), Donatio Universitatis Carolinae (2017). Je autorkou 170 vědeckých studií se zhruba 3500 citacemi. Má jedenáctiletého syna.
