Víme, jak se vyvíjí objem smluvního výzkumu a příjmy z licencí na veřejných vysokých školách? Odpověď nabízí níže uvedený článek, který si za vstupní data vzal informace z výročních zpráv o hospodaření veřejných vysokých škol za období 2013-2017. Tento základní rozbor tak shodou okolností volně navazuje na článek Karla Novotného „Veřejný výzkum a vývoj se zatím prodat neumějí“, který vyšel na portále Vědavýzkum.cz minulý týden.

Tento článek je určen těm, kteří se zajímají o způsoby podpory univerzitních start-ups. Jeho cílem je stručně představit program Creative Destruction Labs (CDL), do kterého jsou aktuálně zapojeny čtyři kanadské a jedna americká univerzita. CDL se přitom poněkud liší od modelu, který známe z našich končin.

Dovoluji si - jako manažer projektů v oblasti vědy a výzkumu - reagovat na článek Lumíra Krejčího a Kamila Parucha „Manažerský přístup a administrativa paralyzují českou vědu“. Na úvod musím říci, že s většinou dílčích a obecnějších závěrů i doporučení autorů dotyčného článku naprosto souhlasím, ne však s tím, vůči čemu se vymezuji v nadpise svého blogu.

Má se jednat o Teslu mezi elektroboardy. O firmě XTND psali už ve Forbes, na crowdfundingové platformě kickstarter.com „vyrejzovali“ během letošního června skoro osm miliónů korun.

Je tomu již pár let, někdy v období rozjezdu Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI), kdy jsem na jednom setkání zaslechl téměř apokalyptický povzdech: „Jednou přijde doba, kdy budeme muset umět doložit, že skartovačka pořízená z projektových peněz skartuje pouze dokumenty pořízené z tohoto projektu.“