Při všech zkušenostech, které jsem nasbíral za skoro 30 let, kdy se v oblasti výzkumu, vývoje a inovací pohybuji, si však nedokážu odpustit pár poznámek či otázek, které mě při čtení IS ČR napadly.
Tak předně – zaostává-li dlouhodobě Česko v některých ohledech za rozvinutými zeměmi, nebylo by dobré se přednostně soustředit na problematické okruhy? Co třeba pozice ČR na European Innovation Scoreboard (EIS)? Nebude těžké odhalit, že Česko dlouhodobě pokulhává v oblasti ochrany duševního vlastnictví a v investicích do podnikání, založeném na výsledcích VaV (čti výzkumu a vývoje). S politováním musím konstatovat, že výzkumných organizací, jako je Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, kde je ochraně duševního vlastnictví věnována prvořadá péče, je v ČR málo. Jenže bez toho, aby měl pan profesor Holý svoje nápady patentované (mimochodem, on sám byl spolu/autorem 60 patentů), by se světově významný příběh s názvem Viread nekonal.
Troufnu si říci, že si Česko zmíněné slabiny dlouhodobě pěstuje. Nepodaří-li se prosadit, aby byl významným prvkem hodnocení výzkumných organizací tzv. třetí pilíř, tedy jejich příjmy z realizace výsledků VaV, situace se zcela určitě nezmění. Rád bych věřil, že se ve strategii pod heslem „Nastavení nástrojů finanční podpory pro efektivní využívání sytému ochrany DV“ skrývá právě toto, jsem ale ve své víře vlažný (jsem prostě poučený optimista).
Na těchto webových stránkách proběhla docela nedávno debata dvou nezpochybnitelných osobností z oblasti výzkumu, vývoje a inovací, pánů profesorů M. Fuska a D. Štyse na téma spin off firmy. Možná se dopustím určitého zjednodušení (a oba zmínění pánové mi to snad odpustí), ale jejich závěr byl dosti nekompromisní – pustit se v Česku do založení spin off firmy může v současné době jen šílenec.
Ptám se tedy – what's wrong, nebo česky, co je špatně? Položili si takovou otázku tvůrci předkládané strategie? Vždyť přece každá veřejná vysoká škola a četné další výzkumné organizace mají už dnes centrum pro transfer technologií (lépe znalostí), bylo založeno nepřeberně podnikatelských inkubátorů, vědecko-technických parků apod. Jaké překážky tedy brání většímu uplatnění využití výsledků VaV právě touto formou?
Nemohu se nezeptat – udělal někdo analýzu stávající situace a odhalil příčiny tohoto nezdravého stavu, který dost výrazně brání Česku, aby se na EIS dostalo aspoň do skupiny Strong Innovator? A jak zjednat nápravu, neznáme-li příčiny současného neutěšeného stavu? Jsem si skoro jistý, že právě větší důraz na třetí pilíř hodnocení VO a odstranění úzkého hrdla pro vznik spin off firem by pomohly více než zvýšení výdajů na VaV z veřejných prostředků. Ostatně, nízká účast českých subjektů v programech Evropské komise je způsobena v prvé řadě snazším přístupem k „nízko visícím hroznům“, tedy národním dotačním titulům.
Dovolím si upozornit ještě na jeden prvek strategického uvažování, který jsem ale bohužel v nově představeném dokumentu nenašel, a sice cílenou podporu aplikovaného výzkumu. Na pondělním semináři k IS ČR bylo opakovaně zmíněno Německo, které dokázalo dobýt svět svým důrazem na využití výsledků VaV ve prospěch inovací. Čím to asi může být? Velmi výrazným elementem německého systému VaV je síť institucí, které se zabývají aplikovaným VaV. Na prvním místě mám samozřejmě na mysli ústavy Fraunhoferovy společnosti.
Připomenu, jak jsou tyto ústavy financovány: cca 1/3 prostředků si musejí vysoutěžit v rámci programů účelové podpory, stejný objem prostředků dostanou ve formě institucionální podpory, zbytek pak získávají z neveřejných zdrojů, převážně formou smluvního výzkumu. Klíčový je ale fakt, že značná část programů na podporu VaV je zaměřena oborově a to, které obory budou podporovány, určuje státní správa na základě strategických úvah.
Nelze se tedy divit, že ve složení ústavů FhG dochází k poměrně čilé obměně, která je de facto regulována tím, které obory pokládá stát za prioritní či perspektivní a bude je tedy podporovat dotacemi. Ještě dále zašel Tajwan, který si jako jednu z priorit určil být lídrem ve výrobě počítačů a za tímto účelem zřídl výzkumnou instituci s 5000 zaměstnanci. Jaký to propastný rozdíl oproti ČR, kde bude zvýšený objem prostředků sloužit zejména k tomu, aby se udrželo nad vodou všech 48 institucí, které vznikly v rámci Operačního programu Výzkum a vývoje pro inovace (OP VaVpI).
Deklarovaným cílem Inovační strategie je „udělat z ČR jednoho z inovačních lídrů Evropy“. Předpokládám, že to neznamená jen posun v EIS, ale zejména zajištění dlouhodobé prosperity země i poté, kdy nebude možno spoléhat na silnou pozici oboru automotive. Jenže takovou pozici nelze docílit hlasováním, ta se rodí v konkurenčním boji. A kdo chce v boji zvítězit, musí mít odhodlání a zvolit správné nástroje.
Autor: Miroslav Janeček
Zprávu z oficiálního představení Inovační strategie si můžete přečíst zde. Podívejte se také na podrobnější popis celé Inovační strategie a rozhovor Martina Rychlíka s Karlem Havlíčkem.
