Rozhodně s Daliborem Štysem nesouhlasím. Ani ne tak s myšlenkou zlepšování legislativního prostředí, ale s obecnou filosofií neustále všechno nově zavádět a po roce zase rušit, a se zvykem se autoritativně vyjadřovat k věcem, kterým autor ne tak úplně rozumí.

Filosofie. Je skutečně českým zvykem něco chvíli budovat, po pár letech se rozhodnout to celé zbourat a na základě geniálního nápadu to z gruntu zase postavit znovu (ideálně s každou změnou vlády či ministra). Do kontrastu bych dal takovou nevýznamnou zemi, jako je třeba Švýcarsko, které je úspěšné právě proto, že nic nebourá, ale snaží se věci, které jednou vybudovalo, dále vylepšovat. A dělá to tak posledních cca 350 let.

Rozumět věcem. Je s podivem se dozvědět, že Stanford University vlastně na licencích vlastního IP totálně chřadne. Doporučuji se podívat na statistiky na stránkách příslušné tech transferové kanceláře (TTO) . A není nezajímavé zkompilovat data pro další univerzity za rok 2015 (jedná se o příjmy pouze z licencí a u některých čísel vycházím z výročních zpráv v jiných měnách než USD, tedy není to 100% přesné).

A to tam chybí například Yeda, tedy tech transferová kancelář Weizmannova Institutu s příjmem okolo 100 mil USD. Stejně tak v seznamu není celá řada evropských univerzit, kde se statistiky hledají velmi těžce. Instituce jako Imperial Innovations či UniQuest jsou další formou tech transferových kanceláří s přítomností na veřejném akciovém trhu a jsou to ekonomicky úspěšné firmy. Zároveň si dovoluji upozornit, že se primárně nejedná o přímé příjmy z licencí, ale důležité jsou další efekty práce těchto kanceláří, tedy pomoc při zakládání spin-off společností, přitahování investorů a komerčních partnerů, ale to už bych se dostal jinam.

Čirou náhodou jsem značně angažován ve zmíněném Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Ano, výsledky vědecké práce prof. Antonína Holého přinesly značné prostředky. Ale to není, jak Dalibor Štys uvádí, něco, co se nedá opakovat a vzniklo vlastně náhodou. V sedmdesátých letech byly na ÚOCHB vyvinuty peptidické hormony a jejich analoga, které komercionalizovala společnost Ferring a které přinesly, přepočteno na dnešní ceny, podobné příjmy (v té době samozřejmě byly pohlceny státem). Kromě léků prof. Holého jsou na trhu další dva přeúspěšné preparáty z laboratoře Dr. Pískaly (Azacitidin, Decitabin), které (možná právě proto, že tehdy neexistovalo TTO) nebyly licencovány a patentová ochrana vypršela. Ale nakonec jsou komerčně velmi úspěšné, a to v onkologických indikacích a pomáhají pacientům, i když ústav z nich žádné příjmy nemá. Od roku 2009 ÚOCHB podepsal 8 nových licencí s významnými společnostmi, které už s vynálezy prof. Holého nemají nic společného. A není to případ jen ÚOCHB, ale velmi dobře se daří i dalším institucím, jako je např. Ústav makromolekulární chemie AV ČR, Masarykova univerzita a další. Ono to není na první pohled vidět, protože se jedná o projekty v oblasti farmaceutických produktů, kde cesta na trh trvá často 10 i více let. Zde také musím přiznat, že se nemohu odborně vyjadřovat k situaci v jiných než Life Sciences oborech, protože v těch znám situaci jen zvenčí.

Situaci vývoje TTO v ČR sleduji posledních 10 let. A mám radost, že se postupně zlepšuje a zlepšuje. Kvalita lidí stoupá a s ní i kvalita výstupů. Určitě existuje celá řada problémů, ať již ve smyslu profesionality některých TTO, nebo v panoptikálních situacích, kdy je tato činnost financována z evropských peněz, a tím se zcela vyloučí jakákoliv pružnost. Určitě existují rozdíly v kvalitě jednotlivých TTO a najdeme mezi nimi skvěle organizované, ale i ty ne dobře fungující. To je většinou ale otázka priority vedení té které instituce. Veliký problém je legislativní prostředí a složitosti při zakládání spin-off firem. Na druhou stranu - situaci velmi pomohl program GAMA Technologické agentury ČR, a pokud by takových flexibilních peněz bylo více, zase se to pozná na výstupech. Výborně funguje spolek Transfera a celý systém spolupráce jednotlivých kanceláří.

Považuji za velmi nešťastné hovořit o rušení TTO, protože jsme se konečně dostali do situace, kdy začínají fungovat a vědecké instituce (ať již univerzity, či ústavy AV ČR) chápou jejich význam. Hledání cest, jak zvýšit kvalitu jejich práce a jak zvýšit kvalitu toho, co by tato pracoviště měla transferovat, tedy kvalitu základního výzkumu, je určitě na místě. Hovořit o zlepšení legislativního prostředí je určitě záhodno. Ale rozhodně nemůžeme čekat, že jednou zázračnou změnou vyřešíme celé inovační prostředí.

Autor: Martin Fusek