Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Česko s Japonskem spojují nejen roboti

1. 11. 2018
Česko s Japonskem spojují nejen roboti

Čeští výzkumníci můžou být pro Japonce zajímaví ve fyzice, chemii, biotechnologiích či kybernetice, ale také v celém průmyslovém sektoru automotive.

Češi dali světu slovo „robot“, Japonci zase rozvinuli robotiku jako nikdo jiný. Ať už je to populární Ashimo, který baví dětské návštěvníky tokijského muzea vědy Miraikan, nebo robotičtí asistenti pro seniory či velcí roboti v automobilovém průmyslu, celý svět si roboty spojuje právě s Nipponem. A není divu, že japonští výzkumníci hledají spolupráce i v Česku, ve vlasti „robota“, jak jej v divadelní hře R.U.R. představil spisovatel Karel Čapek...

Příkladem může být České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze. Tradiční univerzita, která vychovává inženýry už od roku 1707, má řadu spoluprací jak s japonskými vědci, tak s firmami s japonským kapitálem. Četné vazby má zvláště Fakulta elektrotechnická ČVUT, kde sídlí silná katedra kybernetiky řešící projekty umělé inteligence či multiagentních systémů (nové centrum AIC), dále kybernetické středisko CIIRC (například tzv. strojové vnímání), fakulta informatiky s mnoha počítačovými tématy, ale rovněž strojní fakulta. Tamním děkanem je navíc Michael Valášek, jenž se věnuje oboru mechatronika – a ten mimo jiné spojuje programování strojů s průmyslovou sférou a s robotickou výrobou.

Síla obou zemí tkví především v automobilovém průmyslu. V Mladé Boleslavi sídlí dnes již globální firma Škoda Auto, v Kolíně zase vyrábí v továrně TPCA vozidla japonská Toyota. Už v roce 2006 udělilo pražské ČVUT čestný doktorát Šoičiró Tojodovi (Shoichiro Toyodovi), tehdejšímu předsedovi správní rady a synovi zakladatele této automobilky. „Chtěl bych ocenit vynikající české inženýry a kvalifikované dělníky,“ uvedl při převzetí Tojoda. Právě japonské firmy jako Daikin, Denso, Hitachi, Sankyo či Panasonic spoléhají v desítkách svých poboček na český fortel, který vytváří různé komponenty i celé elektroinstalace vozů.

Japonci milují české pivo

Japonsko jistě ví co dělá; je dlouhodobě druhým největším zahraničním investorem v České republice. „Po sametové revoluci 1989 jsme podporovali úspěšnou transformaci české ekonomiky v tržní a také se na tom podíleli. Celková hodnota japonských investic přesahuje 3,7 miliardy dolarů, což z nás dělá druhého nejvýznamnějšího investora, po Německu. Dnes tu má aktivity 254 japonských firem, hlavně spjatých s autoprůmyslem, které přinášejí na 47 tisíc pracovních míst. Stručně řečeno: japonské vládě, lidem a firmám jde vždy také o společenský přínos. A jak asi víte, poslední velkou transakcí je koupě Plzeňského Prazdroje skupinou Asahi, jež buduje svou evropskou centrálu v Praze,“ řekl loni deníku Lidové noviny japonský velvyslanec Kaoru Šimazaki (Kaoru Shimazaki). Prestižnímu listu přiznal, že i on miluje „plzeň“, tedy klasický ležák ze západočeského města u německých hranic.

Na výzkum a výchovu expertů pro pivovarské a další biotechnologie se zvláště podílí výzkumně silná Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT). Ambasador Šimazaki ovšem uvedl jinou zajímavou sféru vzájemné spolupráce. „Chci říci, že i čeští investoři jsou v Japonsku vítáni. Zatím jich není tolik, ale nanofirmy už jsou úspěšné,“ dodal před loňskou návštěvou tehdejšího českého premiéra Sobotky, který s sebou vzal na „misi“ i třicítku byznysmenů.

Vazbám vývojářů i hi-tech inovací napomáhá též přes dvanáct let tokijská pobočka státní agentury CzechInvest. A je dosti aktivní. Loni třeba uspořádala „technologickou misi“, jíž se zúčastnili zástupci ČVUT, Vysoké školy báňské či firem řešících témata Průmyslu 4.0, aby rozvinuli vztahy s institucemi v Cukubě, Nagoji či výzkumníky z koncernů jako Mitsubishi a Toyota. Letošní misi zase zastřešila témata fotoniky, optoelektroniky a laserů, v nichž mají kolegům co nabídnout jak Univerzita Karlova, tak i centrum HiLASE a firmy Meopta nebo Crytur. „Cílem je představit Českou republiku japonským partnerům jako perspektivní, technologicky vyspělou zemi, jež je otevřena spolupráci,“ říká Jiří Krechl z CzechInvestu.

To platí už řadu let. Kupříkladu v únoru 2015 se na největším nanotechnologickém veletrhu světa v Tokiu představila Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci (TUL), která předvedla mimo jiné „chytrou“ textilii Clutex, ale i nanovlákenné struktury pro výrobu cévních náhrad či kryty ran. Univerzita z regionu, jenž má staletou tradici ve výrobě rozličného textilu, předvedla i nanomembrány pro fuknční sportovní oděvy anebo pro čištění odpadních vod. S Japonci už na podobném tématu (s nanostříbrem) spolupracují i olomoučtí vědci z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů (RCPTM). V českém pavilonu zmíněného veletrhu se neztratily ani firmy jako SVCS anebo Elmarco. V Česku je naopak aktivní japonská agentura JETRO, jež podporuje investice japonských subjektů.

Základnímu výzkumu vévodí chemie

A jaká excelentní věda je v obou státech nejsilnější? Jednoznačně chemie. Ukazují to alespoň údaje z žebříčku Nature Index (NI), jenž srovnává četnost a podíl vědců daných zemí na přírodovědecké produkci v 68 vybraných top časopisech. Nippon je celosvětovou pětkou (3009 bodů), Česku patří v aktuální edici slušné 27. místo (179 bodů). Podíl chemických článků činí v japonském případě téměř polovinu všech superpublikací (45%), na české straně potom více než třetinu (37%). Následuje fyzika a vědy o živé přírodě, Life Sciences.

Nějaká partnerství mají s japonskými univerzitami – včetně obou císařských špiček v podobě Tokijské a Kjótské univerzity – pochopitelně všechny tři přední české kamenné univerzity: pražská Univerzita Karlova (založená již v dubnu 1348), Masarykova univerzita v Brně a také Univerzita Palackého v Olomouci (založená roku 1573). Tato velká „trojka“ má vynikající lékařské a přírodovědecké fakulty, tudíž se rozvíjejí četné vazby v medicíně, biochemii, analytické chemii, biologii či genetice. K této silné trojici, která se profiluje jako vyloženě výzkumná, patří již zmíněné ČVUT a také Vysoké učení technické v Brně (VUT) v případě technických oborů – včetně konstrukce aut nebo letadel. Právě vědci z VUT jsou součástí nového multimiliardového Středoevropského technologického institutu (CEITEC), v němž má řada vědců (třeba ze skupiny nanonstruktur Tomáše Šikoly) vazby též k Nipponu.

Českou jedničkou v základním výzkumu je ovšem Akademie věd ČR s padesátkou velmi specializovaných ústavů. Úplný výčet všech aktivit není možný; každopádně v roce 2011 podepsali čeští zástupci s Japan Society for the Promotion of Science (JSPS) memorandum o spolupráci ve vědě. Jejím výsledkem je kromě jiného i devět společných programů Mobility Plus, které aktuálně od roku 2016 běží. Tomáš Etrych z Ústavu makromolekulární chemie AV se věnuje vývoji látek pro protinádorové účely, Rostislav Horčík z Ústavu informatiky AV s kolegou z Kjótské univerzity řeší otázky neklasické matematiky a fuzzy logiky, fyzik Tomáš Mocek (ředitel laserového centra HiLASE v Dolních Břežanech, které je blízko průmyslovým aplikacím) zkoumá lasery, Ondřej Santolík poznává s nagojskými kolegy otázky vesmíru, Karel Šimek zase vodní ekosystémy a Martin Nikl z Fyzikálního ústavu AV metody využitelné pro medicínské zobrazování. Nejnovější projekty vedou profesor Jaroslav Doležel (rostlinná genetika) spolu s vědci z Kóbe, Daniel Růžek řeší výzkum klíšťat a patogenů na Hokkaido University a Pavel Honzák buněčnou genetiku s Tohoku University.

Případy plodné spolupráce

To jsou jen příklady z mnoha. Jeden z nejcitovanějších vědců v zemi, profesor fyziky Tomáš Jungwirth z Akademie věd, však není jen v kontaktu s badateli věnujícím se sféře blue-sky research, ale také s IT firmami. Řešitel pokročilého ERC grantu se věnuje takzvavé spintronice, což je obor, jenž může proměnit celý obor počítačových pamětí a čipů.
„Blue-sky research děláme samozřejmě dál, ale zároveň jsme si tu vybudovali zázemí, jež nám umožní podržet si nápady déle, než je hned ,odevzdat´ velkým firmám. K podávání patentů je navíc potřeba mít i strategického partnera, neboť podávat sérii patentů v mikroelektronice nezvládá sama žádná akademická instituce ani ve světě. My máme dlouhodobého partnera firmu Hitachi na společnou ochranu intelektuálního vlastnictví i na přímou peněžní podporu naší vědy,“ pochvaloval si v Lidových novinách Jungwirth.

Jak by upozornil velvyslanec Šimazaki, důležité je ovšem také partnerství v kultuře, a tedy v humanitních i společenských vědách. Řada Čechů, jako jsou japanologové Petr Holý nebo Ondřej Hýbl, vystudovala na japonských univerzitách (Waseda, Ósaka), přičemž se věnují tradičnímu divadlu, literatuře anebo umění. A není divu, že jedno z evropských středisek, které podporuje The Japan Foundation, vzniklo na Filozofické fakultě UK v Praze.

 

Autor: Martin Rychlík

Článek vzniknul v anglické verzi pro web www.czech-research.com.


Společné projekty Akademie věd ČR s JSPS (2016 až 2019, Mobility Plus):

  • Tomáš Etrych (ÚMCH AV) s Hiroshi Maeda (Sojo University) – protinádorová léčiva
  • Rostislav Horčík (ÚI AV) s Kazushige Terui (Kyoto University) – matematika, fuzzy logic
  • Tomáš Mocek (FZÚ AV) s Takeshi Higashiguchi (Utsunomiya University) – lasery
  • Ondřej Santolík (ÚFA AV) s Yoshizumi Miyoshi (Nagoya University) – plazma, vesmír
  • Karel Šimek (HBÚ AV) s Shin-ichi Nakano (Kyoto University) – vodní ekosystémy
  • Martin Nikl (FZÚ AV) s Shunsuke Kurosawa (Tohoku University) – scintillators, imaging
  • Jaroslav Doležel (ÚEB AV) s Nobuko Ohmido (Kobe University) – rostlinná genetika
  • Daniel Růžek (BC AV) s Kentaro Yoshii (Hokkaido University) – klíšťata, patogeny
  • Pavel Hozák (ÚMG AV) s Masahiko Harata (Tohoku University) – buněčná genetika