Informatika má ze všech fakult MU zřejmě nejkomplexnější systém partnerství s firmami. Jakých částí života fakulty se spolupráce dotýká?

Řekl bych, že je patrná téměř všude. My ani a priori neříkáme, kam spolupráce zasahovat nemůže. Máme určité portfolio věcí, které firmy obvykle dělají a které nabízíme novým zájemcům o partnerství. Pokud ale firma přijde s nápadem, který se nám zamlouvá a nepříčí se univerzitní politice, jsme pro.

Vybudování ekosystému, jaký je na Fakultě informatiky, je dlouhodobá záležitost. Na co jste při něm naráželi?

Naráželi jsme na spoustu věcí a učíme se dodnes. Jednou z věcí je, že firmy primárně stojí o přístup ke studentům a absolventům, aby mohli získat potenciální zajímavé zaměstnance. To ale pro nás není priorita a musíme si to s firmami hned na začátku otevřeně vyjasnit. Zajímá nás, co firmy potřebují, na druhou stranu nehodláme připravovat absolventy firmám na míru jen proto, aby den poté, co si odnesou diplomy, zapadli do pracovního procesu v dané firmě. Naše zodpovědnost vůči absolventům je mnohem širší. Chceme, aby pochopili, jak věci fungují. Aby za deset, dvacet i více let mohli stále kreativně pracovat v oblasti IT. Toto se snažíme firmám vysvětlit.

Jaké benefity má fakulta z této spolupráce?

Řekl bych, že jsou dvojího typu. Některé benefity se zúročí téměř ihned, například kvalitní závěrečná práce, kde je výsledek okamžitě využitelný. Jiné rysy spolupráce naopak nesou benefity až po letech. Kromě zapojení do výuky je to například spolupráce na projektech. Dnes je čím dál víc projektových a grantových výzev zaměřených na spolupráci s průmyslem. Pro nás je komunikace s firmami natolik přirozená, že domluvit se na zapojení průmyslového partnera do projektu je otázkou několika telefonátů nebo e-mailů. A firmy nám důvěřují, vědí, že nepůjde jen o formální zapojení, ale že výsledkem bude něco skutečně smysluplného pro nás i pro ně.

Jaká máte kritéria pro spolupráci s firmou? A máte přetlak zájemců z průmyslové sféry?

Poslední 2–3 roky máme skutečně převis poptávky o spolupráci a musíme některé firmy odmítat. Kritériem je pro nás shoda na nějakém odborném tématu, minimálně pro vedení diplomových prací. Jsou ovšem i firmy, které by měly zájem stát se členy SPP, ale dělají natolik rutinní věci, že naše laboratoře zájem o spolupráci nemají.

 Václav Matyáš, proděkan pro vztahy s průmyslem a absolventy

Jaký je hlavní rozdíl mezi přístupem ke spolupráci v Česku, respektive střední Evropě, a například za oceánem? A čerpáte hodně inspirace v zahraničí?

Snažím se vyjíždět do zahraničí a získané zkušenosti co nejvíc zúročit tady u nás. I proto jsou na fakultě a v našem Sdružení průmyslových partnerů vidět principy převzaté odjinud. Ve spoustě aspektů je například americká univerzita jiná než středoevropská a ne všechny principy musíme nutně převzít. Ale v USA je například zcela běžné, že se člověk z univerzity baví s člověkem z firmy. Oba mají své zájmy a principy a buď se shodnou, nebo se nedohodnou, je ale normální kultivovaně podiskutovat a říct si, zda ano, nebo ne. To ve střední Evropě zatím moc neumíme.

Máte nějakou vizi, kam byste chtěl spolupráci s průmyslem na fakultě posunout?

Některé laboratoře se věnují spolupráci velmi intenzivně, mají s ní převážně pozitivní zkušenosti a spolupráci takzvaně umí. Největší bolestí fakulty momentálně je, že tři výzkumné skupiny nesou přes 80 % spolupráce. Mojí prioritou je věnovat se rozvoji spolupráce tam, kde se zatím příliš nedařila. Chceme taky dál rozvíjet podporu Ph. D. studentů.

Je tento model přenositelný i na jiné fakulty MU? Nebo je informatika natolik specifická oblast, že to není možné?

Informatika je bezesporu specifická enormní poptávkou firem po absolventech. Ale i v letech, kdy to nebylo tak extrémní jako dnes, se nám spolupráce dařila výrazně víc než jinde na univerzitě. Řada věcí z našeho modelu je jistě přenositelná i na jiné fakulty, není ale možné náš režim jen tak vzít a celý ho zavést jinde. Fakulta, která chce zahájit systematickou spolupráci s průmyslem, si musí otevřeně a upřímně říct, jaké jsou její aktuální priority a čeho by chtěla střednědobě dosáhnout.

Co by podle Vás mohla změnit univerzita jako celek?

Vedení univerzity by mělo takovou spolupráci opravdu chtít a podle mě zatím nechce. Není vyjasněná koncepce spolupráce s aplikačním sektorem. Na jedné straně se něco chce od Centra pro transfer technologií, něco jiného od Kariérního centra, něco od dalších odborů a koordinace je mizivá až žádná. Systém na naší fakultě před lety vznikl spíš jako zaplnění prázdného místa. Univerzita jako celek nás bohužel za 12 let stále nedohnala a já zatím nevidím žádné úsilí, aby se tak stalo.

 Sdružení průmyslových partnerů FI MU:

• funguje od roku 2007
• aktuálně sdružuje 30 firem
• smluvní spolupráce je trojího typu (Strategický partner, Partner a SME partner)
• výše minimálního ročního příspěvku fakultě se pohybuje mezi 64 000 a 256 000 Kč
• ve spolupráci s členy SPP je na FI MU každoročně obhájeno přes 100 závěrečných prací

Více informací naleznete zde.

Autor: Iveta Zieglová

Rozhovor vyšel v aktuálním čísle časopisu Interface Masarykovy univerzity.