Je to jeden z viníků, kteří oslabují včelstva od Evropy po Austrálii. Jedná se o virus včelího (pytlíčkovitého) plodu s anglickou zkratkou SBV. Příznaky nákazy se projevují jenom u plodu, který jakoby vyschne...
Přestože byl SBV odhalen již v roce 1917 jako první včelí vir, až dosud nebyl znám mechanismus, který umožňuje množení viru v buňkách napadených včel. Teprve nyní, po sto letech, přišli vědci s popisem jeho podoby i způsobů, jak se šíří. A podařilo se to českému týmu strukturních virologů pod vedením Pavla Plevky z brněnského střediska CEITEC při Masarykově univerzitě. Studie vyšla nedávno v prestižním americkém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), jehož zkratka se někdy v nadsázce převádí jako „Post Nature and Science“, aby se zdůraznilo renomé žurnálu hned za elitní dvojicí magazínů.
Cesta k omezení včelí infekce
Proč je nový článek tak důležitý? „Protože popisuje virus, který přispívá k dlouhodobému poklesu populací včel v Evropě a Severní Americe... Znalost molekulární struktury částice viru otevírá cesty pro vývoj látek, které dokážou zabránit šíření této infekce,“ řekl LN biolog Plevka, jenž v roce 2013 získal cenný ERC grant. Kromě Plevky je pod článkem podepsána i pětice dalších výzkumníků z centra CEITEC včetně první autorky Michaely Procházkové. „Ta ukázala, že na povrchu infekční částice viru nákazy včelího plodu je přichyceno šedesát kopií malého proteinu, které viru umožňují infikovat buňky. Podobné proteiny nebyly u příbuzných virů předtím popsány. Funkce tohoto proteinu ve virové infekci z něj činí vhodný cíl pro protivirovou léčbu,“ říká Plevka.
Přestože už se celé století ví, že virus způsobuje nákazu, která zabíjí larvy, jeho přesnou strukturu vědci neznali. „Až doposud měly jeho popisy jen malé rozlišení. Nám se však podařilo dostat až na atomární úroveň a díky tomu jsme objevili na povrchu viru novou strukturu, která je pro rozmnožování viru v buňkách napadených včel nezbytná,“ vysvětluje výzkumnice Procházková.Bílkovina, již vědci našli, podle ní funguje jako „jakýsi dveřník“, který se naváže na vnitrobuněčnou membránu a umožní genomu viru, aby vnikl do buňky. Mladou molekulární bioložku lákal CEITEC a jeho vybavení v podobě kryoelektronové mikroskopie, kterou k práci využila.
Proč to „prokouknutí“ viru trvalo vědě tak moc dlouho? „Struktura viru byla určena až sto let po jeho objevení, protože do devadesátých let minulého století nebyly dostatečně rozvinuté metody pro určování struktur virů: makromolekulární krystalografie či právě kryoelektronová mikroskopie. Další komplikací bylo, že virus nelze pěstovat v laboratoři, je třeba jej získat z infikovaných včelích kukel. Pro určení struktury tohoto viru byla proto nezbytná spolupráce včelařů a strukturních biologů,“ vysvětluje Plevka. Jeho tým spolupracoval s Antonínem Přidalem z Mendelovy univerzity, jenž se specializuje na ekologii opylovatelů a včelařství. Studii a další výzkum nejspíše časem docení i praktičtí včelaři.
Autor: Martin Rychlík
Článek vyšel 17. 8. 2018 v Lidových novinách.
