facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Čtyři vědci získali ocenění za dlouholeté zásluhy o rozvoj svého oboru

15. 12. 2018
Čtyři vědci získali ocenění za dlouholeté zásluhy o rozvoj svého oboru

Čtyři vynikající vědci získali prestižní ocenění za dlouholeté zásluhy o rozvoj svého oboru: genetik Jiří Forejt, botanik Jan Krekule, fyzik Jiří J. Mareš a geolog Zdeněk Vašíček. Medaile laureátům osobně předala ve středu 12. prosince předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová.

„Oceněné vybíráme velice pečlivě, a to jak na návrh pracovišť, tak na základě doporučení Vědecké nebo Akademické rady. Jedná se o vybranou společnost jedinců, kteří významně přispěli k rozvoji svého oboru,“ uvedla při předávání medailí v prostorách Akademie věd na Národní třídě v Praze Eva Zažímalová. Konkrétně genetik Jiří Forejt získal čestnou oborovou medaili J. E. Purkyně za zásluhy v medicínských vědách, botanik Jan Krekule medaili G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách, fyzik Jiří J. Mareš byl oceněn medailí Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách a geolog Zdeněk Vašíček se stal nositelem čestné oborové medaile Františka Pošepného za zásluhy v geologických vědách.

Jiří Forejt (*1944), se dlouhodobě věnuje studiu genetické a molekulární podstaty neplodnosti mezidruhových kříženců myši domácí. Hybridní sterilita je jedním z principů reprodukční izolace mezi dvěma populacemi a jedním z mechanismů speciace – vzniku nového druhu. V roce 1974 popsal první genetický lokus (pozici genu na chromozomu) hybridní sterility u savců, a sice lokus Hst1. V roce 2009 se jeho týmu pomocí nejmodernějších metod podařilo prokázat, že lokus Hst1 odpovídá genu Prdm9, který je dosud jediným genem hybridní sterility popsaným u savců. Forejt publikoval ve špičkových světových časopisech jako Nature, Science, Cell, PNAS a jiné. Podle Web of Science jsou Forejtovy práce citovány 2945krát (bez autocitací) s H-indexem 30. Jeho výzkum byl podpořen řadou prestižních zahraničních grantů (HHMI, NIH, granty EK, Akademická prémie AV ČR).

1280px 2017 01 11 prof. Forejt Biocev foto Stanislava Kyselová AV ČR 2Jiří Forejt získal čestnou oborovou medaili J. E. Purkyně za zásluhy v medicínských vědách

Jiří Forejt je voleným členem Evropské molekulárně biologické organizace a Učené společnosti ČR. Je nebo byl členem mezinárodních vědeckých poradních sborů Center for Research Dynamics, The Jackson Lab, USA (2007–08), Max-Planck-Instute for Molecular Genetics, Berlín (2008–10), Biofyzikálního ústavu AV ČR (nyní), Centra BIOCEV (nyní).

Řadu let pracoval ve Vědecké radě AV ČR a v letech 2001–2005 byl jejím místopředsedou. Je nositelem ceny ČSAV (1984), Ceny AV ČR (1999, 2009) či Medaile Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách (2004). K jeho dalším významným oceněním (mimo AV ČR) patří Cena ministryně školství mládeže a tělovýchovy ČR (2009), Národní cena vlády Česká hlava (2016) a Stříbrná pamětní medaile Senátu PČR (2017).
 
Jan Krekule (*1931), je přední český botanik, který zásadním způsobem přispěl k vědecké a společenské orientaci Ústavu experimentální botaniky (ÚEB) AV ČR. Důsledně se snažil o propojení domácího výzkumu s výzkumem v zahraničí, získával četné kontakty a sám v letech 1966–1968 působil ve Výzkumném ústavu kakaa v Ghaně. Navzdory době, která tomu nepřála, byl Krekule organizátorem velkých mezinárodních kongresů (průlomový první z nich uspořádal již v roce 1964, série sympozií zaměřených na auxiny a cytokininy trvá od sedmdesátých let až do současné doby).

Prakticky od počátku vědecké kariéry se věnoval přechodu rostlin z vegetativní do reproduktivní fáze na úrovni strukturální i biochemické. Do studia indukce kvetení brzy zahrnul hormonální regulaci tohoto procesu, čímž založil v ÚEB silný směr, který je dnes zastoupen několika laboratořemi. Stejně tak jím vypracované metodické postupy používané ve strukturálních studiích byly základem k vytvoření dnešní laboratoře špičkových zobrazovacích technik v ÚEB.

Jan Krekule v průběhu let zastával četné funkce v nejrůznějších profesních institucích, spoluzakládal Českou společnost experimentální biologie rostlin (ČSEBR). Desítky let pedagogicky působil na Katedře fyziologie rostlin Univerzity Karlovy, školil studenty i doktorandy. Je autorem či spoluautorem více než stovky původních prací v impaktovaných časopisech, koeditorem čtyř mezinárodních sborníků a spoluautorem tří vědeckých monografií.
 
Jiří J. Mareš (*1952), je od roku 1977 kmenovým zaměstnancem Fyzikálního ústavu (FZÚ) AV ČR. V současnosti působí jako zástupce ředitele pro pracoviště Cukrovarnická. Od nástupu do FZÚ se věnoval zejména experimentálnímu studiu transportních vlastností polovodičů, řady významných výsledků však dosáhl i v oblasti nanomateriálů, publikovaných v renomovaných mezinárodních časopisech (New Journal of Physics či Physical Review). Tyto výsledky zahrnují transport a magnetotransport v širokém rozsahu magnetických polí, teplot, odporů a frekvencí.

Mareš je zručný experimentátor a má unikátní schopnost věnovat se samotným základům fyziky, např. znovu otevřel neuspokojivě vyřešený problém relativistické transformace teploty, která hraje rozhodující roli v relativistické fyzice tepelných jevů a v kosmologii. Výrazně přispěl i k objasnění mechanismu supravodivosti v diamantu s příměsí bóru. Jeho výzkum většinou nepatří mezi módní proud, na který se soustředí pozornost a kde lze očekávat rychlý ohlas a vysokou citovanost. Zato se však soustředí na práci na fundamentálních, mezinárodně oceňovaných poznatcích, které mohou přinést ovoce až v delší perspektivě.

J. J. Mareš v posledních deseti letech věnoval velkou péči rozvoji druhé největší sekce FZÚ, a to sekce Fyziky pevných látek v Cukrovarnické, kterou úspěšně vede již od roku 2009. Osobní zásluhou doktora Mareše je zejména stále se zlepšující technické zázemí sekce, která přitom sídlí v památkově chráněném areálu bývalého Ústavu technické fyziky. I v těchto náročných podmínkách byly za Marešova vedení ve sklepeních vybudovány unikátní laboratoře, díky nimž tato sekce byla nebo je nositelem řady prestižních grantů financovaných z Evropské unie, USA a Japonska.
 
Zdeněk Vašíček (*1937), dokončil doktorské studium na Univerzitě Karlově v roce 1968. Roku 1988 byl jmenován docentem a roku 1990 řádným profesorem v oboru geologie na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě v Ostravě. Od roku 2007 působí jako vědecký pracovník Ústavu geoniky AV ČR. Absolvoval řadu zahraničních studijních cest, včetně dvou pobytů v Tübingenu podpořených stipendiem Humboldtovy nadace (v letech 1969–1970 a 1991–1992, přičemž první byl předčasně ukončen z politických důvodů).

Od roku 1964, kdy byl zaměstnán jako odborný asistent na Hornicko-geologické fakultě VŠB, je až doposud spjat s intenzivní vědeckou prací a výchovou studentů. Profesor Vašíček je významnou vědeckou osobností doma i v zahraničí, zejména v oboru hlavonožcové taxonomie, biostratigrafie a paleogeografie (obzvláště skupiny Ammonoidea). Mezi Vašíčkovy další odborné zájmy patří litostratigrafický a základní geologický výzkum uloženin okolo hranice jura/křída a křídové sedimenty alpsko-karpatské oblasti.

Profesorovy odborné výsledky zásadně posunuly oborové znalosti. Publikoval je v řadě odborných prací (69 publikací evidovaných ve WOS, H-index 11). Je též autorem několika vysokoškolských učebních textů a populárně naučných publikací. Jeho enormní nasazení při výzkumech a pomoc kolegům i začínajícím studentům se ovšem neomezuje na prostředí laboratoře či kanceláře. Vašíček je ve svých osmdesáti letech stále aktivní i při terénním výzkumu. Za zmínku stojí organizování záchranných paleontologických sběrů a výzkum svrchnojurských a spodnokřídových uloženin v lomu Kotouč a Obecním lomu na Štramberku.

Autoři: Milan Pohl a Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR

Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR

Zdroj: Akademie věd ČR